Současná vojenská doktrína NATO se zabývá kolektivní obranou hlavně proti teoretickému vnějšímu nepříteli (dnes nejspíš Rusku), avšak je zřejmě zcela bezmocná a bezradná proti nepříteli skrytému mezi miliony imigrantů.
Na úvod musím zdůraznit, že nejsem žádným vojenským expertem a vycházím jen z veřejně dostupných zdrojů. Lze v nich ve zkratce najít, že vojenská doktrína NATO, jehož jsme dnes členem, se v době existence tohoto původně čistě obranného paktu již mnohokrát měnila. Od tzv. „Strategie masové odvety a předsunuté obrany“ z let 1950-1953, přes „Strategii pružné reakce“ platné od počátku 60. let, přes strategii z roku 1991 po rozpadu SSSR, přes „Strategickou koncepci Aliance“ z dubna 1999 schválenou ve Washingtonu, až po doktrínu z roku 2010 z Lisabonu a po dnešek nejspíš v podobě nejnovější změny pod názvem „Steel Rose“. Všechny tyto doktríny NATO se především zabývají způsobem kolektivní obrany členských zemí zejména proti hypotetickému vnějšímu nepříteli.
Avšak bezpečnostní výzvy a rizika jsou i jiná a další a NATO o nich vědělo a ví. Byly například popsány v klíčové a na tehdejší dobu docela zlomové strategické koncepci NATO z dubna 1999 mimo jiné takto (zdroj – zde):
„Bezpečnostní zájmy Aliance mohou být poškozeny dalšími riziky, včetně teroristických činů, sabotáží a organizovaného zločinu a přerušením přílivu životně důležitých zdrojů. Nekontrolovaný pohyb velkého počtu lidí, především v důsledku ozbrojených konfliktů, může také vytvářet problémy pro bezpečnost a stabilitu Aliance.“
Pro předcházení možným konfliktům a zvládání krizí jsou zde pak schváleny mimo jiné tyto zásady:
„NATO samozřejmě nechce válku. Chce předcházet válkám a zvyšovat bezpečnost a stabilitu a chce se také snažit předcházet konfliktům nebo, pokud by krize již nastala, přispívat k jejímu účinnému překonání, a to v souladu s mezinárodním právem, včetně možnosti vést operace, jež jsou odpovědí na krizi a nejsou upraveny článkem 5.“ ……
…… „Při účasti na řešení krizí za pomocí vojenských operací budou muset jednotky Aliance řešit rizika, situace a požadavky včetně humanitárních krizí.“
To bylo však zřejmě naposledy, kdy se NATO takto jednoznačně zabývalo a zavázalo se mimo jiné také přímo vstupovat do řešení nekontrolovaného pohybu velkého počtu lidí a humanitárních krizí v souvislosti s vojenskými operacemi, protože dnes se již k něčemu takovému nehlásí (viz. níže). Následně v roce 2010 pak více nabyla na významu jakási nová představa a doktrína, a to že (zdroj – zde):
„NATO bude moci provádět vojenské mise v euroatlantickém prostoru, který v doktríně není pevně vymezen, a to i bez ohledu na rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN, tj. bez ohledu na mezinárodní právo. Tezi potom umocnila Bushova doktrína: že bude pořádat globální mise bez ohledu na mezinárodní právo dokonce proti problémům, které se ještě nezformovaly. USA to přitom podle Bushe měly být schopny i bez ohledu na spojence. Několik dní po přijetí doktríny začalo bombardování Jugoslávie, tedy akce, která byla mimo článek 5 Washingtonské smlouvy. Ten říká, proč vzniklo NATO - jako obrana členských států. Ale žádný členský stát NATO na Balkáně napaden nebyl.“
A dále pak náledovaly známé vojenské události a války v Iráku a Afghánistánu, atd. Veřejně dostupná doktrína naší Armády České republiky z března 2010 (zde nevím, zda je stále platná) pak v její kapitole 5 k věci možného použití vojenské síly mimo jiné uvádí, že:
„Za nepřátelský záměr se považuje hrozba silou cizími vojsky, ozbrojenými skupinami a teroristickými skupinami ….“
Ze všech výše popsaných skutečností je zřejmé, že současný stav věci, kdy na území členských států NATO mohou s velkými masami nekontrolovaných imigrantů pronikat skupiny bojovníků Islámského státu v přestrojení za civilisty, je z pohledu obrany NATO a případného zásahu ozbrojených sil NATO naprosto nový a nepodchycený a tedy v zásadě vojensky neřešitelný (resp. něco takového NATO sice hodlalo řešit dle své doktríny z roku 1999, ale dnes již zřejmě vůbec řešit nehodlá - viz. níže). Stručně řečeno – s něčím takovým prostě naše současné vojensko-strategické doktríny zřejmě vůbec nepočítají a neumějí a ani nechtějí to jakkoli řešit a namísto toho je v nich stále zakotvena řešena pouze rozsáhlá obrana proti hypotetické masivní „hrozbě vnějšího nepřítele“ (Ruska).
