Státní maturitní "dávačka" z matematiky

Ve čtvrtek 2.5. se konala státní maturita z matematiky. Po loňském testu, kdy na těžší variantu bylo poměrně málo času, byl letos plánován jiný formát zkoušky.

Čas na zkoušku byl prodloužen o 15 minut označených jako "volba strategie řešení" (fakticky bylo možné i začít řešit, jen ne do definitivních zápisových archů) a slibována byla jedna varianta testu místo dvou (lehčí a těžší), odhadováno bylo, že úroveň obtížnosti by měla být někde mezi.

Nejsem učitel matematiky, a tak jsem byl jedním ze zadavatelů testu. Zadavatel je člověk, který jen instruuje o pravidlech a následně dozoruje vlastní psaní testu, hodnocení testu se provádí následně poloautomaticky v Praze, kam se úlohy zasílají nascanované. Scanování provádí na speciálním software komisař, který přijede na období maturit z jiné střední školy.

Úkolem tohoto článku není hodnotit, kolik peněz to všechno stálo a jestli se nedaly využít účelněji, o tom už bylo napsáno dost a nadto já osobně považuji myšlenku státních maturit za správnou. Úkolem je zhodnotit obtížnost úloh, které byly studentům předloženy. A o tom jednoznačně hovoří už nadpis. Ze 27 úloh, které byly součástí státní maturity, byly nejméně 2/3 látka základní školy! Takové úlohy by tedy neměly být součástí maturity (minimálně ne její většinovou součástí), ale měly by být v závěrečných testech pro 9. třídu. Jak jsem už psal, nejsem učitel matematiky, ale jako absolvent matematické třídy a člověk, který před 15 lety absolvoval maturitu z matematiky za 1, bych byl schopen vyřešit kteroukoliv ze zadaných úloh do jedné minuty.

Nikde se totiž nevyžadovala žádná složitější kombinace, žádná logická konstrukce, žádná např. finanční matematika, úprava výrazu byla na dvě řádky, řešení kvadratické rovnice se s ohledem na chybějící absolutní člen dalo řešit vytknutím (tedy člověk nemusel ani umět výpočet diskriminantu), analytická geometrie se týkala přímky a dala by se v podstatě řešit se znalostí lineární rovnice a druhý příklad dokonce jen se znalostí čtvercové sítě. Příklad na stereometrii (jak honosné pojmenování) např. si vystačil s tím, že objem je dán součinem obsahu podstavy a výšky. Výsledek byl potom dělení dvou čísel! Obsah podstavy byl totiž zadán, takže veskrze bylo jedno, že se jedná o válec, stejné řešení totiž by bylo i pro nepravidelný sedmiboký hranol. V jiném příkladu byl zadán čtvrtý a šestý člen aritmetické posloupnosti, měl být spočítán pátý. No jasně, potřeboval snad člověk vědět, co je to aritmetická posloupnost (i když s ohledem na možnost používání tabulek snad ani to ne), ale jinak je to výpočet prostého aritmetického průměru dvou čísel.

Většina studentů, když je jsem naposledy obcházel, měla zjevně vyřešenou drtivou většinu úloh, přirozeně místy s chybami, ale lze očekávat s ohledem na mírnou známkovací stupnici nadpoloviční většinu jedniček a nejvýše několik ojedinělých trojek (spíše ale ani jedna). Na získání maturity (tedy čtyřku) postačovalo totiž 33 % bodů, na trojku pak 50 %. Protože ale 2/3 úloh byly látkou základní školy, značí to, že šikovný a pozorný deváťák je schopen absolvovat maturitu za tři, aniž by jedenkrát navštívil střední školu!

Maturita z matematiky navíc nebyla povinná, je možné si místo matematiky zvolit cizí jazyk. Dá se tedy předpokládat, že ke zkoušce nastoupí spíše ti matematicky šikovnější.

A já se nyní ptám: Má taková úroveň maturity smysl? Je tohle opravdu cestou, jak limitovat živelný rozvoj středních škol učících téměř cokoliv, když vlastně střední škola není k absolvování maturity potřeba?  Učnáky mohou nadále udělovat maturity jako bonus na základě formální nástavby k výučním listům, maturity o stejné váze jako je maturita z gymnázia, čímž se maturitní vysvědčení degraduje a samotný výuční list značně znevažuje (protože skoro každý k němu chce tu maturitu). Vysoké školy maturitu nejen neakceptují, ale dokonce se odmítly podílet na její přípravě, a tak studenti kromě maturity musí na vybrané školy nadále řešit Scio testy a jinam zase složité přijímací multi-choice testy.

Jenže nad tím by se měly zamyslet kompetentní osoby z ministerstva a ne nad tím, jestli škola má začínat v devět a jestli náhodou známkování nepotlačuje něčí tvořivost.