Lži o Katyni odhaleny

Jevgenij Novikov. Soviet Russia Today (Sovětské Rusko dnes).

Dne 18. června 2012 vynesl soud senzační rozhodnutí, které přiznalo, že Gorbačovovy a Jelcinovy „dokumenty“, svalující popravy tisíců polských důstojníků v Katyni na Stalina a sovětskou stranu, byly falzifikáty! Oněměly politicky korektní liberálové z Echa Moskvy, umlkly Facets (Aspekty), ztichla i Novaya gazeta. Jednalo se o mezinárodní senzaci na nejvyšší úrovni. Co si ale teď s tím vším počít?  

            Rusko není zodpovědné za masové vraždy polských důstojníků v Katyni! Právě takové rozhodnutí nedávno vynesl Evropský soud pro lidská práva. Verdikt to byl bezpochyby senzační, ukázalo se totiž, že po 20 let vedení naší země (tj. Ruské federace - pozn. překl.) vytrvale lhalo. V uplynulých dvaceti letech totiž ruská vláda svalovala trestný čin ze 40. let 20. století na někoho jiného. Ukázalo se však, že dokumenty o Katyňském masakru, které na konci 80. let vytáhl z rukávu člen politbyra Alexander Jakovlev, nejsou ničím jiným než obyčejným padělkem a soud je tedy ani nevzal v potaz!

            V předvečer rozpadu Sovětského svazu musel někdo z blízkosti prezidenta SSSR Michaila Gorbačova učinit kompromis mezi sovětskými dějinami a osobou Josefa Stalina. Přestože se soud vyjádřil zcela jasně, snaží se v Rusku celou kauzu vykládat dvěma způsoby: tedy, ačkoli ve finále vrahy určit nelze, my z čista jasna víme, že zločin má na svědomí Stalin!?

            Nejdříve pár slov o tom, kdo a proč byl ve skutečnosti souzen. V roce 2007 a 2009 si ve Štrasburku stěžovali příbuzní polských důstojníků, že jejich předci byli v Katyni zavražděni na základě údajného Stalinova rozkazu. Stěžovali si na to, že naše země uzavřela vyšetřování Katyňského masakru v roce 2004 na základě odstavce 4, části 1, článku 24 trestního řádu (vinni smrtí).

... Archivní dokumenty týkající se katyňského zločinu vyžadují s ohledem na možný podvod neprodlenou revizi …  

Mělo se za to, že masové popravy polských občanů, z nichž většina byla zajatých důstojníků polské armády, byly provedeny se souhlasem nejvyššího vedení SSSR a NKVD. Podle archivů, přišlo o život v lesích okolo Smolenska 21.857 polských vězňů.

 Evropský soud pro lidská práva (ECHR, resp. ESLP) samozřejmě přijal stížnost ke zvážení v případu „Janovec a spol. proti Rusku.“ A zde tkví počátek vší nekonzistentnosti, nestálosti, nesrovnalosti i rozporuplnosti. Skutečnost, že evropští soudci de facto rozhodli o sovětské nevině, nebyla nikdy veřejnosti sdělena! Naopak je cíleně šířena teze, že STALIN BYL KATEM, KTERÝ SVOLIL K HROMADNÉ POPRAVĚ. TAKOVÉ TVRZENÍ VŠAK NENÍ MOŽNÉ NIČÍM DOKÁZAT! Potvrzeno bylo pouze toto: Důkazy předložené polskou stranou nebyly opatřeny přímými důkazy, že Poláci byli zastřeleni Rusy. Ale s ruskou stranou je to ještě horší - po několika přezkoumáních prostě soudci naše archivní dokumenty ignorovali. Halasně proklamované názory na toto téma jim – po tom všem – pověst nenapravily, ty byly jen narychlo slátaným slepencem. Nelíbí se mi to, protože padělky se vynořily z neznáma a zapomnění na konci 80. let jen proto, aby přesvědčily nás a nikoli evropské soudce?!

