Naši eurofobové s oblibou označují Evropskou unii za „socialistickou“, srovnávají ji s RVHP a se SSSR, apod. Přívlastek „socialistická“ používají většinou bez jakéhokoli argumentu – jako kdyby to byla samozřejmá a všeobecně uznavaná skutečnost. Kdo zažil debatu před referendem o euroústavě ve Francii, kroutí hlavou: „ne“ euroústavě tam totiž zvítězilo především kvůli levicové kampani proti „ultraliberální“ EU...
Podíváme-li se na dějiny evropské integrace, je to s tím socialismem také zvláštní: u zrodu evropské integrace stáli hlavně křesťanští demokraté. Vstup Velké Británie do EHS prosadili konzervativci proti labouristům. Středobodem integrace byl a je volný vnitřní trh, což není zrovna socialistický projekt. V 80. a na počátku 90. let dvojice francouzských socialistů Mitterrand – Delors nic neprosadila bez dohody s křesťanským demokratem Kohlem a konzervativkyní Thatcherovou. Vytvoření jednotné měny proběhlo ve znamení rozpočtové disciplíny, ozdravování veřejných financí, rigorózní měnové politiky. A dnes? Z 27 členských zemí jen asi v 7 je dnes u moci levice... Naproti tomu, pomineme-li společnou zemědělskou politiku, jaký jiný argument mluví pro tezi o „socialistické EU“?
Snad se s kritiky „socialistické EU“ shodneme, že socialismus není vzorem konkurenceschopnosti. Světové ekonomické fórum každý rok zveřejňuje „Globální zprávu o konkurenceschopnosti“ s žebříčkem 134 zemí světa. Podle něho je 5 zemí EU (Dánsko, Švédsko, Finsko, Německo, Nizozemí) v první desítce. Z 27 zemí EU je Česká republika na 14. místě (33. místo na světě). Ze zemí, které byly v EU před rokem 2004 je za námi jen Portugalsko, Itálie a Řecko. Rozptyl v rámci EU je velký: nejlépé umístěné Dánsko je na 3. místě a jeho „skóre“ je na 97% „jedničky“(USA); nejhůře je na tom Bulharsko – na 76. místě a na 70% úrovně USA (v rámci „starých“ zemí EU jde tento rozptyl od Dánska po Řecko (67. místo, 71,5% úrovně USA).
Snad se též shodneme, že socialismus je opakem hospodářské svobody. Různé liberální think-tanky sestavují žebříčky podle tohoto kritéria – například kanadský Fraser Institute. Jeho zpráva „Economic freedom of the World“ z roku 2008 srovnává (podle dat z roku 2006) míru hospodářské svobody ve 141 zemí světa. Mezi 27 zeměmi EU je v něm Česká republika na 23. místě (63. místo na světě); žádná ze „starých“ zemí EU na tom není hůře. V první světové dvacítce je 9 zemí EU (Velká Británie, Irsko, Estonsko, Dánsko, Finsko, Rakousko, Nizozemí, Německo a Slovensko). A opět konstatujeme velký rozptyl: od 5. Velké Británie po 88. Slovinsko. Index ekonomické svobody 2008 americké The Heritage Foundation dává pro nás jen o málo lepší obrázek: ČR je v něm na světovém 37. místě, což znamená 16. místo v rámci EU (za námi jsou jen 4 „staré“ země: Francie, Portugalsko, Itálie a Řecko).
Zastánci teze o „socialistické EU“ mi proto musí vysvětlit pár věcí:
1. Jak je možné, že země, z nichž většina patří k nejkonkurenceschopnějším a nejsvobodnějším ekonomikám světa, dohromady tvoří „socialistický moloch“ (abych si vypůjčil výrazivo některých zde diskutujících)?
2. Jak je možné, že uvnitř „socialistické EU“, kde eurokraté vše nemilosrdně glajchšaltují, dlouhodobě přetrvávají tak propastné rozdíly v míře ekonomické svobody a konkurenceschopnosti mezi jednotlivými zeměmi?
3. Jaké „socialistické nebezpečí“ nám hrozí při hlubší integraci v rámci unie, jejíž jasná většina členů je ekonomicky svobodnější a konkurenceschopnější než my?
