„Pravý islám“ přikazuje vraždit odpadlíky od islámu

„Pravý islám“ přikazuje vraždit odpadlíky od islámu
V českých mešitách kážou během pátečního kázání o tom, že nejlepším příkladem hodným následováni je příklad Mohameda, jak v životě, tak i praktikováni islámu. Podle jejich pojetí islámu je jakákoliv změna víry, praktikováni tak i chováni ustanoveného Mohamedem považována za zločin, hřích a novotu, která skonči v pekle a bude Alláhem odmítnuta.
Je to základní bod nemožnosti reformovat praktiky ortodoxního islámu neslučitelné s liberální demokracii, sekularismem a hlavni kámen úrazu pro reformní a liberální tendence v islámu. Jak jsem již zmínil dříve, je součásti ortodoxního islámu i praktikováni přetvářky a lži při zisku pro islám.
Nedávno jsem se stal účastníkem sporu o trestu smrti po odpadlíky od islámu. Jeden Čech studující islámskou univerzitu al Azhar v Egyptě, mi odporoval v diskuzi o odpadlictví tvrzením, že islám neukládá trest smrti za odpadlictví od islámu. Rád bych toto kontroverzní téma více rozebral, abych ukázal jeho omyl a jeden z negativních aspektu islámské ortodoxie.
Liberální a reformní muslimové argumentují o neoprávněnosti trestu smrti za odpadnutí faktem, že v koránu nikde takovýto příkaz není výslovně řečen. Odmítají tak nejen hadiny (výroky Mohameda) a jeho životopis buď jako zfalšované prvními muslimy nebo součást historického kontextu.
V sbírkách Mohamedových výroku je několik výroku o trestu smrti za odpadlictví. Například v sbírkách Mohamedových výroků u Buchariho, Muslima a dalších. Sám ředitel Islámského centra v Praze Vladimír Sáňka mnohokrát veřejně potvrdil, že ten kdo odpadne od islámu má být zabit a že to je součást pravého islámu.
Také islámský právník z prvních generací muslimů al Barbahari řekl: „Krev muslima, který dosvědčuje, že nikdo nemá právo být uctíván kromě Boha, a že Muhammad je jeho služebníkem a Poslem, nemůže být prolita z výjimkou tří případů: cizoložství (pokud byl ženatý); odpadnutí od víry a člověk, který zabil věřícího neoprávněně. Kromě toho je krev muslima zakázána navždy, až do hodiny poslední.“ (V Šarh-us-Sunna)
V historii Mohamedova života a života jeho následovníku, stejně jako v oficiální muslimské historii, je popsáno jak první muslimové povraždili nejen ty kdož odpadli od islámu a bojovali proti islámu silou, ale také ty co se odmítli nadvládě muslimů podřídit anebo islám přestat kritizovat.
Student univerzity al Azhar mi argumentoval tím, že se v Medíně mělo odehrát odpadnutí jednoho muže, který od islámu odešel a vystěhoval se z Medíny a Mohamed ho nenechal popravit ani pronásledovat, jen řekl, že se Medína zbavila „špíny“. Kromě toho, že tento případ dokresluje pohled některých muslimů vůči nemuslimům (jsou pro ně jen špína), pak je zde ještě jeden historicky aspekt. Islám byl a je evoluční náboženství, byť to muslimové popírají, například původně se muslimové modlili směrem k Jeruzalému a teprve po odmítnuti Mohameda medínskými židy došlo k změně modlitebního směru směrem ke Kábě v Mekce.
Obdobně se vyvíjel i vztah k odpadlíkům. V dobách kdy byl islám slabý a neměl moc nad společností, byly zjevované verše a praktika mírumilovnosti a tolerance, čím více s posilovalo postavení muslimů, tím bojovnější verše byly sesílané a měnil se vztah muslimů k ostatním.
Touto evoluci prošel i vztah k odpadlíkům až nakonec již po Mohamedové smrti a upevnění islámu jako státního náboženství byl přijat definitivní postoj k odpadlíkům od islámu. Například v tzv. zlatém věku „tolerantní“ Andalusie byli odpadlíci od islámu zabíjeni automaticky. Viz. Například příběh „Cordóbských mučedníku“ zde.
A tak, mohou dnes mnozí muslimové tvrdit v Evropě, že za odpadlictví od islámu není smrt, tak v Saudské Arábií, Iránu a Afganistanu hrozí za odpadnutí od islámu smrt. Například v Egyptě, Súdánu, Iráku apod. můžete mít z odpadnutí od islámu velký problém.
Představím-li si, že by za pár desetiletí či staletí byla Evropa islamizována muslimy jako pan Alrawi nebo Sáňka mám také obavu o budoucnost svobody svých dětí. Neboť by již byli za svobodu náboženského přesvědčení popravováni jak říkají čeští islamisté: „Dle přáni Alláha milosrdného, slitovného.“

Je to základní bod nemožnosti reformovat praktiky ortodoxního islámu neslučitelné s liberální demokracii, sekularismem a hlavni kámen úrazu pro reformní a liberální tendence v islámu. Jak jsem již zmínil dříve, je součásti ortodoxního islámu i praktikováni přetvářky a lži při zisku pro islám.