Jak nakonec dopadlo řízení Evropského soudu pro lidská práva (ECHR)? V operativní části rozhodla Malá komora EHCR čítající sedm soudců v případu Janovec a spol. proti Rusku čtyřmi hlasy proti třem, že pokud jde o dvanáct žadatelů – příbuzných zavražděných polských důstojníků – pak zástupci Sovětského svazu právo na život neporušili.

Hlavním závěrem je, že naše země nenese žádnou odpovědnost za masové popravy v Katyni! Navzdory tomu, pro Rusko tento soudní nález znamená: zaplatit finanční náhradu, o níž tajně snili potomci postřílených důstojníků, kompenzaci, která by podle právníků mohla nabýt astronomické výše – 2 miliard dolarů – Polákům tedy nebudete platit ani vy a ani já. Polsko mimochodem chystá žalobu, v níž požaduje 100 miliard dolarů!   

Stěžejní nálezy jakož i další archivní dokumenty týkající se Katyňského masakru vyžadují s ohledem na důvodné podezření z pravděpodobného podvodu okamžitou revizi! A samotné dějiny 40. let napsané z kraje let 90.tých je třeba přepsat úplně! Pokud jde o soud, nebylo by od věci, kdyby se mu podařilo určit pachatele podvodu, který ale ve skutečnosti nuceně zůstával dlouho veřejným tajemstvím. Soud rovněž konstatoval, že postřílení Poláků bylo válečným zločinem. Po dlouhou dobu se o tom nikdo nepřel: střelbu u Smolenska totiž za válečný zločin uznal nejen americký kongres a do Londýna prchlí Poláci, nýbrž i Stalin a Hitler. Těla byla evidentní. Jedinou otázkou je, kdo zabíjel?

S konečnou platností nemohl  soud rozhodnout nic. Soudcům totiž chyběly listinné důkazy. A to i navzdory skutečnosti, že porota nechala prostudovat všechny druhy historických dokumentů i archivních důkazů. Je třeba zmínit, že touto činností strávili porotci více než rok. Někdo může říci, že svět byl až do roku 1990 přesvědčen, že Poláky postříleli Němci. Po roce 1990 – dle nového podání a la Michail Gorbačov a Alexandr Jakovlev – však stříleli Rusové! Nyní, po soudu, tedy nebylo v ničem jasno, a my víme jen to, co Poláky skutečně zabilo. Na čích rukou je tedy krev?!

Všechno to začalo následovně: V únoru 1990 obdržel Michail Gorbačov písemné sdělení od vedoucího mezinárodního oddělení ÚV KSSS Valentina Falina, že v archivu byly údajně nalezeny doklady prokazující vztah mezi odesílatelem Poláků z táborů na jaře 1940 a jejich popravou. Valentin Falin vyjádřil před Gorbačovem své pochybnosti ohledně původu dokumentů. Gorbačov měl však na věc odlišný názor a po světě nechal rozšířit zprávu o „skutečných vinících“ katyňského zločinu.

 Na základě jakých důkazů bylo možno do roku 1990 dávat do souvislosti Němce s katyňským zločinem? Poláci byli zastřeleni pistolemi vyrobenými v Německu. Naproti tomu popravčí četa NKVD střílela své oběti

revolvery. Polští důstojníci byli zastřeleni těžkými kulomety, s nimiž enkávéďáci nikdy necvičili.

V roce 1943 Němci vytvořili první doklady o popravách Poláků, které jim ukázaly, že střílející měli odznaky polské armády. Sovětský model „Situace válečných vězňů“ z roku 1931, podle něhož se naše země řídila do léta roku 1941, však uvádí, že vězni nosit odznak nemohou. Ale po těch, kteří zabíjeli, zůstaly otisky. Takže, pokud by byli zajatci, byli by v této lokalitě drženi v zajetí v souladu s Ženevskou úmluvou. Ale Sovětský svaz jí v té době nebyl vázán. Další velmi výmluvný detail.