Tuto věc mimo jiné také přímo potvrzuje událost z května letošního roku 2015, kdy:
„Italský ministr zahraničí Paolo Gentiloni požádal NATO o „cílené protiteroristické údery" na pobřeží Libye, které by měly snížit masivní příliv uprchlíků do Evropy, hlavně aby prý ale zabránily infiltraci džihádistů mezi uprchlíky. To NATO odmítlo. Zasáhne tak pouze v případě, že islamisté zaútočí přímo v Itálii. (Poznámka - Ovšem jak to bude řešit v případě, až se tak uvnitř Itálie (nebo jinde v Evropě) ze strany takto infiltrovaných džihádistů opravdu stane, to již NATO neuvádí.) Itálie je přitom příkladem země, která utratila miliardy, aby dostála svým závazům vůči NATO a nezbyly jí ale peníze na zajištění základní ochrany svých občanů. Podle článku, který vyšel v The American Thinker, měli Italové k dispozici pro ochranu pobřeží a zajištění pořádku pouhých 5000 vojáků!“ (Zdroj – zde)
Tuto skutečnost, že NATO zasáhne proti Islámskému státu či zapojí se do ochrany hranic některých evropských zemí před běženci a islámskými radikály "jen pokud by došlo k mohutnému vojenskému napadení členské země NATO nebo by IS provedl masívní teroristický útok na území Evropy srovnatelný s 11. zářím v USA", včera potvrdil i velvyslanec Česka při NATO Jiří Šedivý (zdroj - zde).
Ale takové "zapojení NATO" nás pak již nijak neochrání, protože nepřítel bude operovat již uvnitř území EU. Co poté NATO asi udělá - bude teroristické útoky uvnitř velkých měst EU "monitorovat pomocí nejmodernějších dronů"? Přitom se ještě poměrně nedávno hovořilo o tom, že EU požádá o vojenský zásah NATO v boji proti pašerákům imigrantů ve Středomoří (zdroj - zde), což bylo zřejmě odmítnuto s odkazem na neporušení článku 5 a s tím, že se jedná o humanitární problém údajně nepatřící do řešení NATO. Zvýšené výdaje na naši obranu pak nedávno v Americe slíbil i Andrej Babiš s tím, že ČR bude dávat na vojenské technologické „hračky“ údajně až o 20 miliard ročně víc než dosud (zdroj - zde). A to rozhodně není málo.
______________________________
Závěr z toho všeho si pak může učinit každý sám. Já jsem prozatím nabyl dojmu, že vynaložené desítky miliard dolarů na obranu členských zemí NATO se v současné době naprosto míjejí účinkem a současné vojensko-strategické doktríny NATO pravděpodobně vůbec dostatečně nepostihují největší reálné hrozby plynoucí z masové infiltrace bojovníků Islámského státu a dalších potenciálních teroristů na území členských států NATO.
Až se zde tyto teroristické bojůvky islámského státu u nás v Evropě a v EU aktivují, tak nám už potom budou armády NATO i s jejich super technickou výzbrojí málo platné. Jako občan členské země NATO proto požaduji, aby NATO dnes bezpodmínečně dostálo především výše uvedené části své doktríny z roku 1999 a začalo urychleně aktivně řešit současný probíhající „nekontrolovaný pohyb velkého počtu lidí, především v důsledku ozbrojených konfliktů vytvářející problémy pro bezpečnost a stabilitu našich zemí“ a rizika a situace spojené s humanitární krizí v okolních zemích. Tedy přesně tak, jak byla tato věc mimo jiné schválena ve Washingtonu jako součást doktríny NATO již v roce 1999 – tedy před 16ti lety!
A pokud snad k něčemu takovému NATO dnes nemá (nebo tvrdí, že nemá) dostatečnou novou doktrínu, tak nechť si ji urychleně znovu vytvoří a schválí! V opačném případě se totiž může stát, že nám NATO v blízké budoucnosti nebude v zásadě vůbec k ničemu i s bezúčelně vynaloženými a promrhanými desítkami a stovkami miliard dolarů.
