Senioři na teplých židlích, aneb zdědkovatělí ITíci.

Ne, tady nejde řeč o občanech důchodového věku a už vůbec ne s takovým ošklivým přízviskem. Jedná se o seniorní zaměstnance/pracovníky/šéfy/jednatele, kteří se v některých oblastech drží svých (třebaže fungujících a zavedených) postupů a na mladou krev pohlížejí jako na strašně náročný problém.

Od těchto lidí slyšíte pak typicky věty jako:

• To Ti nebudu vysvětlovat, tomu bys nerozuměl a ještě bys to pokazil.
• Na to nesahej, to je složité.
• Ach jo, ti mladí, všechno je musíme naučit a ještě je za to platíme.

Jakkoliv lze tyto osoby respektovat za úspěchy a velké činy, které vykonali dříve (ne, to není ironie, každý z nás za život leccos dokázal a udělal či z prů***u zachránil), jakkoliv je potřeba si jich vážit pro ty síly (ať již fyzické či intelektuální) které investovali do svého vzdělání, do své práce, nelze za žádných existujících okolností tolerovat takovouto nabubřelou stupiditu, která se v 90% nezakládá na pravdě!

Tito lidé totiž podlehli své lenosti a pohodlnosti a "nové" myšlenky jsou pro ně špatné. Díky své práci (ve stále velmi rychle se pohybujícím oboru IT) to cítím na sobě i ve svých pouhých 30ti letech - stačil odklon od zdrojového kódu):

• Zapomínám
• Jsem netrpělivý při získávání nových znalostí (soustředit se na refereční manuál pro mě dříve bylo takřka labužnickou rozkoší, dnes nervózní nutností...)
• U některých IT technologií cítím, jak je "a priori" odmítám a jak se mi nelíbí.
• Některé technologie to u mě mají dodnes rozlité, částečně kvůli tomu jak jsou zneužívány (web jako platforma, částečně kvůli tomu, že v době kdy jsem se jimi hlouběji zabýval trpěly svými děstskými bolestmi (jeden příklad pro odborné čtenáře: CSS (kaskádové styly) - v roce 1999 a nyní)

Každý den se musím bičovat (a za chvíli možná doslova) abych nekrněl, abych se na věci díval jinak, abych přemýšlel o možných pozitivech a světlých zítřcích i těch největších šíleností.

A naslouchám rád lidem, kteří (ač jich v mém věku zatím - naštěstí ;-) - není mnoho) jsou juniorštější než já, protože je to právě mimo jiné i tohle nadšení a elán této mladší krve, co mě kope do zadku, abych na něm ledabyle neposedával, ač k tomu mám sklony (prostě pohodlný prase mého typu v IT zdědkovatí tak rychle, že ani neví jak). A když vidím někoho, kdo prostě a sprostě všechny nové, znalostmi často nabité a z principu věci vzdělanšjí, šikovnější a nadanější lidi denunciuje a dehonestuje tyto jejich skvělé vlastnosti skrze to, co vydává za perspektivu "zkušeností" a "moudrosti stáří", co je ale ve skutečnosti jen "zkostnatělost" a "lenost věků", jsem zhnusen natolik, že mě to zvedá ze židle asi metr vysoko. Vidím to dnes a denně, díky bohu ne u lidí se kterými pracuji. A ještě jeden příklad za všechny - můj otec, ačkoliv s ním mohu v mnohém nesouhlasit a mít růné rozpory, je jedním z lidí kteří se tomu dokázali vyhnout. Je schopen i na vysokém manažerském postu a i ve věku kdy se špatně shání jakékoliv místo, vnímat, a co víc i zpracovávat a zajímat se o problémy, které jsou kolikrát i pro mě až nechutně nové.

A pak najednou zakopnete o někoho jako byl můj bývalý ředitel, který i přes mnohé schopnosti a znalosti kterými často až překvapil, byl schopen to o té "nezkušené mladé krvi" prohlásit i do novin. A další lidé, které, ač úspěšné ve svém oboru, to slyším pronášet dnes a denně, zas a znova. To je něco, co osobně pokládám za jejich značnou vlastní dehonestaci. Brrrr!

Uvědomte si to už konečně: Inteligentní mladý absolvent je stokrát cennější než brilantní praktik se 30ti lety praxe (i té která je up-to-date), ale který jí prostě někde musel být naučen.

P.S. pro ty co to nepochopili - mě si nikdo nikdy nic takového říct neodvážil (=nemusel :-). Protože 1. jsem do zaměstnání vstupoval vždy tak, abych měl sám co nabídnout, 2. dřel jsem jak kůň, abych to, kde jsem měl nějakou "díru" (ať už ve znalostech nebo firemním know-how) přemostil na svůj vlastní časový náklad, tedy mimo pracovní dobu/neplaceným nevykazovaným přesčasem 3. vždy jsem si odvedl za co jsem byl zaplacen, zpravidla i více 4. nevstoupil jsem do zaměstnání a s prvním úkolem neřekl "tak a teď jak to mám udělat?", nanejvýš jsem se ptal o těch věcech kde jsem věděl (dříve přepokládal) že nemusejí být podle standartů a každá firma je má (může mít) trošku jinak (např.: kde jsou aktuální oficiální šablony smluv?). Mimochodem vytáčejí mě i lidé, kteří za tohle kritizují nové kolegy (např. účetní, která se diví, že její nová kolegyně nezná všechny analytické účty firmy a jejich pravidla - odkud je asi měla vzít??? zvlášť když je účetní směrnice napsaná jako totální canc)

Ale o tom článek nebyl - článek byl o tom, že i přes to, jak moc se člověk snaží, nakonec začne inklinovat ke svým "pohodlným" stereotypům, nechce dělat právě to co jsem popsal body 1-4. a začne tomu říkat zkušenosti. Zkušenosti, které ale ne vždy jsou ušité "na míru" danému problému a protlačením "navyklého" řešení mnohdy více pokazí, než spraví.