Róza Luxemburgová ŽIVOTOPIS

Róza Luxemburgvá spoluzaložila s Leo Jogichesem - Tyszkou (1867-1919), Franzem Mehringem, Klárou Zetkinovou a Karlem Liebknechtem Svaz spartakovců, z něhož se 1. ledna 1919 zformovala Komunistická strana Německa (KPD)

Róza Luxemburgová se narodila 5. března 1871 v Zamostí (Zamość v polské oblasti Ruska) jako nejmladší z pěti dětí. Protože jí hrozilo zatčení za revoluční agitaci, odjela v roce 1889, jako osmnáctiletá, do švýcarského Curychu. Za pobytu v Curychu pokračovala i ze zahraničí v revoluční činnosti při studiu politické ekonomie a práva; doktorát získala v r. 1889. Stýkala se  mnohými ruskými sociální demokraty (ještě v době před rozdělením SDDSR); mezi nimi i vůdčí členy strany: Georgijem Valentinovičem Plechanovem

a Pavlem Borisovičem Axelrodem.

Bylo to nedlouho předtím, než Luxemburgová vyjádřila ostré teoretické neshody s ruskou stranou, zejména k otázce polského sebeurčení: Luxemburgová věřila, že sebeurčení oslabí mezinárodní socialistické hnutí a poslouží pouze buržoazii k upevnění její moci nad nově nezávislými národy. Luxemburgová se v této otázce rozešla jak s ruskou tak polskou socialistickou stranou, které věřily v právo národnostních menšin na sebeurčení. Na druhé straně, Luxemburgová pomáhala vytvořit polskou sociálně demokratickou stranu.

V této době Luxemburgová potkala svého celoživotního partnera a soudruha Lea Jogichese, který byl vůdcem Polské socialistické strany. Zatímco Luxemburgová byla mluvčím a teoretikem této strany, Jogiches ji doplňoval jako stranický organizátor. Vytvořili osobní a politický vztah pro celý zbytek svých životů.

Luxemburgová zaměnila v r. 1898 Curych za Berlín a vstoupila do Německé sociálně demokratické dělnické strany. Brzy po vstupu již překvapovala svou skvělou a dovednou revoluční agitací i publikační činností. Nejdůležitější závěry tehdejší diskuse uvnitř německé sociální demokracie shrnula Róza Luxemburgová roku 1900 ve spise Sociální reforma nebo sociální revoluce(viz http://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=492981, v němž provedla nejen důkladnou, ale ve finále drtivou a nekompromisní kritiku Bernsteinovyrevize jádra Marxova revolučního učení!!!

Pro sociální demokracii jest mezi sociální reformou a sociální revolucí nerozlučná souvislost, neboť boj o sociální reformu jest jíprostředkem, ale sociální převrat účelem. Tyto dvě složky dělnického hnutí byly postaveny proti sobě teprve v teorii Eduarda Bernsteina, kterou vyložil ve statích „Probleme des Socialismus“ („Neue Zeit“ 1897 – 98) a hlavně ve své knize: Voraussetzungen des Sozialismus (Předpoklady socialismu, český překlad vyšel v Knihovně Samostatnosti.)Zdroj:http://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=492981

Róza Luxemburgová napsala v knize Sociální reforma nebo sociální revoluce: "Bernsteinovy názory jsou v nesmiřitelném rozporu s myšlením vědeckého socialismu. Bernstein pochybuje o Marxem vědecky zdůvodněném a tudž nutném vývoji kapitalistické společnosti i o tom, že lze přejít do řádu socialististického."Zdroj:http://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=492981

Toho času Luxemburgová bránila společně s Karlem Kautským Marxovy teorie proti reformistickému a oportunistickému revizionizmu v Německé sociálnědemokratické straně

(viz:Sociální demokracie a parlamentarismus, 1901) (http://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=499329)

Luxemburgová nesouhlasila s Leninovými názory na organizační výstavbu strany a v roce 1904 vydala "Organizační otázky ruské demokracie", v nichž polemizovala s Leninovým názorem na centralismus a tvrdila, že každá úspěšná revoluce, která užije této strategie, se vyvine v komunistickou diktaturu.

