Islám, muslimové a co je „muslimství“?

Islám, muslimové a co je „muslimství“?
Naši předkové měli velice dobrý postřeh, když si nejprve před jakoukoli diskuzí vyjasnili terminologické významy, které v diskuzi budou použité. Tato technika diskuze jim umožňovala dosáhnout porozumění v diskuzi a zabraňovala i mnoha nedorozuměním, která by diskuzi zbytečně prodlužovala, nebo zabraňovala její užitečnosti. Měli bychom se u svých předků inspirovat a zamyslet se před jakoukoliv diskuzi nad použitými termíny. Například bychom se měli zamyslet nad tím, kdo to je muslim?
Podle amerického modelu chápaní „muslimství“ je muslimem každý, kdo se narodil v muslimském prostředí a nedistancoval se od něj. V tomto modelu není podstatné, jestli daná osoba je praktikující muslim, nebo věří v samotný islám.
Podle ortodoxního islamistického modelu je muslimem ten, kdo nejen prohlašuje, že věří v Alláha, ale i koná pět denních modliteb a uznává, že islámské právo šaria, dle výkladu teologů – imámu, je nadřazeno všem jiným zákonům a politickým modelům. Ortodoxní islám se v této otázce odvolává na koránský výklad verše z Koránu: „Ti pak, kdož nesoudí podle toho, co Bůh seslal, jsou nevěřící“ a na kontroverzní výrok, připisovaný Mohamedovi, že pětkrát denně nemodlící se člověk není muslim. Z tohoto pohledu ortodoxní islamistický orientovaní muslimové nepovažují za muslimy ty, kdož říkají, že věří v Alláha, ale nekonají modlitby, nebo půst apod.
Podle liberálního muslimského modelu, který sdružuje jak část ortodoxních neislamistických muslimů společně s liberálně orientovanými, je muslimem každý člověk vyhlašující svou víru v Boha (Alláha) a uznávající Mohameda za proroka a to bez ohledu na to, jestli praktikuje modlitby, půst a další předpisy islámské praxe.
Pokud si neuvědomíme a pochopíme toto vidění „muslimství“ a jejich vliv na současný svět, nikdy nebudeme schopni dojít k pochopení a porozumění v problematice muslimské otázky.
Jako příklad předvedu následující modelovou situaci.
Pro spoustu novinářů, akademiků a laické veřejnosti platí model „muslimství“ dle amerického chápaní. Tito lidé zároveň neznají, nebo nerozlišují rozdíl mezi americkým modelem a islamistickým modelem a v tu chvíli dochází ke krizové situaci.
V podmínkách České republiky to vidíme v přístupu medií a politické scény k místní muslimské komunitě. Na jedné straně se stát staví k muslimské komunitě dle amerického modelu a tak se hovoří o 10 až 15 tisících muslimů v ČR, ale na druhé straně se přistupuje v problematice dotékající se muslimské otázky k aplikování ortodoxního islamistického modelu.
Takže v situaci, kdy jsou společensky nejviditelnější islámské organizace – Islámská nadace v Praze, Islámská nadace v Brně a Ústředí muslimských obcí v ČR – ovládané lidmi smýšlející dle ortodoxního islamistického modelu „muslimství“, jsou tyto organizace, dle amerického modelu „muslimství“ zastupující maximálně 15% muslimské populace, považovány a přijímány za mluvčí a zástupce všech českých muslimů.
Na celé situaci je nejvtipnější to, že jak ortodoxní islamisté tak i islamofobové, mají stejnou definici „muslimství“ a každého, kdo se odlišuje od této definice, nepovažují za muslimy. Kolik škody bude v následujícím vývoji České republiky a jejího přístupu k menšinám a přistěhovalcům páchat celkové nepochopení „muslimství“ je otázka toho, nakolik se o této otázce nebude diskutovat.

Podle amerického modelu chápaní „muslimství“ je muslimem každý, kdo se narodil v muslimském prostředí a nedistancoval se od něj. V tomto modelu není podstatné, jestli daná osoba je praktikující muslim, nebo věří v samotný islám.

Podle ortodoxního islamistického modelu je muslimem ten, kdo nejen prohlašuje, že věří v Alláha, ale i koná pět denních modliteb a uznává, že islámské právo šaria, dle výkladu teologů – imámu, je nadřazeno všem jiným zákonům a politickým modelům. Ortodoxní islám se v této otázce odvolává na koránský výklad verše z Koránu: „Ti pak, kdož nesoudí podle toho, co Bůh seslal, jsou nevěřící“ a na kontroverzní výrok, připisovaný Mohamedovi, že pětkrát denně nemodlící se člověk není muslim. Z tohoto pohledu ortodoxní islamistický orientovaní muslimové nepovažují za muslimy ty, kdož říkají, že věří v Alláha, ale nekonají modlitby, nebo půst apod.

Podle liberálního muslimského modelu, který sdružuje jak část ortodoxních neislamistických muslimů společně s liberálně orientovanými, je muslimem každý člověk vyhlašující svou víru v Boha (Alláha) a uznávající Mohameda za proroka a to bez ohledu na to, jestli praktikuje modlitby, půst a další předpisy islámské praxe.

Pokud si neuvědomíme a pochopíme toto vidění „muslimství“ a jejich vliv na současný svět, nikdy nebudeme schopni dojít k pochopení a porozumění v problematice muslimské otázky.

Jako příklad předvedu následující modelovou situaci.

Pro spoustu novinářů, akademiků a laické veřejnosti platí model „muslimství“ dle amerického chápaní. Tito lidé zároveň neznají, nebo nerozlišují rozdíl mezi americkým modelem a islamistickým modelem a v tu chvíli dochází ke krizové situaci.

V podmínkách České republiky to vidíme v přístupu medií a politické scény k místní muslimské komunitě. Na jedné straně se stát staví k muslimské komunitě dle amerického modelu a tak se hovoří o 10 až 15 tisících muslimů v ČR, ale na druhé straně se přistupuje v problematice dotékající se muslimské otázky k aplikování ortodoxního islamistického modelu.

Takže v situaci, kdy jsou společensky nejviditelnější islámské organizace – Islámská nadace v Praze, Islámská nadace v Brně a Ústředí muslimských obcí v ČR – ovládané lidmi smýšlející dle ortodoxního islamistického modelu „muslimství“, jsou tyto organizace, dle amerického modelu „muslimství“ zastupující maximálně 15% muslimské populace, považovány a přijímány za mluvčí a zástupce všech českých muslimů.

Na celé situaci je nejvtipnější to, že jak ortodoxní islamisté tak i islamofobové, mají stejnou definici „muslimství“ a každého, kdo se odlišuje od této definice, nepovažují za muslimy. Kolik škody bude v následujícím vývoji České republiky a jejího přístupu k menšinám a přistěhovalcům páchat celkové nepochopení „muslimství“ je otázka toho, nakolik se o této otázce nebude diskutovat.