Motorkáři, prosím, nezabíjejte mě!

Už nějaký čásek, třebaže krátký, sedlám sportovní motocykl. Ale už nyní se, pomalu ale jistě, dostávám do stavu, kdy se při každém obléknutí kombinézy začínám za svoji takto deklarovanou příslušnost k motorkářskému stavu stydět. Proč? Protože...

Jak dlouho vydrží v tomto stavu?Lukáš Plachý

Protože jsem se po jiných motorkářích začal dívat tak nějak víc. A protože jsem se jich začal tak nějak víc bát. Jo, rozumím mnohým důvodům pro ehm ... no ... řekněme ... dynamickou jízdu - sice mám jen (jen?) šestistovku (pro ty koho to zajímá: Yam TCat, kterou vidíte na obrázku) ale silný motocykl pod zadkem, to je popis na který jsou všechna slova krátká. Jenže bez ohledu na tyto zažitky z jízdy na motocyklu, bez ohledu na pocit který na něm zažijete, některé věci stále nechápu:

• Motorkáři, kteří se domnívají, že když viděli jak vypadá situace (například konstelace jedoucích vozidel ve dvou pruzích, jejich vzájemné polohy, rozestupy) tak mezi nimi prokličkují bez jediného ohlédnutí v domnění, že po těch 5 sekund, než je předjedou, zůstane situace zcela stejná.
• Motorkáři, kteří musejí prokličkovat každou kolonu, bez ohledu na to zda stojí, jede, jak je hustá, jak je to bezpečené či nebezpečné, že před ní už přechází maminka s kočárkem... Mimochodem - zrovna nedávno jsem takhle (navíc za začínajícího deště!) pěkně ukázněně popojížděl s kolonou (jeden pruh tam, druhý v protisměru, úzká silnice - kdo to v Brně za Hlinkami na začátku ul. Žabovřeská zná, ví o čem mluvím) a během toho tu protijedoucí kolonu po střední dělící čáře spokojeně předjeli 3 motorkáři v protisměru a 2 v mém směru. Co by se stalo kdyby se tam ocitli v té rychlosti a v těch zatáčkách ve stejný čas? A co kdybych podobnou prasárnu udělal já a s některým z nich se potkal?
• Předjíždění jako 2, 3 ... n-tý v pořadí. A pak se někdo diví, že mu tam někdo z předjížděných vozidel vjel! Za pomalu jedoucím (např. traktorem) má logicky první právo předjíždět pouze vozidlo hned za ním. Když už budu předjíždět já jako až např. druhý, tak s tím, že mi tam to první vozidlo vjede musím apriori počítat. A protože s tím počítám, navíc vím, že se za sebe asi v tom okamžiku třeba ani nepodívá, tak prostě takovou hovadinu dělat nebudu - co bych z toho měl? O plynulou jízdu jsem už přišel tak jak tak.
• Když už si někdo chce (za cenu pokut...) užít vyšší rychlost než je zrovna vyhláškou dáno, proč uprostřed provozu (jiných nevinných), či dokonce kolem lidí (pěší při krajnici, cyklisté, nejlépe rodiny s dětmi)? (A tady si neodpustím malou osobní glosu - bez asociace na osobu autora prosím: Příležitostí na rovné, přehledné, doslova liduprázdné (a v naších zemích i kupodivu kvalitní) silnici I-III. třídy, kde nejsou odbočky či křižovatky, pevné patníky, svodidla, stromy, budovy, zdi, takových příležitostí se najde opravdu mnoho. Ale už před zatáčkou na konci této silnice zase prosím 60-80 a víc ani rana.)
• Proč někdo, koho jste právě +/- normální a předepsanou rychlostí rozumně a v klidu předjeli musí nutně podřadit, zařvat motorem jak raněné zvíře a cpát se před Vás jen proto, že jste se, krátce po předjetí dostali do místa, kde respektujete neočekávaně sníženou rychlost?
• Předjetí (nejlépe autobusu) na posledních 100 metrech před zatáčkou a pak pasování se mezi náhle se vynořivší protijedoucí vozidlo a zmíněný autobus (a to vše do zatáčky na malé silničce - kolik pak zbývá při zachování stability stroje prostoru na vyhnutí se například rodince na kolech, která tou zatáčkou zrovna pomalu projíždí, nebyla tedy dříve vidět? kdo si pak vezme to dítě, co o pár deciemetrů moc uhnulo od krajnice do silnice, na svědomí?).

