Učitelství v číslech aneb Učitelé přece nic nedělají (akorát pracují cca 55 hodin týdně)

V souvislosti s dnešní stávkou učitelů, které se mimochodem neúčastním, pročítám na sociálních sítích a pod články na zpravodajských serverech diskuse, a jsem zděšená z názorů většinové společnosti na učitelství.

Naprostá většina diskutujících argumentuje velice oblíbenými a otřepanými větami, které by se daly shnout asi takto: "Co by ti učitelé asi tak chtěli, učí tak čtyři hodiny denně, v jednu jsou doma a mají tři měsíce prázdnin a ještě by chtěli velké peníze a přitom děti nic nenaučí." 

Absolutně nechápu, kde se tyto hluboce zakořeněné nepravdy vzaly, ale jisté je, že se omílají neustále dokola. Docela se divím, proč diskutující tedy nejsou zaplnit chybějící učitelská místa, když učitelství považují za povolání snů. Ale o to tady teď nejde. Pokusím se tyto mýty vyvrátit statistikou. Spočítala jsem si odučené hodiny od začátku září, opravené písemky, udělené známky a čísla nyní dávám k dispozici. Snad se nad tím alespoň malé procento lidí zamyslí.

Učím na soukromé střední škole spojené s učilištěm. Standardní pracovní doba středoškolského učitele je 42 hodin týdně, tedy je úplně stejná jako pracovní doba všech zaměstanců. Pracovní doba se rozděluje na přímou pedagogickou činnost, která by měla činit 21 hodin týdně, 21 hodin týdně je určeno na administrativní činnost, přípravy a opravování testů.

Já učím 28 hodin týdně, protože češtináři jsou nedostatkové zboží (mimochodem v loňském školním roce jsem učila 31 hodin týdně). Začínáme učit v 8,30 ráno (v 8 jsem většinou již na pracovišti), můj nejkratší pracovní den trvá do 14,45 hod. (kdy zvoní, což neznamená, že hned odcházím), ale běžně učím i do 16,25. Že bych tedy byla v jednu doma, to se mi snad ještě nikdy nestalo. Volné hodiny mám v rozvrhu  dvě za týden, je tedy jasné, že v nich rozhodně nestihnu udělat přípravy na všechny hodiny, natožpak opravit testy či vyřídit omluvenky. V rozvrhu navíc máme ještě suplovací pohotovosti (tedy musíme být k dispozici na pracovišti a v případě potřeby zaskočit) a dozory o přestávkách (na každého vychází zhruba 4 za týden). Suplovací pohotovosti a dozory se nepočítají do přímé pedagogické činnosti.

Dalšími povinnostmi pedagogického pracovníka jsou (pokud je třídním učitelem):

- vedení pedagogické dokumentace

- vedení třídních katalogů

- omlouvání absence

- řešení kázeňských přestupků (udělování třídních důtek, ředitelských důtek, konání výchovných komisí a s tím spojená administrativa)

- komunikace s rodiči (denně vyřizuji v průměru čtyři maily a pět telefonátů či SMS zpráv, není výjimkou, že rodiče volají v neděli ve 22 hodin či ve všední den o půlnoci)

- příprava na třídní schůzky a čtvrtletní klasifikační porady

- informování rodičů o špatném prospěchu žáka (formou dopisu)

- hlídání absencí (musejí být předem omluvené a posléze doložené, pokud se tak neděje, je nutné psát dopis a upozornit rodiče)

- věnování se individuálním studentům - to je obzvlášť "výživná" část učitelské práce, individuální student nemůže z nejrůznějších důvodů absolvovat pravidelnou školní docházku, tudíž jeho režim je takový, že jednou měsíčně musí přijít do školy za vyučujícím na konzultaci, kde je mu sděleno, co se má naučit, a potom přijde na přezkoušení. Já mám v letošním školním roce individuálních studentů 21, tzn. 42 hodin měsíčně se jim musím věnovat (nepočítá se do přímé pedagogické činnosti). 

Co se týká prázdnin, liší se škola od školy, na předchozí škole, což je státní střední škola, jsme z letních prázdnin chodili do školy první týden v červenci a poslední dva týdny v srpnu, o prázdninách během školního roku jsme měli většinou různá školení. Na této škole je to s prázdninami o něco lepší, dopřává se nám více volna, které ovšem musíme využít k samostudiu a přípravě na vyučování.

Teď konečně ta čísla:

Od září mám během osmi týdnů odučeno 234 hodin, což vychází na 29,25 hodiny týdně (musí se samozřejmě suplovat), týden byly podzimní prázdniny (byla jsem nemocná, ale i přesto jsem měla doma na opravu 100 slohových prací). 

Individuálním studentům jsem věnovala mnoho hodin, to nevím přesně, protože si to neeviduji. Ale takových 10 hodin týdně to bylo (které mi ovšem nikdo nezaplatil), protože většina studentů není schopna splnit požadavky a začnou se hlásit hromadně až těsně před pololetím.  Opravila jsem 535 písemek, upozorňuji, že jsem češtinářka, tudíž velké procento tvoří slohové práce o minimálním počtu 250 slov. Jedna písemka mi zabere v průměru 8 minut (počítám-li v to slohovky), tudíž to vychází na 71 hodin čistého času opravování.

Když to všechno sečteme, vychází moje práce na 48 hodin týdně. Ale jenom to, co můžeme změřit (odučené hodiny, opravené písemky a individuální studenty). Plus samozřejmě veškerá další administrativa výše uvedená a hlavně přípravy na každou hodinu. Domnívám se, že pracuji minimálně 55 hodin týdně. Nemusím snad dodávat, že administrativu, opravování testů a slohů a přípravy na hodiny dělám o víkendech, ve všední dny v noci a o všech prázdninách. Jinak to totiž nejde. 

A to jsem pořád nezmínila další radosti jako psychologická podpora studentů v případě rodinných či vztahových krizí, účast na dnech otevřených dveří, které máme jednou do měsíce (ve všední dny do 18 hodin, v sobotu od 8 do 15 hodin), účast u maturit, kdy se zkouší od rána do večera v průběhu tří týdnů a dalších a dalších věcí. Je mi jasné, že jsem ještě na něco zapomněla.

Pořád si myslíte, že učitelé nic nedělají? Pojďte si to zkusít! Nebo aspon přestaňte plácat nesmysly.

Závěrem musím zopakovat, že učitelství miluju, dělám ho s láskou a naplňuje mě. Na škole, kde učím, jsem maximálně spokojená. Představy většinové společnosti o náplni práce mi ovšem berou nervy. Divíte se?

P.S. Věnováno všem poctivým učitelům, kteří svou práci dělají s láskou.