Arménsky holocaust – varování i pro nás?!

Nechci, aby naši potomci vzpomínali na své předky ve zlém, že podcenili problém masového přistěhovalectví. Nechci, aby naši potomci prožili podobné hrůzy z rukou vyznavačů islámu, jako prožili Arméni pod nadvládou muslimů.

V posledních letech slyšíme z médií zprávy o tom, jak jsou v zemích Blízkého východu a mnoha dalších muslimských zemích vyvražďováni křesťané, a celá situace již začíná nabírat stále reálnější podobu novodobé genocidy. Přitom se nejedná o věc novou, ale o opakování historických událostí, které se v této oblasti již dříve odehrávaly a které vyvrcholily během první světové války pokusem o úplné vyvraždění Arménů muslimskými Osmany.

Mnozí si ještě ze školy pamatujeme, že když se Němci rozhodli dát českému národu lekci, přikročili k vyhlazení obce Lidice, aby varovali ty, kdož by usilovali vést odpor proti německé okupaci českých zemí a jejich germanizaci. Obdobně se i Turci na přelomu 19. a 20. století rozhodli vyhladit mnohá arménská města a vesnice na území tehdejší Osmanské říše, z čehož se vyklubala předehra k totálnímu vyhlazení arménského národa. Tak jako Němci měli v úmyslu část české populace vyvraždit a část násilně poněmčit, i vedení Osmanské říše se rozhodlo pro vyvraždění části Arménů a násilné poturčení a islamizaci zbytku.

Byť byla arménská genocida produktem převážně sekulárně orientovaných tureckých nacionalistů, v rámci provedení byla využita i pravidla islámského práva šaría. Arméni byli označeni za zrádce islámského Osmanského impéria, a tím pádem dle zákonů islámského práva šaría propadl veškerý jejich majetek a životy do rukou muslimů.

Na genocidě Arménů a jejich okrádání se podílelo většinové muslimské obyvatelstvo bez rozdílu národnosti a pouze muslimové měli zaručeno, že se mohou na úkor křesťanských Arménů obohatit. Dnes se o této první genocidě moderního světa hodně hovoří jako o turecké záležitosti, je to ovšem nesprávné. Osmanská říše byla státem multikulturním a národnost v něm nehrála žádnou roli. Sami Osmané o sobě nehovořili jako o Turcích a obyvatelích turecké říše, ale jako o  muslimech a příslušnících islámského chalífátu. 

Tomuto problému se například věnuje i  kniha Mezi Vídní a  Cařihradem od prof. Jana Rychlíka, doc. Jana Pelikána, prof. Krastjo Mančeva a dr. Nadji Danové. Tento kolektiv odborníků dochází ke stejnému závěru, a sice že: „muslimové sami svou říší Tureckem nenazývali a vlastně pro ni neměli původně vůbec žádný název. Od roku 1517 tvořila (podobně jako v arabské říši za nástupců proroka Mohameda) veškerá území pod vládou sultána prostě chalífát.“ … „V Evropě se brzy ujal i název Turecko jako zkrácené jednoslovné označení pro Osmanskou říši. Výraz Turci byl poté používán často jako synonymum pro muslimské obyvatelstvo říše bez ohledu na jeho etnický původ.“

Nechci, aby naši potomci vzpomínali na své předky ve zlém, že podcenili problém islamizace a masového přistěhovalectví. Nechci, aby naši potomci prožili podobné hrůzy z rukou vyznavačů ortodoxního islámu, jako prožili Arméni pod nadvládou muslimů. Proto jsem napsal úvod do problematiky genocidy Arménů pod názvem Arménský holocaust (iDnes.cz knihu prezentuje zde).

Obávám se, aby jednou nějaký muslimský vládce v Evropě neřekl, podobně jako Hitler při plánování vyvraždění židů:
„Kdo si dnes vzpomene na masakr Arménů?“