Prsa venku a Kojící guerilla aneb Jsem matka. Kdo je víc?

Kojení je snad nejpřirozenější věc na světě, je to krásné, je to něžné, je to láskyplné. Ale v pojetí Kojící guerilly (už jen ten název!) se z toho stává aktivismus a mně osobně je každý aktivismus protivný a nesympatický.

Asi všichni jsme v minulých dnech zaznamenali, že Kojící guerilla vyzvala maminky, aby šly v určitou dobu nakojit své děti do banky, jako reakci na to, že zaměstnanec oné banky kojící ženu vyzval, aby se zahalila. Argumentů mají mnoho, například že zájmy dítěte jsou na prvním místě a nelze regulovat, kdy dítě dostane hlad. Což je celkem logické. A proto šly kojit hromadně zrovna v jednáct hodin dopoledne....

Taky jsem matka, také jsem kojila, moje dcera se narodila předčasně a díky nízké porodní váze jsem ji kojila prvních pár měsíců téměř každou hodinu. Samozřejmě pro mě byly její potřeby na prvním místě, a tak se občas stalo, že jsem ji kojila někde venku. Vždy jsem se ale schovala stranou a nikdy mě ani nenapadlo vytáhnout prsa v nějaké veřejné instituci, ať už na poště, v bance či v obchodě. Bránil mi v tom ohled na ostatní lidi, které bych třeba mohla přivést do rozpaků. Přesto mě pohled na kojící maminky nijak nepohoršuje. Ale zaráží mě to, že si ženy, které se stanou matkami, automaticky myslí, že jsou něco víc než ostatní, a že nemusejí mít ohled na nic a na nikoho.

Zakladatelka Kojící guerilly Kateřina Olivová ve videorozhovoru na Aktuálně.cz https://video.aktualne.cz/dvtv/zakladatelka-kojici-guerilly-matky-se-nesmi-bat-kojit-vsude/r~5c6cee605f7511e9b9980cc47ab5f122/?redirected=1555409459 říká, že matky se nesmí bát kojit kdekoliv a za jakýchkoliv okolností a přiznává, že ona sama kojila syna do pěti let kdekoliv a na jeho vyžádání. Podle mého názoru už roční dítě vydrží chvilku nejíst, případně je možnost mu dát kousek ovoce nebo čehokoliv jiného, natož pak dítě pětileté. Místo abychom z dětí vychovávali osobnosti s respektem ke druhým, učíme je, že jejich zájmy jsou na prvním místě a ostatní se musí jejich požadavkům přizpůsobit. Mně osobně se tento typ výchovy zdá zhoubný pro celou společnost. 

Kateřina Olivová na mě působí agresivně už od pouhého pohledu, láskyplnou maminku si představuji jinak, ale to je můj subjektivní dojem a můj problém. Nazve-li však mateřskou skupinu pro dlouhodobé a láskyplné kojení Kojící guerillou, tím můj dojem ještě umocní. Kojení, jakožto přirozenou a něžnou záležitost, přirovnat k partyzánské válce mi nepřipadá vhodné. Stejně jako kojit velké děti (tím myslím batolata od jednoho roku výše) kdekoliv a kdykoliv si řeknou. Stejně jako protestní kojení. 

Milé kojící ženy, staly jste se matkami, nikoliv superbytostmi, které si mohou dovolit všechno na světě. Více respektu k ostatním obohatí nás všechny, ale i Vás a Vaše děti.