Panu Delonovi s láskou..

Nikdy jsem nepatřila k přehnaným fanynkám tohoto známého herce, ale při jednom rozhovoru z jeho návštěvy v Praze, mě zaujala jeho úvaha o životě..

Alaina Delona mám tak trochu spojeného se vzpomínkami na dětství.

Někdy jsem totiž z koupelny zaslechla tatínkův hlas směrovaný k mamince: "To mi to, ale dneska mámo sluší, viď, celej Deloňák!" :) - nutno dodat, že tatínek měl odjakživa velký smysl pro humor. To jsem hlavně pochopila, když jsem pak skutečného Delona viděla v televizi  a nemohla pochopit, jak to ten tatínek vlastně myslel...:)

Jinak ale uznávám, že v mládí to byl fakt krásnej chlap, no nemám pravdu, ženský? :)

Teď je z něj charismatický pán v letech, a aniž bych se o něj při jeho návštěvě Prahy, nějak zvlášť zajímala, přece jen mě zaujal svým příjemným, sympatickým projevem a šarmem.

Co mně však z jeho návštěvy utkvělo nejvíc v hlavě, byla jeho malá úvaha o tom, že člověk je v podstatě v duši pořád dítětem, a on sám je tak spokojený proto, že tomu "dítěti v sobě nechává celý život volný průběh a nikterak se tomu na rozdíl třeba od jiných lidí nebrání.

Tak nějak jsem tu jeho úvahu pochopila, ale hlavně mu v tu chvíli strašně rozuměla a dala za pravdu.

V každém z nás je pořád kus dítěte, které je hravé, zranitelné a toží po pohlazení, pocitu uznání a dalších věcech, které máme zakořeněné už od dětství.

Určitě máte taky někdy chuť udělat něco pořádně nedospělého, jen nám v tom prostě brání pocit, že tohle přeci dospělý člověk nedělá..

Sice se do dětství vracíme pravidelně přes své děti, ale já mám teď na mysli, jen náš vnitřní, duševní návrat..

Strašně ráda vzpomínám na svoje záchvaty smíchu ve školní lavici, kdy jsme se na sebe se spolužačkou Olinkou jen podívaly a půl hodiny jsme měly o zábavu postaráno..:) Kolikrát slyším od svých dospělých kamarádek, jak už se dlouho pořádně nezasmály.. Přitom důvod se přeci najde vždycky a smát se míń jen proto, že už na to nemáme věk? Tak to není můj případ a pokud odcházím z návštěvy nějaké své přítelkyně a obě nás bolí břicha od smíchu, tak je mi pak ještě dlouho dobře.

Uznávám, že třeba ale na finančním úřadě, jako dospělí, už příliš důvodů k srdečnému smíchu nenajdeme..:)

Přesto bych byla proto, abychom v sobě občas to "dítě v nás" naplno pustili ven. Alespoň na malý výlet.  Myslím, že by nám za to byla, naše někdy těžce zkoušená duše, opravdu vděčná..