Nedávno jsem se stal účastníkem sporu o trestu smrti po odpadlíky od islámu. Jeden Čech studující islámskou univerzitu al Azhar v Egyptě, mi odporoval v diskuzi o odpadlictví tvrzením, že islám neukládá trest smrti za odpadlictví od islámu. Rád bych toto kontroverzní téma více rozebral, abych ukázal jeho omyl a jeden z negativních aspektu islámské ortodoxie.

Liberální a reformní muslimové argumentují o neoprávněnosti trestu smrti za odpadnutí faktem, že v koránu nikde takovýto příkaz není výslovně řečen. Odmítají tak nejen hadiny (výroky Mohameda) a jeho životopis buď jako zfalšované prvními muslimy nebo součást historického kontextu.

V sbírkách Mohamedových výroku je několik výroku o trestu smrti za odpadlictví. Například v sbírkách Mohamedových výroků u Buchariho, Muslima a dalších. Sám ředitel Islámského centra v Praze Vladimír Sáňka mnohokrát veřejně potvrdil, že ten kdo odpadne od islámu má být zabit a že to je součást pravého islámu.

Také islámský právník z prvních generací muslimů al Barbahari řekl: „Krev muslima, který dosvědčuje, že nikdo nemá právo být uctíván kromě Boha, a že Muhammad je jeho služebníkem a Poslem, nemůže být prolita z výjimkou tří případů: cizoložství (pokud byl ženatý); odpadnutí od víry a člověk, který zabil věřícího neoprávněně. Kromě toho je krev muslima zakázána navždy, až do hodiny poslední.“ (V Šarh-us-Sunna)

V historii Mohamedova života a života jeho následovníku, stejně jako v oficiální muslimské historii, je popsáno jak první muslimové povraždili nejen ty kdož odpadli od islámu a bojovali proti islámu silou, ale také ty co se odmítli nadvládě muslimů podřídit anebo islám přestat kritizovat.

Student univerzity al Azhar mi argumentoval tím, že se v Medíně mělo odehrát odpadnutí jednoho muže, který od islámu odešel a vystěhoval se z Medíny a Mohamed ho nenechal popravit ani pronásledovat, jen řekl, že se Medína zbavila „špíny“. Kromě toho, že tento případ dokresluje pohled některých muslimů vůči nemuslimům (jsou pro ně jen špína), pak je zde ještě jeden historicky aspekt. Islám byl a je evoluční náboženství, byť to muslimové popírají, například původně se muslimové modlili směrem k Jeruzalému a teprve po odmítnuti Mohameda medínskými židy došlo k změně modlitebního směru směrem ke Kábě v Mekce.

Obdobně se vyvíjel i vztah k odpadlíkům. V dobách kdy byl islám slabý a neměl moc nad společností, byly zjevované verše a praktika mírumilovnosti a tolerance, čím více s posilovalo postavení muslimů, tím bojovnější verše byly sesílané a měnil se vztah muslimů k ostatním

Touto evoluci prošel i vztah k odpadlíkům až nakonec již po Mohamedové smrti a upevnění islámu jako státního náboženství byl přijat definitivní postoj k odpadlíkům od islámu. Například v tzv. zlatém věku „tolerantní“ Andalusie byli odpadlíci od islámu zabíjeni automaticky. Viz. Například příběh „Cordóbských mučedníku“ zde.

A tak, mohou dnes mnozí muslimové tvrdit v Evropě, že za odpadlictví od islámu není smrt, naopak v Saudské Arábií, Iránu a Afganistanu hrozí za odpadnutí od islámu smrt. Například v Egyptě, Súdánu, Iráku apod. můžete mít z odpadnutí od islámu velký problém.

Představím-li si, že by za pár desetiletí či staletí byla Evropa islamizována muslimy jako pan Alrawi nebo Sáňka mám také obavu o budoucnost svobody svých dětí. Neboť by již byli za svobodu náboženského přesvědčení popravováni jak říkají čeští islamisté: „Dle přáni Alláha milosrdného, slitovného.“

Ukázka hadithu nařizujicich popravu odpadlíku od islámu.