Izrael a my – nenávist a fobie nejsou mrtvé

Mezinárodní velvyslanectví Jeruzalém připravilo každoroční připomenutí výročí osvobození koncentračního tábora Osvětím. Letos se akce koná tuto neděli pod patronací brněnského primátora Onderky (ČSSD) a za účasti političky Jany Hybáškové. Osobně tuto akci podporuji, ikdyž se ji nemohu z pracovních důvodu zúčastnit.

Připomenutí hrůz nacistického běsnění je důležité, obdobně by se měly připomínat hrůzy všech zločinů spáchaných na nevinných lidech, neboť nejlepším způsobem jak čelit nenávisti a fobii je diskuze a připomínáni problému.

Připomínky utrpení statisíců lidí, pod hrůzami genocidy a rasové či náboženské nenávisti, jsou důležité. Je ale smutné, že se mnohdy vzpomínka na utrpení nevinných lidí využívá k politickým cílům.

Vzpomínám si, jak například představitelé Islámských nadací a Ústředí muslimských obcí přijali rozhodnuti bojkotovat veškeré akce na kterých se účastní americký či izraelský velvyslanec na důkaz odporu těchto institucí k politice vlád USA a Izraele. Takto například bojkotovali mnoho pozvánek na piety k výročí holocaustu od Židovské obce. Paradoxně jim ale nevadí účastnit se oficiálních akcích arabských vlád potlačujících lidská práva, mučící politické vězně a vraždící bez soudu odpůrce svých režimů. Inu kšeft je kšeft, a peníze těchto prominentů těchto režimů jim nesmrdí.

Bylo by tak pěkné vidět muslimy, židy, křesťany, prostě věřící i nevěřící, vidět je demonstrovat na náměstích měst proti všem tyranským režimům, uctívat piety na oběti nenávistí a genocid. Bohužel s mnoha současnými představiteli náboženství a politik je to asi nereálný sen.

A tak mam obavu, že holocaust není posledním masovým vražděním v dějinách západních společenství, ale pouze je po něm delší přestávka. Vzestup vzájemné nenávisti mezi různými náboženstvími a politickými skupinami, či rasami, mne vede k obavě že další holocaust je reálný ještě v tomto století …