Mám covid. A mimino.

Došlo i na mě. Jako dalších mnoho lidí u nás mám i já potvrzený covid. V tomto článku chci popsat nemoc a všechno okolo ní ze svého pohledu. Ne, opravdu nejde o jenom o chřipečku. A když k tomu máte doma ještě mimino, je to mazec.

Letošní rok je hodně náročný asi pro nás všechny. Mně se na jaře narodil syn, bohužel v tu nejhorší možnou dobu, 19. 3., kdy jsem se bála, že mi nikdo ani nedovolí rodit, jak byla situace okolo koronavirové epidemie vážná. Ale porodila jsem i s rouškou a přečkala těch pár dnů v porodnici bez návštěv. Celé šestinedělí jsem chodila s kočárkem na procházky jenom v okolí bydliště, nikam jsem necestovala, a když, tak autem. V květnu se situace pomalu uklidnila a my začali žít tak nějak normálně. Myslela jsem, že to nejhorší máme za sebou. Ale to jsem se spletla.

Začátkem října syna hospitalizovali kvůli těžké formě atopického ekzému, takže jsme první říjnové dny strávili v motolské nemocnici. Opět v izolaci od okolního světa a bez návštěv. Byly to nepříjemné dny, navíc na oddělení byli hospitalizovaní pacienti s covidem. Nevím, jestli jsme covid chytili tam, nebo někde jinde, ostatně to už teď asi těžko zjistíme, každopádně šestý den po propuštění jsem se začala cítit hodně unaveně, bolely mě svaly a klouby po celém těle, ale velice intenzivně (několikanásobně víc než při běžné viróze), nejvíce stehenní svaly, měla jsem opravdu (bez nadsázky) problém udržet se na nohách. K tomu se přidala horečka a suchý, dráždivý kašel. Ve stejnou dobu začal mít stejné příznaky i můj muž, to už mi bylo jasné, odkud vítr vane, protože běžná viróza prostě vypadá jinak. Dalším symptomem, který nas oba postihl, bylo nadměrné pocení. Pořád z nás lil pot, hlavně v noci, ale i při běžných činnostech. Například při vaření moje tělo vyprodukovalo tolik potu, jako kdybych uběhla maraton, který jsem tedy nikdy neuběhla, ale tak nějak si to představuji.  

Hned po první propocené noci jsem zavolala své praktické lékařce, která zadala do systému žádanku, a druhý den jsem šla na test. Největším problémem bylo pro mě sejít schody, jak mě bolely nohy. Měla jsem online zarezervovaný termín, a i když jsem přišla na místo o půl hodiny dříve, nikdo tam nebyl, hned mě vzali a během dvou minut bylo všechno hotové. Byla jsem odběrovém místě v pražské Spálené ulici při Městské poliklinice, vzorek odebrali kolem půl třetí odpoledne a před půlnocí už jsem měla výsledek. Hned druhý den volala hygienická stanice kvůli trasování, takže všechno zafungovalo na jedničku. Postupně šli na testy i ostatní členové rodiny, můj muž a dcera, oba byli také pozitivní. Malého Adámka jsem testovat nenechala, ale je jasné, že i on nemoc prodělával, měl zvýšenou teplotu a asi dva dny byl neklidný a plačtivý a bylo vidět, že jej také něco bolí. Dvanáctiletá dcera byla jediná, která žádné příznaky neměla. A musím říct, že jsem byla opravdu ráda, že byl doma někdo při síle, kdo nás mohl vystřídat při péči o Adámka. Rada lékařů, že musíte odpočívat a ležet, je sice fajn, ale bohužel se sedmiměsíčním miminem, které už leze, a dostane se všude, je poněkud neproveditelná.  Navíc k němu v noci mimimálně dvakrát vstávám kvůli jídlu a společně s mužem mu při usínání zabraňujeme v tom, aby si drbal ekzém, který ho v noci hodně svědí.  Pár dnů, než nás přešly ty největší bolesti a horečky, byly opravdovým utrpením. Vůbec nevím, jak jsme to všechno přežili, toto období mám úplně v mlze.  Naštěstí už uplynulo čtrnáct dnů, kdy jsme museli být doma, příznaky přešly, (i když únava pořád přetrvává) a vše se zase vrací do normálních kolejí. 

Apeluji na všechny vysmívače a popírače covidu, aby nosili roušky a dodržovali nezbytná opatření, protože zdravý a silný člověk covid nejspíš přežije, ale staří a nemocní lidé takové štěstí mít nemusejí. Absolutně nechápu plánovanou zítřejší demonstraci proti vládním opatřením. Je to výsměch všem nemocným a hlavně zdravotníkům, kteří nestíhají, a dělají, co se dá. Raději jděte do nemocnic a přiložte ruku k dílu, bude to užitěčnější. Pandemii si nevymyslela vláda, prostě tady je, a opatření jsou nutná, i když způsob, jakým se vyhlašují, ruší a zase vyhlašují, je poněkud nešťastný.

A představte si, že mě nikdo při odběru neočipoval! Jednak jsem si zblízka prohlédla tu štětinku, kterou mi narvali hodně hluboko (měla jsem pocit, že až do mozku), ale žádné bolesti hlavy opravdu nemám a ani jsem kupodivu nevysmrkala žádný háček. Bill Gates na mě nemůže! A Ilona Csáková a další odborníci na šíření hoaxů by se měli stydět, že sdílejí mezi lidi takovou spoustu kravin.  I u mě na Facebooku to žije těmito nesmysly. Lidi, myslete a nesdílejte každou hovadinu! Covid je fakt vážná věc a nikomu ho nepřeju (dobře, možná malilinko těm sdílečům a popíračům, aby si uvědomili, o co jde).

Kéž jsme všichni zdraví a je to co nejdříve za námi!