V roce 1905 se Luxemburgová stala redaktorkou novin SPDVorwärts a během revoluce v roce 1905 se Luxemburgová a Leo Jogiches vrátili do Varšavy, kde byli brzy zatčeni. V roce 1906 Luxemburgová zveřejnila své názory na revoluci v spise Masová stávka, politická strana a odbory. (viz Roza LuxemburgováMasová stávka, politická strana a odbory  http://www.dekomko.tode.cz/?p=320 Postupem doby publikovala díla Úvod do národního hospodářství a Akumulace kapitálu.

Revizionista Bernstein proslul svou nedůvtipnou větou: Hnutí je vším, konečný cíl ničím. Jeho názory odmítl kromě Rozy Luxemburgové v roce 1900 rovněž V. I. Lenin v knize Co dělat? vydané roku 1902.

Eduard Bernstein (1850-1932) byl politik a přední teoretik německé SPD, který se stýkal s Bedřichem Engelsem. V roce 1896 začal Bernsteinpublikovat články Probleme des Sozialismus (Problémy socialismu), v nichž žádal revizi základního postulátu socialismu, proletářské revoluce, a její nahrazení reformismem. Bernsteinovy texty vyvolaly obrovskou polemiku. Jeho názory odmítl kromě této brožury Rosy Luxemburgové Reforma nebo revoluce (1900) i V. I. Lenin v knize Co dělat? (1902). Bernstein byl v SPD praporečníkem revizionismu, který postavil proti Marxem požadované revoluci a prosazoval práci ve prospěch postupných reforem. Jeho ideoví oponenti, k nimž patřili například August Bebel, Karl Kautsky a Wilhelm Liebknecht, dosáhli v roce 1903 odmítnutí Bernsteinových názorů na drážďanském sjezdu SPD. Během první světové války zastával Bernstein pacifistické postoje.

Prakticky jest celá Bernsteinova teorie vlastně radou, aby se upustilo od sociálního převratu, konečného cíle sociální demokracie a udělal se ze sociální reformy místo prostředku třídního boje jeho účel!

To formuloval nejvýstižněji a nejpřesněji Bernstein sám, když napsal:

„KONEČNÝ CÍL, AŤ JAKÝKOLIV, MY NENÍ NIČÍM, HNUTÍ JEST MI VŠÍM!!!“

Zdroj:http://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=492981

se začala formovat Luxemburgové kypící revoluční agitace a publikační činnost. Hlavní závěry tehdejší diskuse v německé sociální demokracii shrnula v r. 1900 ve svém spiseSociální reforma nebo sociální revoluce (viz https://www.marxists.org/cestina/luxemburgova/1900/srefsrev/ch01.htm) zaměřeném proti oportunismu a revizionismu.

Levé křídlo německé sociálně demokratické strany bylo stejně jako Luxemburgová proti účasti Německa v první světové válce. V prosinci 1914, společně s Karlem Liebknechtem, Leo Jogichesem, Paulem Levim, Ernestem Meyerem, Franzem Mehringem a Klárou Zetkinovou vytvořili podzemní politickou organizaci s názvem Spartakusbund.

V roce 1915 Luxemburgová napsala velmi vlivný spis "Krize v německé sociální demokracii". Po berlínské demonstraci spartakovců proti válce konané 1. máje 1916 bylo několik z jejich vůdců, včetně Luxemburgové a Liebknechta, zatčeno a uvězněno. Čas ve vězení Luxemburgová využila k napsání díla "Ruská revoluce", kde kritizovala Lenina za použití diktátorských a teroristických metod ke svržení vlády v Rusku. "Nás teror nezlomil. Jak lze spoléhat na teror?"

Dne 13.ledna 1919, poté co bylo v Berlíně rozdrceno povstání Spartakovců, byla většina jeho vůdců zatčena. 16. ledna byla zatčena i Róza Luxemburgová společně s Karlem Liebknechtem a Wilhelmem Pieckem. Zatím co Pieckovi se podařilo utéct, byli Luxemburgová a Liebknecht zavražděni.

Po vraždách Luxemburgové a Liebknechta dne 15. ledna 1919 se Jogiches stal nakrátko předsedou KPD. Zanedlouho byl uvězněn a dne 10. března 1919 v Berlíně-Moabitu zavražděn, když se pokoušel objasnit vraždu Rózy Luxemburgové.