Bylo nebylo...Kdesi kdysi jedna vesnická škola slavila významné výročí svého založení a tak učitelky Hopsálková s Plesálkovou dostaly nápad...
Napadlo je, že by bylo skvělé u této příležitosti uspořádat školní ples pro zaměstnance a rodiče žáků. Hlavní důvod však spočíval v tom, že Hopsálková s Plesálkovou zatoužily provětrat svou taneční robu a předvést všem, jak dobře umí hopsat.
Došly hezky zčerstva se svým nápadem za panem ředitelem, který k akci udělil souhlas.
Na názor ostatních se nikdo neptal.
Ředitel poté uspořádal schůzi, na níž nám záměr oznámil a také podotkl, že naše účast na plese je samozřejmě dobrovolná, že by však bylo dobré podílet se na jeho uspořádání.
Vlezdozadková se okamžitě nabídla, že vše zorganizuje.
Hopsálková s Plesálkovou byly pověřeny nácvikem předtančení, děti vyráběly v rámci výtvarné výchovy papírové květiny na výzdobu sálu, a každý z učitelů měl vymyslet, čím rodičům akci zpestří. Někdo vymyslel školní kvízy, další únikovou hru a na mě připadl úkol nalézt vhodné citáty, týkající se výchovy školních ratolestí .Citáty i kvízy měly být umístěny na stolech v plesovém sále. Napadlo mě, že v kvízu by mohla být třeba otázka „Odhadněte, kolik piv vypije denně pan školník.“ nebo „Tipněte si, kdo je milencem matikářky Skočdopolové.“ Ale to by asi neprošlo. Citát mě napadl jen jeden. Ten, který kdysi visel na komunistické nástěnce v přízemí mé základní školy:
„UČIT SE. UČIT SE. UČIT SE. – Vladimír Iljič Lenin.“
Raději jsem navrhla, zda bych místo citátů nemohla použít perličky ze školních lavic. Pár už jsem jich zaznamenala. Třeba, že naše nejjasnější hvězda se jmenuje Gagarin, nebo že myslivec je lesní zvíře, že českou hymnu napsal Karel IV, atak podobně.
Perličky ale také neprošly. Akce prý musí být seriózní.
Představila jsem si ty chudáky rodiče, pokud už tedy vůbec nějací na ples dorazí, jak po usednutí ke stolu vyděšeně hledí na papír s citátem „UČIT SE, UČIT SE, UČIT SE“, opírajícím se o vázu, z níž trčí pokroucené ušmudlané papírové květiny, vyrobené jejich ratolestmi. Poté se budou nuceni prokousávat seriózním školním kvízem, a nakonec je dorazí předtančení hopsajících lehce infantilních učitelek. Kdo z nich nezdrhne už po tomto strašidelném úvodu, toho později bude čekat příležitost k nenápadnému zmizení v podobě únikové hry. Nevím tedy, co to bude za hru, ale já bych ji nazvala „vichr z hor.“
…………………………………………………………………………………………………
Datum plesu se blížil, lístků se prodalo žalostně málo a atmosféra houstla.
Učitelka Vlezdozadková navrhla, že bychom měli rodičům akci nenápadně připomenout.
Asi takto:
„Vážení rodiče,
chtěla bych vás upozornit, že vaší dceři hrozí na vysvědčení čtyřka z matematiky. Dále bych vám chtěla připomenout, že dne toho a toho se koná školní ples, na který jste srdečně zváni. Lístky lze zakoupit za zvýhodněnou cenu u paní sekretářky , nebo přímo na místě s přirážkou.“
Sekretářka Pilná také nelenila, pilně běhala po chodbách a lapala další dušičky, které by donutila k účasti na této taškařici.
Když narazila na mě, optala se, zda vím, že ještě nemám lístek na ples.
„ Ano, vím…“ Odvětila jsem. „ Já ale na ples nejdu.“
„Ty na ples nejdeš?! A proč?!“ Zděsila se Pilná.
„Protože nechci. Je to snad povinné?“
„No to není…ALE!!!“ Pohrozila mi Pilná, dlouze se na mě zadívala a odkráčela.
To její významné ALE!! mě pár dní strašilo v hlavě. Připomnělo mi dobu hluboké totality a všechny ty „dobrovolně povinné“ akce, kterých jsem se musela zúčastňovat, a o to větší odpor jsem k návštěvě plesu získala.
Bojácná s Ovečkovou a Poddajnou tlaku Pilné nakonec podlehly. Prý nechtějí mít problémy. Vlezdozadková jim poté nakázala, aby na plese prodávaly lístky.
Vyčuránková a Vychytralá vykřikovaly, že tam jdou jen proto, aby dostaly prémie. Hladová a Kolenovrtová tam šly kvůli rautu zdarma.
Zástupce Vykroutil se z plesu vykroutil výmluvou na nemocnou rodinu.
Matikářka Skočdopolová si musela nutně někam odskočit.
Bez udání patřičného důvodu jsem se odmítla akce zúčastnit pouze já a angličtinářka Odolná.
Když jsem po plesovém víkendu potkala Bojácnou s Ovečkovou a Poddajnou, zeptala jsem se, jak si to užily. Dopadlo to, jak jsem očekávala.
Zatímco Ovečková, Poddajná a Bojácná prodávaly lístky, Hladová s Kolenovrtovou stihly vyžrat raut a Vyčuránková skoupila všechny lístky do tomboly. Předtančení Hopsálkové s Plesánkovou ty tři také prošvihly, tak šly po prodeji lístků domů. Vychytralová se chvíli vychytrale ochomýtala před panem ředitelem za účelem udělení prémií, a poté se vypařila zadním vchodem. Úniková hra prý byla zrušena, protože většina lidí unikla ještě před jejím zahájením.
Ples byl pro malou účast rodičů prodělečný. Někdo to však zaplatit musel.
A tak jsme já s angličtinářkou Odolnou přišly o osobní ohodnocení , o prémie i o iluze.
Na závěr je potřeba dodat, že tento příběh je smyšlený a jakákoliv podobnost se skutečnými postavami či událostmi je čistě náhodná. :)
