Jednoduchá, čistá, melancholická píseň bez zbytečných elektronických úprav v podání Markéty Irglové a Glena Hansarda provází hudební film Once, který mnozí považují za podprůměrný.
Mladá Češka, která si v Irsku vydělává prodejem růží, a talentovaný muzikant, jenž se zatím neprosadil.
Dohromady je svede pouhá náhoda. A z dvou lidí, kteří žili dosud v odlišném světě, se stává víc, než kamarádi, kteří nade všechno milují muziku.
Ano, i děj filmu je jednoduchý. Není podobný těm, které jsme zvyklí vídat na televizních obrazovkách. Jde spíše o amatérské dílo, a právě možná v této jednoduchosti je ta krása, chvíle okouzlení, ale i životní reality.
Přesto bychom marně čekali šťastný konec.
Markéta Irglová získala za píseň Falling slowly nejvyšší ocenění - Oskara. Tleskali jí všude ve světě, kam přijela se svým partnerem Glenem, kde společně zazpívali.
U nás se jí přílišného ocenění z řad diváků nedostalo.
Občas mám pocit, že ztrácíme smysl pro skutečnou hodnotu, že si jednoduše si vystačíme se stovkami konzumních amerických filmů, které se na nás valí z pásu Holywoodských ateliérů. Většina z nich je myšlenkově prázdná, což je nahrazeno velkým množstvím "úžasných"efektů. Pro mne je to ale málo.
Film Once je pro mne dílem, ke kterému se ráda vrátím, a hlavně, po shlédnutí se mi nestane to, co u většiny filmů: rozhodně na něj za týden nezapomenu.
Pro diváky existují v zásadě dvě možnosti hodnocení: buďto je film pohltí svou křehkostí, čistotou, to vše podbarvené jímavou hudbou, nebo jej odsoudí.
