Konec vánočních stromů u nás?

Už když jsem procházel kolem toho "našeho" stromu, na náměstí Svobody, tak mě trošku smutně bodnulo u srdce, že jeho větve vypadají pod váhou dekorací dost splaskle, protože ty jemňounké nejmenší koncové výhonky na větvích (tuto hatmatilku nechť lesáci prosím prominou, anatomii jehličnanů opravdu neovládám) nemají nejmenší šanci udržet se ve svojí původní pozici. To jsem ještě netušil, že to, co z některých úhlů vypadá jako opelichaný mrzák, je - zvláště z jiných úhlů - přímo švihák v porovnání s fotografiemi z jiných měst.

Konec vánočních stromečků?hikingartist.com + publicdomainpictures.net lic CC Attr.3.0

A tak jsem zjistil, že naši místní technici a dekoratéři, vzdor zjevnému přebytku materiálu, který by vystačil tak asi na dva až tři takové stromy a kterýžto světelný park spotřebuje tolik energie, co rychlovarná konvice v plném zápřahu, odvedli ještě vynikající kus práce, když našemu stromu zachovali - alespoň z dálky a bez zbytečného zkoumání detailů - schematické zbytky vzhledu, urostlosti a hrdosti, které lze takovémuto vybranému jedinci lesního porostu obvykle pouze závidět.

To jejich pražští kolegové se nepouštěli do nějakých eskapád či do rizika arboristické anatomické rekonstrukce a prostě zahalili stromy na Staroměstském náměstí a náměstí Míru do takového množství světelných efektů, že připomínají jakousi svítící homoli (ten na náměstí Míru je do ní dokonce přímo stylizován tak, že už to nezachrání ani magicky vyfotografovaná hvězda na špici). Přesně v okamžiku, kdy jsem ji spatřil, poslal jsem našim místním tichou omluvu, protože ti se zjevně velmi snažili, aby jejich dekorace kopírovaly původní vzhled stromu, i když jim to jejich váha a množství poněkud zhatily.

To strom v Ústí nad Labem dopadl ještě relativně dobře, co se tvaru týče, jen trošku připomíná depresivní pohádku Sněhové královny pana Andersena - při pohledu na jeho provedení se ani vzdor své jasné pohlavní identitě nemohu ubránit rozhodování, jestli se cítím jako Kaj a nebo Gerda.

Nakonec nejlépe dopadly - alespoň soudě dle fotografií - stromy v Hradci Králové a Kolíně, kde sice mají stále viditelný vzhled stromů, ale za to vypadají trošku tak, jako když si strom doma nazdobím já (čímž se sice poněkud diskvalifikuji z celé této kritiky, na druhou stranu se ani nesnažím své ambice vnucovat při návrhu ozdoby stromů veřejných). Podobně tomu je i v Českých Budějovicích, i když tam se jim ta pražská homole nějak potměšile vloudila taky.

Upřímně: nemyslím si, že by výše uvedená kritika byla ospravedlnitelná z mnoha pohledů. Nepředpokládám například, že by na zdobení veřejného vánočního stromu existovala nějaká specializace a pokud ano, pak by nejspíš byla mimo rozpočet většiny měst. Co více, lze také kupříkladu oponovat, že lidé, kteří ty stromy zdobili, mohli být vedeni nejen zimou a touhou dostat se co nejrychleji do tepla a k fakturaci za tenhle kšeft, ale také bezesporu nejniternějšími motivy mnohem ušlechtilejšími a nezištnou upřímnou snahou o něco výjimečného, která vycházela z jejich chápání a cítění světa. Za zvážení stojí také například poťouchlá teorie o tom, že to celé nějak souvisí s korupcí ze strany dodavatelů elektrických energií, bez které by tento článeček určitě nemohl být úplný (a asi se najdou i čtenáři, kteří tomu bez problémů uvěří). Nelze ani obhajovat, že když už to stojí tolika peněz, tak to má k něčemu vypadat, protože vkus lidí se různí a určitě by se našli mnozí tací, kteří by moje estetické názory rozmetali na padrť, a pokud by o návrzích ozdobení každého stromu vzniklo místní referendum, shodli bychom se nejspíše jen na tom, že se neshodneme. Ale když už i esteticky natvrdlý informatik, jako je moje maličkost, cítí napříč celým tím průřezem dostupného spektra vánočních stromů jakýsi vnitřní neklid až odpor, pak to dozajista není samo sebou.

(na závěr bych rád připojil pár fotografií, ale protože si nejsem zcela jist zákoutími autorských zákonů, ani vztahem idnes.cz a lidovky.cz, kde bych ty fotografie musel nabrat, dovolil jsem si ponechat tento článek bez zmiňovaných obrázků)

A jako obvykle douška místním korektorům: prosím, přijďte si korigovat, tady budete mít vyložené žně (a to prosím v prosinci!), protože jsem si při psaní textu připadal jak ve škole při diktátu, a velká písmena jsou pro mě dodnes traumatem, o čárkách nemluvě. Ale jediná poznámka typu "článek je nerelevantní, protože (pravopisná chyba)" a zdiskreditovali jste si celý svůj komentář.