Předem se omlouvám všem slušným Vietnamcům, kteří u nás žijí, integrovali se s evropskou kulturou a začlenili do společnosti. Budu totiž popisovat skutečnou událost z vlastní zkušenosti.
Pracuji pro českou pobočku nadnárodní výrobní firmy. A jak už je dnes běžné, sháníme pracovníky, kde se dá. Nezaměstnanost není vyskoká, ti, kteří nemají potřebnou kvalifikaci a chtějí pracovat, pracují. Ostatní pracovat nechtějí a nebudou.
Velká řada firem se takto potýká s nedostatkem pracovních sil a vypomáhá si, jak může. Vznikla spousta personálních agentur, které zprostředkovávají pracovníky z Ukrajiny, Polska, Bulharska, Koreje, ale i Vietnamu.
A právě o těch je můj dnešní článek.
Abychom vyřešili situaci s nedostatkem personálu a neuzavírali smlouvy s mnoha agenturami, přijali jsme nabídku agentury, jejímž majitelem je Vietnamec, který zde žije již 10 let, a přijali do firmy 30 vietnamských pracovníků. Přiletěli přímo z Vietnamu, proto jsme k nim dostali dva tlumočníky.
Zpočátku vypadali všichni velmi plaše, mírně, problémy jsme zaznamenali hlavně a snad jen s hygienou : neuměli používat toaletu. Doslova, neznali splachovací zařízení, nevěděli, že se mohou na WC zamknout, tudíž se i stalo, že jeden z našich českých pracovníků náhodně otevřel dveře toalety v době, kdy byla obsazena. To by nebylo až tak zvláštní, co jej ale udivilo (a mne posléze po vyprávění též), onen asijský pracovník neuměl toaletu správně použít, což v praxi znamenalo, že na ní seděl obráceně. No dobrá, řekla jsem si, dáme jim další školení, o nic nejde, chápala jsem, že jsou zvyklí na jiné podmínky.
Ale to stále není tou pravou podstatou mého článku.
Jednoho dne se stalo, že ti tiší, nenápadní lidičkové, se mezi sebou pohádali. Tato hádka ovšem probíhala nejprve slovně, čemuž jsme samozřejmě nerozuměli, následně se začali mezi sebou prát. Jedna z nevinně vypadajících dívenek odběhla do auta a vzápětí se vrátila s dlouhým nožem, připomínajícím mačetu. Mezitím si někdo ze zúčastněných zavolal posily, které přijely auty, a my jsme tudíž naprosto ztratili přehled, kdo patří k "našim" Vietnamcům, a kdo ne. Objevily se další mačety, nože, náhle rozsekaná přední skla aut (pozn. šlo o jejich osobní automobily), jedna vietnamská dívka utekla zbitá a zkopaná schovat se do kanceláře. Kolik se jich mezi sebou popralo, a nakolik se zranili, nevím, stačili včas zmizet. Později se mi podařilo pouze zjistit, že důvodem celé "akce" měly být údajně rozdílné výdělky jednotlivých osob. (Všichni lidé ve výrobě pracují podle norem.)
Pravda, nesnažila jsem se situaci sama uklidnit. :-) Zavolala jsem policii. Za chvíli přijela tři auta, mezi policisty byli i "zakuklenci", ovšem oni ti Vietnamci vám dokáží být také hodně rychlí. Většina jich totiž svižně zmizela, než policie dorazila. Naše policie také příliš nepomohla, nejspíš si říkali, je to pouze mezi oněmi cizinci, takže s jedním překladatelem sepsali jakýsi protokol a to bylo vlastně vše. Ale že tímhle mohou napříště ohrozit i naše občany, bylo pravděpodobně nepodstatné.
Na základě toho jsem rozhodla o okamžitém propuštění zúčastněných. Zvláštní byla reakce majitele agentury, který byl rozzloben, ovšem ne na své lidi, ale na nás. A pohrozil, že nám již žádné jiné pracovníky z Vietnamu nesežene. To byla slova, která lahodila mému uchu. :-)
Z celé situace vznikl totiž mimo jiné i problém u našich stálých zaměstnanců, kteří se po celou dobu trvání tohoto "klání" raději stáhli na dílnu. A i když jsme doufali, že počáteční "nedůvěra" našich časem ustoupí, tento zážitek byl pro ně natolik silný, že vznikla nepřekonatelná bariéra.
Na závěr pár záběrů z bezpečnostních kamer ze závěru celé akce až do příjezdu policie, které se nám podařily zachytit. Není to sice ani zdaleka tak silné, jaká byla skutečnost, kamery nemáme bohužel všude, a chybí právě na místě, kde se odehrály ty nejhorší scény, tak pouze malá demonstrace, důkaz, že se zde opravdu něco odehrálo.
Nechci přidávat žádné jiné obrázky, nechci ani, aby tento článek vyzněl jako odmítnutí všech vietnamských občanů. Předkládám jen skutečnou událost.
