Německá schizofrenie

Proč se Německo v současné době v souvislosti s imigrantskou krizí chová tak, jak se chová? Zmateně, nepochopitelně, sebevražedně, rozpolceně … ! Dlouho jsem to nedokázal vůbec pochopit. Nabízím k tomu své krátké zamyšlení.

Pokusil jsem se na celou současnou imigrantskou krizi nahlédnout z pozice samotného Německa – tj. velmi bohatého a blahobytného demokratického státu uprostřed Evropy, majícího zásadní ekonomický i politický vliv prakticky na celou Evropu a s tím i spojenou velkou odpovědnost. Státu, který stál u zrodu Evropské unie, který v zásadě řídil a řídí její další směřování, rozšiřování a pravidla. Státu, který dobře ví, že ostatní státy jsou na něm více či méně ekonomicky i politicky závislé a který přesto nebo právě proto nesmí tuto známou skutečnost dávat příliš okatě najevo. Státu, který s sebou také nese velmi těžkou historickou zátěž v podobě zásadní účasti na vzniku dvou světových válek a nezměrného utrpení a také historickou zátěž vlastního nadřazeného nacionalismu.

Jak asi takové Německo dnes může uvažovat? Nechci tady rozebírat známé příčiny současného exodu milionů lidí do Evropy a budu to prostě brát jako existující fakt. Co za takové situace mnohamilionového exodu tedy mohlo Německo udělat (navíc za situace, kdy před něčím takovým varovaly tajné služby již před mnoha lety)?

Mohlo například zavčasu iniciovat tvrdou a nepropustnou ochranu vnějších hranic EU? Mohlo - a ve spolupráci s NATO by to zřejmě ani nebyl žádný velký problém a bylo by to zřejmě to nejlepší, co se mohlo stát. Ovšem mohlo si blahobytné Německo vůbec něco takého politicky dovolit? To je otázka. Dokážu si za takové situace a v takovém případě představit obrovský mezinárodní despekt a odsouzení hlavně a především právě Německa s tím, že před branami EU takto Německo (jako vůdčí země EU) „nechalo umírat miliony uprchlíků z válečných oblastí, zatímco samo tone v blahobytu“! To si Německo nejspíš skutečně nemohlo dovolit a takto jednat. A tak mlčelo, nechalo další vývoj i odpovědnost přeneseně na jiných státech majících vnější hranice celé EU a samo v podstatě nečinně přihlíželo, jak přes tyto nedostatečně chráněné vnější hranice EU (kde tyto ostatní státy EU zcela selhaly, ač zajisté čerpaly z fondů EU peníze určené na zabezpečení ochrany těchto vnějších hranic EU !) začínají proudit statisíce uprchlíků a později i čistých ekonomických imigrantů hrnoucích se do vnitrozemí za evropským blahobytem. Ovšem Německo si zřejmě tady ze svého pohledu se všemi následky neuvědomilo, že se v důsledku toho takto samo stane hlavní cílovou zemí, protože ostatní země EU ani zdaleka nedosahují takového životního standardu a úrovně. Kdo z imigrantů by totiž nechtěl dosáhnout toho nejlepšího?! Takže se Německo ocitlo v naprosto nezávidění hodné situaci, kterou si ovšem svou nečinností zavinilo také samo!

Mohlo pak Německo dodatečně uzavřít své vlastní státní hranice, aniž by předtím dříve iniciovalo uzavření celých vnějších hranic EU ? Mohlo valícím se imigrantům samo Německo říct – k nám nechoďte, my Vás vyhostíme, běžte někam jinam? Nemohlo, protože pak by se oprávněně dostalo ještě pod drtivější mezinárodní kritiku a samo by se naprosto zpronevěřilo hodnotám, které si po poslední světové válce vzalo za své – tj. svobodě, demokracii a otevřené občanské společnosti.

Německo se tady prostě dostalo do jakési „hodnotové pasti“, kdy i za cenu svého vlastního ohrožení v podstatě muselo odmítnout a odmítlo pozici, ve které by mohlo být nařčeno z nacionalismu či vlastního sobectví. Udělalo to částečně až dnes, kdy už začalo být doslova duseno obrovským a nezvládnutelným přílivem imigrantů a v zásadě tak samo Německo proto začalo „volat o pomoc“ a dovolávat se jakési „solidarity“ ostatních zemí EU v tom, aby mu s tímto přívalem imigrantů pomohly. Problém zde spočívá v tom, že se takto jedná o požadavek solidarity „naruby“, protože solidární může být bohatý s chudými, zatímco opačně to dost dobře nejde, protože chudí, pokud jsou nuceni k jakési „solidaritě“, tak mohou také sami zajít na úbytě. Jsou prostě situace, kdy si bohatý musí umět poradit sám. A to je případ dnešního Německa, které si zřejmě neuvědomilo, že okolní státy EU nejsou tak bohaté a nemají natolik prostřený stůl, aby mohly obdobným způsobem také hostit a zaopatřovat statisíce imigrantů. Německo si dostačně neuvědomilo celé důsledky, že okolní státy zejména východní Evropy to nebudou chtít a nebudou moci udělat ani za cenu případného nařčení z údajné nesolidarity či ze sobectví či nacionalismu. Protože na to prostě a jednoduše nemají a ohrozily by tím existenci vlastních občanů, žijících již dnes často jak se říká „z ruky do huby“.

Německo zde tedy samo takto paradoxně doplácí na existující rozdíly v životní úrovni jednotlivých států EU a na to, že samo ji má nejvyšší, což z něho automaticky dělá cílovou zemi pro drtivou většinu imigrantů. A samo tomu svým přístupem k věci napomohlo. Pokud za takové situace bude trvat na jakési zvrácené solidaritě a bude jí chtít dosáhnout silou hlasovací kvalifikované většiny, může to znamenat rozpad celé EU a návrat k dřívějšímu mezinárodnímu izolacionismu a nedůvěře mezi národy Evropy. Německo mělo a má takový strach z vlastní neblahé historické zátěže, že nikdy nedokázalo překročit svůj vlastní stín a je možné, že proto znovu uvrhne Evropu do dalšího boje o vlastní záchranu a následné katarze. Bohužel již potřetí. Zda se tak stane a bude vykročeno touto neblahou cestou, o tom se bude rozhodovat v nejbližších dnech a týdnech.