Procestovala jsem toho celkem dost, a tak vymýšlím, kam letos na dovolenou. A jak tak přemýšlím, vybavují se mi vzpomínky na místa, kde jsem byla. A přitom není možné zapomenout na to nejhorší, a na to nejlepší. Loni jsem strávila dovolenou v Tunisu. All inclusive. No skvěle, to bude skutečná exotika, nádherné pláže, prostě takový malý ráj na zemi, zajásala jsem nad fotografiemi z katalogů, nad vyprávěním agentů cestovní kanceláře. Má očekávání došla až tak daleko, že jsem skutečně po tolika cestách, které jsem již podnikla, dostala cestovní horečku.
Exotická byla pouze bohužel pouze hudba.
První překážka už byla – vlastně nebyla - na cestě. Letadlo linky Kartágo Airlines. Pět hodin zpoždění letadla bylo komentováno „No, to je u téhle společnosti celkem normální, nikdy se neví“. Takže jsme všichni „trpělivě“ čekali.
Když jsme se konečně vznesli do oblak, oddychla jsem si, ale to jsem ještě netušila, jak horké přistání nás čeká. Když jsme měli přistávat, v duchu jsem začala doufat, že letadlo je vybaveno i pro plavbu po moři. Nebylo tomu tak. A dokonce k mému úžasu přistálo opravdu na pevnině!! Zato vnitřnosti jsem měla zpřeházené, že jsem přemýšlela, kde v mém těle se která část nachází, či nenachází.
.
Ale to byl teprve začátek. Když jsme dorazili na místo, nedalo se přehlédnout, že naše dovolená se odehraje za hradbou letoviska. Jinde totiž nebylo nic jiného. Pouze nesmírně špinavé moře, v kterém jsem se přes notnou dávku odvahy, kterou jsem si naordinovala, prostě vykoupat nemohla. Zbytek okolí tvořila další uzavřená letoviska, špína, písek, a nesmírně páchnoucí, všudypřítomní velbloudi.
Ani nedoporučuji se rozhlédnout při chůzi, lepší je dívat se, kam a hlavně do čeho šlapete. Nezdá se vám také, že se mi ten velbloud nějak škodolibě vysmívá? :-(((
All inclusive byla strava „celý den“, což znamenalo 3x denně navštívit jídelnu se švédskými stoly, které byly plné stále stejnými nepopsatelnými „pochutinami“. Raději jsem nepátrala, z čeho byla tato strava vytvořena. Po dvou dnech mi ale můj vlastní žaludek vstup do této místnosti zcela drze a neomaleně prostě zakázal.
Přitom jsem si vzpomněla na knihu Čtyři muži ve člunu, kde autor vypráví, jak si na lodní výlet „výhodně“ objednal i stravu. Poté, co vkročil do jídelny, se mu neudělalo dobře, a přistoupivšímu číšníkovi, který jej oslovil: „ Sire, mohu Vám nějak pomoci?“ odvětil: „Ano, vyveďte mne prosím odtud.“
Podotýkám a vřele bych doporučovala, aby tuto službu rozhodně zavedli i v oné jídelně, kde jsme se měli stravovat.
Odpoledne se podávaly jakési palačinky, pití různých druhů té nejnižší kvality.
Dovolenou jsem strávila u bazénu, a jen občas jsem si vysílená hladem zavolala taxi, abych si koupila v místním marketu něco k jídlu.
Vřele doporučuji jako odtučňovací kůru. Není sice nejlevnější, ale zato opravdu účinná.
P.S. Letos se raději vydám do oblíbeného a osvědčeného Řecka, tentokrát na ostrov Santorini. :-)
