Válka u nás již vlastně začala. A projevuje se nejen otevřenou fyzickou invazí statisíců a milionů vetřelců do Evropy, ale také v čistě právní a legislativní rovině. Obojí zatím bohužel prohráváme na celé čáře!
Ty statisíce a miliony vetřelců, kteří se k nám valí, si totiž v drtivé většině spolu s islámem přinášejí či přímo již zastávají islámskou netolerantní a proto nenávistnou mocenskou ideologii založenou na právu šaria. Tato ideologie je v naprostém rozporu se vším, co na poli našeho svobodného života a demokracie doposud známe a zastáváme a co naši předci dříve velmi těžce vydobyli a vykoupili svým poznáním a zkušenostmi za cenu milionů životů ve dvou světových válkách, v dobách totality, fašismu a nacismu.
Tím vším si Evropa již prošla a má tedy (jak se říká) již „něco za sebou“. Odnesla si přitom ze své novodobé historie celou řadu ponaučení, které včlenila do takových „právních pevností“ a základů, jako je Listina základních práv a svobod či celá řada mezinárodnch úmluv o ochraně nejrůznějších lidských práv. Tyto věci jsou pak základními pilíři právních systémů zemí západních demokracii, mezi které se dnes již také řadíme.
K zabránění jakéhokoli návratu neblahých časů minulých jsme si pak stanovili určité právní meze a postavili jsme mimo zákon jakoukoli propagaci či šíření takových nenávistných a nelidských mocenských ideologiií, jako je fašismus, nacismus či komunismus. Co se však zatím u nás nedaří, je legislativní zavedení obdobného přístupu ke stejně nebezpečné a nepřijatelné mocenské ideologii, kterou je islám s jeho právem šaria, jehož nepřijatelné prvky dnes bohužel můžeme přímo v praxi sledovat na případu tzv. Islámského státu. Přitom můžeme vidět, kolik trestných činů, masových vražd a teroristických útoků již bylo v tomto duchu spácháno a kolik jich dnes a denně jen tento samotný Islámský stát páchá!
Hrubých rozporů islámského práva šaria s Listinou základních práv svobod je hodně a jeho absolutní neslučitelnost s naším právním systémem je nepochybná. Nejde tady o nic menšího, než o ty nejzákladnější společenské a právní principy, jako jsou např.: existence naprosté rovnoprávnosti žen, existence přípustnosti tělesných trestů vč. trestu smrti, otázka přípustnosti homosexuality, věc rovného přístupu k náboženským vyznáním, způsob samotného vzniku a výkonu státní moci, apod. Z toho je naprosto zřejmé, že v jednom státě prostě absolutně nemohou existovat dva takto naprosto rozdílné a rozporné právní systémy vedle sebe. Jakákoli tolerance práva šaria proto u nás není možná.
Ovšem islám a muslimové zastávají a požadují něco úplně jiného, a to právě možnost (ba přímo nutnost) takový pro nás nepřijatelný a naprosto odlišný společenský a právní systém u nás také zavést a praktikovat. A se současným přílivem muslimských imigrantů se to muslimům skutečně, pokud jim v tom nezabráníme, může časem podařit. Není totiž vůbec nereálné, že s využitím právě našich demokratických volebních principů a práv v blízké budoucnosti dojde k tomu, že právní silou volebních hlasů bude náš společenský a právní systém a jeho zákony muslimy změněn a doslova nahrazen nějakým jejich jiným importovaným mocenským systémem založeným na islámu a právu šaria. Tyto snahy (zatím jen o jakousi násilnou a předem nereálnou implementaci prvků práva šaria) se již dnes dějí např. ve Velké Británii či Francii, a to aniž by zde ještě došlo k dnešnímu obrovskému nárůstu počtu muslimů prostřednictvím masové imigrace. Zítra již takto nemusí jít jen o snahy, ale o běžnou a reálnou praxi.
Válka na tomto legislativním poli je tedy již dnes v plném proudu, přestože její existenci mnozí odmítají nebo nechtějí vůbec připustit. Na jedné straně stojíme my s naším současným existujícím demokratickým právem a na straně druhé stále se zvyšující počet muslimů s požadavkem na zavedení jejich importovaného práva šaria. A probíhá zde tedy a bude probíhat zásadní právní a legislativní boj o nic jiného či menšího, než, že - buďto my zavčasu tento cizí importovaný právní a mocenský systém založený na právu šaria u nás postavíme mimo zákon (jako nepřijatelný a neslučitelný s naším právem a způsobem života) a přicházející muslimové se budou muset přizpůsobit nám, nebo příchozí muslimové časem postaví mimo zákon náš současný právní systém a svým způsobem vlastně pak i nás všechny (coby bezvěrce a jinověrce).
Takže dnes znovu stojíme na pomyslné dějinné křižovatce a nezbývá nám, než si vybrat. Mnozí zatím takovou volbu buď úplně odmítají nebo odsouvají někam do ztracena a možná, že sami dokonce přímo počítají s tím, že se nějak „přizpůsobí“ a v případě nutnosti či potřeby bez problémů přijmou jakákoli nová islámská pravidla. Pravdou ale je, že jednou se takové volbě stejně nikdo z nás nevyhne a čas se stále zrychluje.
Moje volba je jasná – přestože na nejrůznější nešvary naší demokracie často nadávám a kritizuji je, chci bezpodmínečně a za každou cenu zachování našeho demokratického právního systému založeného na Listině základních práv a svobod!