Hromadným popravám v Sovětském svazu v té době velel jako komisař pro vnitřní záležitosti Nikolaj Ježov, po němž na podzim roku 1938 nastoupil Lavrentij Berija. Ale v roce 1940 jsou oba propuštěni. Navzdory víře určené pro široku veřejnost, byl Berija skutečně odpůrcem „maximálního poskytování sociální ochrany“.

Naši odborníci a experti na dějiny mají za to, že na jedné straně jasnost do kauzy katyňského masakru vneslo zveřejnění nových faktů v roce 1990 a na straně druhé vyčíslení zastřelených 14.542 polských válečných zajatců. V jiném výpočtu – 21.857. Na druhou stranu, smrt se podařilo spolehlivě určit pouze u 1.803 lidí. Kde jsou ostatní – pokud nějací vůbec byli!?

Existují i další úsměvná fakta o polských vězních: byli mezi nimi i mladí armádní důstojníci Armia Krajowa (Zemské armády) Wojciech Jaruzelski a Menachem Begin – o desetiletí později polský vůdce respektive resp. izraelský premiér. Ani jeden z nich ale nikdy neřekl ani slovo o účasti sovětského vedení na organizování poprav! Dokonce již zmíněný zarytý protisovětský antikomunista Menachem Begin argumentoval, že Poláci byli popraveni zástupci sovětské NKVD i německého gestapa. Není v tom příliš mnoho nesrovnalostí?

V roce 2010 poslanec Státní dumy, historici a odborníci Sergej Strygin a Vladislav Swede zjistili, že Berijův Dopis 794/B politbyru KSSS (b) z března 1940, který nařizoval zastřelení přes 20 tisíc polských válečných zajatců, byl zfalšován! Iljuchin zveřejnil informaci, že na počátku 90. let byl jedním z vedoucích členů politbyra vyvinut tým za účelem zfalšování a padělání archivů. Jméno tohoto vysoce postaveného člena strany Iljuchin naštěstí uvedl. Nebyl jím nikdo jiný, než „architekt perestrojky“ Alexander Jakovlev!

„Skupina Jakovlev“ pracovala pro bezpečnostní službu ruského prezidenta Borise Jelcina, přičemž její ústředí bylo geograficky situováno do obce Nagornoe v moskevské oblasti (do roku 1996) a později byla přemístěna do jiného okresu. Právě odtud byly do ruských archivů vrženy stovky falešných historických dokumentů, v nichž byly padělány, překrouceny, zkomoleny a zkresleny informace, stejně jako zfalšovány podpisy.

„V roce 1943 se Goebbels snažil zničit protihitlerovskou koalici a vnést mezi Sovětský svaz a Spojené státy nedůvěru, rozkol a vrazit mezi ně klín pomocí rozšíření lži o tom, že Stalin a Berija nařídili popravu 10 tisíc polských důstojníků – řekl Viktor Iljuchin – Tuto lež podporovala polská exilová vláda, jež byla většinově vedena pocitem hněvu vůči Sovětskému svazu po porážce polské armády v západním Bělorusku i na Ukrajině a postoupením těchto území Sovětskému svazu. Nechvalně známý Alexander Jakovlev ve skutečnosti SSSR kompromitoval a zahájil období nevraživosti celého světa vůči naší zemi. Jednalo se konec konců o největší podvrh a padělání archivu ústředního výboru KSSS! O falzifikátech určených k diskreditaci Stalina přemýšlel Iljuchin až do své smrti. Vše probíhalo „v souladu se zběsilou propagandistickou kampaní sovětského vedení řízenou obzvláště cynicky a zahájenou na počátku 90. let minulého století.“

Ve skutečnosti Stalin trval na tom, aby existoval polský stát (stejně jako izraelský resp. židovský), ale jak víte: za dobro se platí zlem…

Podle webových stránek http://sovietrussianow.blogspot.cz/2012/11/lies-about-katyn-revealed.html#.VWMyTEZg_Ag přeložil a fotografiemi doplnil            

Lukáš Sluka