Nepopírám, že mnohdy lidem spousta věcí prostě nedojde, nebo je nenapadne (odvozovat svoji rychlost či bezpečnost průjezdu zatáčkou od toho, jestli je duben a zataženo nebo slunný srpnový den + kolik už jsem ujel, to by mě opravdu nenapadlo, než jsem byl upozorněn na zrádnost změny (ne)přilnavosti pneumatik v závislosti na teplotě). Už také vím, že mnohé se zjistí až ze zkušeností (taky jsem se divil, že motorka může podklouznout, a to fest, a že to, v případě rozumné reakce, nemusí ani potom znamenat hned nutně vylekání/omezení/ohrožení okolí, pád, zranění, smrt). Zjistil jsem i to, že milionkrát přečtená informace neznamená nutně to, že si ji člověk hned napoprvé uvědomí a použije (tímto se omlouvám jednomu řidiči na cestě z Bílovic n. Svitavou do Brna-Obřan a děkuji mu za zachránění mého života pohotovou reakcí, když jsem mu na jedné ze svých prvních jízd vjel do protisměru v zatáčce, kde se, jak vám budou vtloukat do hlavy, přední brzda prostě nepoužívá).

Ale hodně věcí lze nejen ovlivnit, hodně věcí se dokonce bez našeho vlastního přičinění nestane. Všechny výše uvedené příklady jsou přímo z praxe a v některých z nich mi vstávaly chlupy na zátylku a přemýšlel jsem, co budu dělat, když to hlavním aktérům nějak nevyjde, tak abych z toho já sám vyváznul s alespoň přibližně zdravou kůží (a to součástí těchto úvah byly už i extrémy jako seskok ze stroje, sklouznutí po chodníku, skoky do řeky, vjezd do pole atp.) A stačilo jen jednoduché rozhodnutí něco nečinit (zpravidla související s pravou rukou na plynu) a nemusel jsem se bát ani já, ani všichni okolo.
Ano, v mnohých příkladech výše uvedených figuruje více chyb, nejen chyba motorkáře, ale to snad není podstatné - nebo opravdu budeme všichni jezdit jen s předpokladem, že když my jedeme jako prasata, tak ostatní mají přímo povinnost jet/jít/být účastníkem provozu způsobem 100% správným a bez nároku na chyby? A co když se dva takto uvažující motoblbci potkají?

A co z toho plyne pro mě? No, ten stud, kterým jsem uvedl perex tohoto článku, ten mi vadí skoro ještě nejméně. Ale jak se ke mě budou chovat ostatní řidiči, bezpečně oplechovaní, když mě chrání jen ta kombinéza? Budou opatrní a blahosklonně předvídat a kompenzovat mé chyby, kterých se ještě určitě dopustím? Budou mít slitování s tím, že jsem blázen, který chce jezdit na motorce a tak se jim "plete v provozu"? Budou rozumně a citlivě chápat a uvědomovat si (a do svého jednání promítat) moji zranitelnost? Protože pokud mě mnoho jiných motorkářů z uvedených příkladů nezabije přímo, věřím, že ty řidiče naserou (ve spolupráci s našimi médii) natolik, že tito se mnou nebudou mít nejmenší slitování. Vážení řidiči, opravdu nemůžu a nebudu se na Vás zlobit, když to slitování se mnou nebudete mít. A věřím, že Vám to nebudou mít za zlé ani mí pozůstalí. My motorkáři si za to totiž můžeme sami a mrvíme si to jen sami sobě navzájem. A tak prosím všechny ostatní vyznavače jedné stopy: Prosím, nezabíjejte mě. Děkuji.