Ochrání nás před imigrantskými hrozbami miliardy dolarů vynaložené na obranu? Na co je nám NATO?

Současná vojenská doktrína NATO se zabývá kolektivní obranou hlavně proti teoretickému vnějšímu nepříteli (dnes nejspíš Rusku), avšak je zřejmě zcela bezmocná a bezradná proti nepříteli skrytému mezi miliony imigrantů.

Na úvod musím zdůraznit, že nejsem žádným vojenským expertem a vycházím jen z veřejně dostupných zdrojů. Lze v nich ve zkratce najít, že vojenská doktrína NATO, jehož jsme dnes členem, se v době existence tohoto původně čistě obranného paktu již mnohokrát měnila. Od tzv. „Strategie masové odvety a předsunuté obrany“ z let 1950-1953, přes „Strategii pružné reakce“ platné od počátku 60. let, přes strategii z roku 1991 po rozpadu SSSR, přes „Strategickou koncepci Aliance“ z dubna 1999 schválenou ve Washingtonu, až po doktrínu z roku 2010 z Lisabonu a po dnešek nejspíš v podobě nejnovější změny pod názvem „Steel Rose“. Všechny tyto doktríny NATO se především zabývají způsobem kolektivní obrany členských zemí zejména proti hypotetickému vnějšímu nepříteli.

Avšak bezpečnostní výzvy a rizika jsou i jiná a další a NATO o nich vědělo a ví. Byly například popsány v klíčové a na tehdejší dobu docela zlomové strategické koncepci NATO z dubna 1999 mimo jiné takto (zdroj – zde):

„Bezpečnostní zájmy Aliance mohou být poškozeny dalšími riziky, včetně teroristických činů, sabotáží a organizovaného zločinu a přerušením přílivu životně důležitých zdrojů. Nekontrolovaný pohyb velkého počtu lidí, především v důsledku ozbrojených konfliktů, může také vytvářet problémy pro bezpečnost a stabilitu Aliance.“

Pro předcházení možným konfliktům a zvládání krizí jsou zde pak schváleny mimo jiné tyto zásady:

„NATO samozřejmě nechce válku. Chce předcházet válkám a zvyšovat bezpečnost a stabilitu a chce se také snažit předcházet konfliktům nebo, pokud by krize již nastala, přispívat k jejímu účinnému překonání, a to v souladu s mezinárodním právem, včetně možnosti vést operace, jež jsou odpovědí na krizi a nejsou upraveny článkem 5.“ ……

…… „Při účasti na řešení krizí za pomocí vojenských operací budou muset jednotky Aliance řešit  rizika, situace a požadavky včetně humanitárních krizí.“

To bylo však zřejmě naposledy, kdy se NATO takto jednoznačně zabývalo a zavázalo se mimo jiné také přímo vstupovat do řešení nekontrolovaného pohybu velkého počtu lidí a humanitárních krizí v souvislosti s vojenskými operacemi, protože dnes se již k něčemu takovému nehlásí (viz. níže). Následně v roce 2010 pak více nabyla na významu jakási nová představa a doktrína, a to že (zdroj – zde):

„NATO bude moci provádět vojenské mise v euroatlantickém prostoru, který v doktríně není pevně vymezen, a to i bez ohledu na rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN, tj. bez ohledu na mezinárodní právo. Tezi potom umocnila Bushova doktrína: že bude pořádat globální mise bez ohledu na mezinárodní právo dokonce proti problémům, které se ještě nezformovaly. USA to přitom podle Bushe měly být schopny i bez ohledu na spojence. Několik dní po přijetí doktríny začalo bombardování Jugoslávie, tedy akce, která byla mimo článek 5 Washingtonské smlouvy. Ten říká, proč vzniklo NATO - jako obrana členských států. Ale žádný členský stát NATO na Balkáně napaden nebyl.“

A dále pak náledovaly známé vojenské události a války v Iráku a Afghánistánu, atd. Veřejně dostupná doktrína naší Armády České republiky z března 2010 (zde nevím, zda je stále platná) pak v její kapitole 5 k věci možného použití vojenské síly mimo jiné uvádí, že:

„Za nepřátelský záměr se považuje hrozba silou cizími vojsky, ozbrojenými skupinami a teroristickými skupinami ….“

Ze všech výše popsaných skutečností je zřejmé, že současný stav věci, kdy na území členských států NATO mohou s velkými masami nekontrolovaných imigrantů pronikat skupiny bojovníků Islámského státu v přestrojení za civilisty, je z pohledu obrany NATO a případného zásahu ozbrojených sil NATO naprosto nový a nepodchycený a tedy v zásadě vojensky neřešitelný (resp. něco takového NATO sice hodlalo řešit dle své doktríny z roku 1999, ale dnes již zřejmě vůbec řešit nehodlá - viz. níže). Stručně řečeno – s něčím takovým prostě naše současné vojensko-strategické doktríny zřejmě vůbec nepočítají a neumějí a ani nechtějí to jakkoli řešit a namísto toho je v nich stále zakotvena řešena pouze rozsáhlá obrana proti hypotetické masivní  „hrozbě vnějšího nepřítele“ (Ruska).

