Struny nenávisti

Komu dnes prospívá hloupé a laciné soupeření a předhánění se, kdo je větší a lepší a radikálnější „Anti-muslim, Anti-imigrant, Anti-sluníčkář, Anti-Bruselman" nebo naopak "Anti-rasista, Anti-xenofob, Anti-nácek, Anti-Rusofil?

Komu nahrává s tím spojená čistě emotivní a bezobsažná radikalizace společnosti spojená s osobním napadání každého a všech, kdo má odlišné názory?

Nikomu a ničemu!

Existuje řešení a říká se mu „Zlatá střední cesta“. Ne, nejsem žádný buddhista a už vůbec nechci psát o nějaké východní filozofii. Jen jsem si tento pojem tak trochu vypůjčil, protože je v něm spousta moudrosti a v dnešní době má zvlášť významné opodstatnění.

Mám velkou obavu ze současné absolutně nezvládnuté a neřešené situace s imigranty valícími se po statisících k nám do Evropy, ale také z toho, že právě díky tomu u nás a v nás samotných oživuje, zvedá se ze svého podhoubí a bují nejrůznější radikalismus, ve kterém už nakonec není žádný prostor ani místo pro rozumnou argumentaci ani pro hledání a přijímání správných a tolik žádoucích řešení. Tak může vzniknout jedině násilí, nenávist a válka, která nakonec může zničit nás všechny.

Přepnutá struna praskne.

Myslím si proto, že dnes není na místě ani jakkoli potřebné stále více a ostřeji společnost radikalizovat tím, že jí budou předkládány a předváděny jen samé další a větší, silnější a více negativní a znepokojující věci, obrazy a výčty možných hrůz, které nás údajně pohltí, pokud jejich mnohdy bez rozmyslu a dost zkratkovitě označené „původce“ zavčasu nezastavíme či dokonce přímo „nezničíme“. Na druhou stranu určitě není ani správné takovým zlým věcem jen trpně a nečinně přihlížet. Ovšem tady nám, dle mého soudu, moc nepomůže ani nás nijak „nespasí“ například nějaké demonstrativní rozmísťování naturalisticky zpracovaných soch ukamenovaných žen na veřejnosti, ani jakékoli masové demonstrace, shromáždění či pochody naštvaných lidí s maketami šibenic, ani jakékoli jiné pouze emotivní a bezobsažné strašení, zesměšňování či jiné dehonestování muslimů nebo jakékoli jiné skupiny lidí s jinými názory, jiným náboženstvím či jiným způsobem života, …. aniž bychom současně řekli, jak tady chceme reálně, nenásilně a pomocí práva zabezpečit žádoucí změnu a nápravu tak, aby u nás takové zlé a nepřijatelné věci a hrozby nedále neměly vůbec žádnou šanci vznikat a existovat!

Kde jsou emoce, tam ubývá rozumu a bez rozumu není ani jiného, než násilného řešení, které ale není ničím jiným, než cestou do pekel. To přece nemůžeme chtít a určitě ani nechceme! Proto je nezbytné (obrazně řečeno) strunu nepřepínat a nastavovat ji vždy jen tak silně, aby hrála čisté tóny a nemohla prasknout. V tomto případě tady proto vidím hlavně a především naléhavou potřebu několika základních a současně i zásadních věcí.

Například:

1. Přestat se vzájemně napadat a soupeřit mezi sebou samými na jedné straně pomyslné barikády a sjednotit se na těch nejdůležitějších, nezpochybnitelných a společných pravdivých skutečnostech a zásadách. Například na:

• nepřijatelnosti nenáboženské politické a ideologické složky Islámu v podobě práva šaría a jeho jednoznačné a bezpodmínečné postavení u nás (a postupně i ve všech západních demokraciích, které přijaly Listinu základních práv a svobod) mimo zákon,
• neprodleném stanovení nových jasných a neměnných pravidel pro přijímání jakýchkoli imigrantů, a to s vyloučením všech potenciálních hrozeb pro naše obyvatele,
• vymezení se proti škodlivým a lživým praktikám a idejím typu politické korektnosti, multi-kulturalismu a celoevropského neomarxismu a jejich odhalování a potírání pomocí pravdivých argumentů,
• zabránění jakéhokoli rozšiřování a dávání volebních práv lidem, kterým nepatří,
• oddémonizování pojmů jako je vlastenectví, patriotismus a láska k vlasti,
• apod.

 2. Uvedené věci pak permanentně, trpělivě, správně a pravdivě prezentovat a vysvětlovat na veřejnosti a prosazovat je výhradně silou argumentů a práva. Nejprve tedy prostřednictvím jasných a reálných návrhů na řešení těch nejpalčivějších aktuálních problémů pomocí právních prostředků, různých dokumentů a programů s jejich širokou publicitou a následně pak pomocí voleb (třeba i předčasných) s patřičnou společnou a jednotnou volební agitací a propagací. Tedy v žádném případě nikoli jen samotnou a lacinou silou emocí na pouličních demonstracích či násilnou a bezduchou rétorikou, která je jen živnou půdou pro škodlivý extrémismus, ve kterém pak utone úplně všechno. Není možné vytloukat klín klínem, jít ohněm proti ohni a nepřijatelný k nám importovaný extrémismus jakéhokoli druhu a původu chtít porazit extrémismem vlastním. Extrémismus může a musí být poražen nikoli násilím, ale výhradně nenásilnými prostředky – tj. argumenty, rozumem a právem.

3. Nebát se na jednu stranu možné odpovědnosti, ale současně si uvědomovat její nesmírnou tíži a závaznost. Neporcovat medvědy, kteří ještě běhají v lese a kteří se v mnoha případech ještě ani vůbec nenarodili (např. vidět se předem „vítězem voleb“, které ještě ani nebyly vypsány). Mít jasnou a reálnou vizi a povědomí toho, čeho lze a čeho nelze v určitých konkrétních věcech dosáhnout a znát cenu, kterou je třeba v každém případě za to zaplatit. Uvědomit si, že k úspěchu ve společnosti a v politice nestačí mít jen jedno téma. K řešení tady totiž jsou desítky a stovky jiných neméně naléhavých problémů.

Společných věcí a pojítek může být samozřejmě mnohem víc, různých a jiných. Je jen třeba vždy hledat to, co nás spojuje a nikoli to, co nás rozděluje. Úplně nejvíc je proto potřeba v každém případě zachovat chladnou hlavu a nenechat se nikdy a nikým vyprovokovat k neuváženým činům, k napadání ostatních lidí a k obyčejné nenávisti.