Můžeme být na našeho nového prezidenta hrdí a pyšní?

Přímá volba prezidenta se více či méně dotýká úplně každého z nás. Vypadá to v této souvislosti v poslední době tak, že jsme zemí se spoustou lidí plných nespokojenosti, lidí se smíšenými pocity studu, odporu, zloby i nenávisti.

Jsou samozřejmě taky lidé, kteří podporují svého vyvoleného kandidáta a nic je nemůže od jejich přesvědčení a volby odradit a nakonec i lidé lhostejní, kterým je to v podstatě jedno.

V každém případě je dnes bohužel zřejmé, že ať již v této nové volbě bude prezidentem zvolen kterýkoli ze zbývajících kandidátů, nikdy se podle mě respektovaným a všeobecně uznávaným prezidentem nestane a nemůže stát. Vždy tady budou statisíce zklamaných a nespokojených lidí, kteří po dobu dalších 5 let svého nového prezidenta nikdy za hlavu státu ve svém srdci neuznají a nebudou si ho vážit - protože předtím volili druhého kandidáta.

A nejen proto. Bohužel i ze zcela objektivního důvodu, pro který není možné, abychom na nového prezidenta (ať již bude zvolen kterýkoli z obou posledních kandidátů) mohli být skutečně hrdí a pyšní.  

Ano, lze namítat, že dokonalý a pro všechny přijatelný kandidát na prezidenta neexistuje. Přesto ale je velký rozdíl mezi volbou toho nejlepšího z přijatelných kandidátů a volbou jakéhosi „menšího zla“ ze dvou absolutně nepřijatelných kandidátů!

Pan Pavel i pan Babiš bohužel jsou ztělesněním a nositeli tak hlubokého názorového rozdělení naší země, jaké tady snad ještě nikdy nebylo. Každý z nich reprezentuje zcela jiný názorově nesmiřitelný tábor lidí, což můžeme vidět dnes a denně na sociálních sítích i venku na náměstích a v ulicích plných nenávisti, útoků a zloby. A možná se lidé v této věci neshodnou dokonce ani v soukromí v samotných rodinách.

Jakékoli otřepané fráze těchto kandidátů, že by údajně „chtěli být a budou“ prezidentem všech lidí, nebo že se údajně pokusí náš národ jakkoli „spojovat“, jsou tady naprostou lží a pouhou iluzí. Opak je pravdou a tito poslední dva zbývající kandidáti náš národ ve skutečnosti jen stále více a nesmiřitelněji rozdělují a jako prezidenti ho budou i nadále rozdělovat ještě mnohem víc. Už nyní je to možné vidět na množství sprostých transparentů urážejících oponenty, na vyřvávání davů na ulicích a na různých dehonestujících vystoupeních. Tedy na věcech, které tito kandidáti vůbec dostatečně neodsoudili a jeden z nich dokonce v televizní předvolební super debatě prohlásil něco v tom smyslu, že si takovou nenávist jeho protivník zasloužil a za takové sprosté útoky si vlastně může sám (Pan Pavel k výhradám pana Babiše na skutečně sprosté veřejné útoky a napadání jeho předvolebních akcí ze strany stoupenců pana Pavla řekl doslova - "Zasel jste vítr a sklízíte bouři"). 

Pokud už nyní jsme takto nesmiřitelně rozděleni a chybí jakýkoli vzájemný respekt a slušnost, až se jeden z nich stane prezidentem, žádné uklidnění zřejmě nenastane a situace bude nejspíš ještě daleko horší.

Dnešní rozhodování mezi panem Pavlem a panem Babišem není volbou toho lepšího a pro funkci prezidenta (tj. hlavy státu a nejvyššího reprezentanta naší země a našich lidí) vhodnějšího z nich. Daleko více představuje mnou již zmíněnou volbu „menšího zla“ – tedy volbu cíleně negativně směřovanou proti druhému z uvedených kandidátů (tzn. "hlavně aby se nestal prezidentem ten druhý"). A daleko více představuje boj o moc, než snahu nabídnout a dosáhnout co možná nejlepší reprezentace naší země a národa.

V jednom jsou však oba tito kandidáti naprosto stejní a není mezi nimi žádný rozdíl. Jak jsem již zmínil, na funkci prezidenta podle mě není přijatelný ani jeden z nich! Prezidentem by totiž měl být člověkem, kterého by si lidé mohli (když už ne pro nic jiného, tak) pro jeho charakter a čistý štít vážit i v případě, že ho sami nevolili. Měl by to být člověk, na kterého bychom obecně mohli být hrdí a pyšní, protože je osobou reprezentující celý národ.

Můžeme se však v těchto volbách, vzhledem k minulosti obou zbývajících kandidátů něčeho takového dočkat? 

Oba dva mají za sebou jejich zcela dobrovolný a vědomě kariéristický vstup do KSČ před rokem 1989, znamenající mimo jiné odsouhlasení okupace naší země vojsky Varšavské smlouvy - což zejména u vojáka z povolání pana Pavla je naprosto neodpustitelným morálním prohřeškem. Podle mě něco takového je oba nepochybně a naprosto jednoznačně diskvalifikuje z jakékoli kandidatury na prezidenta naší země!

Je mně líto, ale pokud se i přesto oni sami dnes nestydí o funkci prezidenta ucházet, jen tím potvrzují jejich vlastní, pouze kariéristický a tedy zcela nepřijatelný charakter a ukazují naprostou ztrátu své vlastní soudnosti, svědomí a morálního cítění. Tedy - bohužel svou absolutní nepřipravenost a nemožnost se jakýmkoli dobrým a respektovaným prezidentem opravdu stát. 

V každém případě proto bohužel není možné, abychom dnes na takového prezidenta mohli být všichni hrdí a pyšní.

Pane Pavle, pane Babiši!

Nemůžete nevidět (či dělat, že nevidíte), že dnešní volba a rozhodování mezi Vámi dvěma není žádným „svátkem demokracie“, ale že pro řadu lidí je naopak doslova nesmírně traumatizující věcí a zážitkem, který nemá a nemůže mít dobré řešení a nemůže být ani žádným dobrým vkladem do budoucna.

Ani jeden z Vás totiž dle mého názoru nemůže být prezidentem, kterého bychom si mohli všichni vážit a kterého tolik potřebujeme mít.

 (Tento blog je mým osobním názorem a vyjádřením k současné situaci volby nového prezidenta.)