Tuto věc mimo jiné také přímo potvrzuje událost z května letošního roku 2015, kdy:

„Italský ministr zahraničí Paolo Gentiloni požádal NATO o „cílené protiteroristické údery" na pobřeží Libye, které by měly snížit masivní příliv uprchlíků do Evropy, hlavně aby prý ale zabránily infiltraci džihádistů mezi uprchlíky. To NATO odmítlo. Zasáhne tak pouze v případě, že islamisté zaútočí přímo v Itálii. (Poznámka - Ovšem jak to bude řešit v případě, až se tak uvnitř Itálie (nebo jinde v Evropě) ze strany takto infiltrovaných džihádistů opravdu stane, to již NATO neuvádí.) Itálie je přitom příkladem země, která utratila miliardy, aby dostála svým závazům vůči NATO a nezbyly jí ale peníze na zajištění základní ochrany svých občanů. Podle článku, který vyšel v The American Thinker, měli Italové k dispozici pro ochranu pobřeží a zajištění pořádku pouhých 5000 vojáků!“ (Zdroj – zde)

Tuto skutečnost, že NATO zasáhne proti Islámskému státu či zapojí se do ochrany hranic některých evropských zemí před běženci a islámskými radikály "jen pokud by došlo k mohutnému vojenskému napadení členské země NATO nebo by IS provedl masívní teroristický útok na území Evropy srovnatelný s 11. zářím v USA", včera potvrdil i velvyslanec Česka při NATO Jiří Šedivý (zdroj - zde).

Ale takové "zapojení NATO" nás pak již nijak neochrání, protože nepřítel bude operovat již uvnitř území EU. Co poté NATO asi udělá - bude teroristické útoky uvnitř velkých měst EU "monitorovat pomocí nejmodernějších dronů"? Přitom se ještě poměrně nedávno hovořilo o tom, že EU požádá o vojenský zásah NATO v boji proti pašerákům imigrantů ve Středomoří (zdroj - zde), což bylo zřejmě odmítnuto s odkazem na neporušení článku 5 a s tím, že se jedná o humanitární problém údajně nepatřící do řešení NATO. Zvýšené výdaje na naši obranu pak nedávno v Americe slíbil i Andrej Babiš s tím, že ČR bude dávat na vojenské technologické „hračky“ údajně až o 20 miliard ročně víc než dosud (zdroj - zde). A to rozhodně není málo.

______________________________

Závěr z toho všeho si pak může učinit každý sám. Já jsem prozatím nabyl dojmu, že vynaložené desítky miliard dolarů na obranu členských zemí NATO se v současné době naprosto míjejí účinkem a současné vojensko-strategické doktríny NATO pravděpodobně vůbec dostatečně nepostihují největší reálné hrozby plynoucí z masové infiltrace bojovníků Islámského státu a dalších potenciálních teroristů na území členských států NATO.

Až se zde tyto teroristické bojůvky islámského státu u nás v Evropě a v EU aktivují, tak nám už potom budou armády NATO i s jejich super technickou výzbrojí málo platné. Jako občan členské země NATO proto požaduji, aby NATO dnes bezpodmínečně dostálo především výše uvedené části své doktríny z roku 1999 a začalo urychleně aktivně řešit současný probíhající „nekontrolovaný pohyb velkého počtu lidí, především v důsledku ozbrojených konfliktů vytvářející problémy pro bezpečnost a stabilitu našich zemí“ a rizika a situace spojené s humanitární krizí v okolních zemích. Tedy přesně tak, jak byla tato věc mimo jiné schválena ve Washingtonu jako součást doktríny NATO již v roce 1999 – tedy před 16ti lety!

A pokud snad k něčemu takovému NATO dnes nemá (nebo tvrdí, že nemá) dostatečnou novou doktrínu, tak nechť si ji urychleně znovu vytvoří a schválí! V opačném případě se totiž může stát, že nám NATO v blízké budoucnosti nebude v zásadě vůbec k ničemu i s bezúčelně vynaloženými a promrhanými desítkami a stovkami miliard dolarů.