Husákovy děti - nostalgie dětství vs. komunistická ideologie

Patřím ke generaci tzv. "husákových dětí". Komunismus provázel moje dětství a téměř i dospívání.

Tlučou se ve mně dva pocity. Krásný vzpomínky na dětství, ale zároveň démon nesvobody té doby.

Tenkrát jsem ale vlastně nemohla pořádně pochopit, jak nesvobodná doba to byla.

Ve škole jsme sice museli např. sledovat pohřby tehdejších komunistických špiček, ale pro nás to byla hlavně příjemná úleva z vyučování, stejně jako prvomájový průvod s mávátky, se kterými jsme se šermovali a vymýšleli různé jiné legrácky.

Svazačkou jsem se sice nestala, ale dodneška si pamatuju slib Jiskřiček :)

S pionýrským slibem už je to horší, ale hlavní vzpomínka se mi pojí s pionýrským krojem a šátkem. Nešel mi totiž nikdy uvázat :)

Taky jsme často chodili místo vyučování do kina, např. na film "Práče". Ten mi nevím proč - uvízl v paměti.

S povinnými koncerty vážné hudby už nadšení nebylo tak horké, pravidelně jsme u nich totiž usínali.

Moji rodiče nebyli nikdy ve straně, a možná i proto, jsem se tenkrát nedostala na moji vysněnou Knihovnickou školu  v Praze.

Taky si vzpomínám na tatínkovo pravidelné ranní cvičení u rádia, kde mu diktoval jakýsi pán, jak má cviky provádět. A taky jsem slýchala vysílání Hlasu Ameriky.

Jako dítě jsem tu dobu vnímala jen jako dětství, osvobozené od veškerého dospělého vnímání politické situace. Moje vzpomínky jsou veskrze pozitivní - tedy krom těch táborových :)

S maminkou jsme jezdili nakupovat do tehdejších "mega center", jako byla Kotva a jiné.

Vždycky jsem byla v dětské extázi z těch různých oddělení se zbožím, v mých dětských očích to byl ráj hojnosti a různorodosti, přitom to bylo paradoxně naopak.

Zkrátka idylické dětství v nepříliš idylické době.

 Tenkrát jsem si tu  nesvobodu nemohla jako dítě uvědomit, bylo to pro mě vlastně normální.

Jen mi  vrtalo hlavou, proč jsem třeba slyšela, že nějaký zpěvák, kterého jsme měli na gramodesce , nemohl zpívat v rádiu, ani v naší černobílé televizi.

A ještě jedna vzpomínka se mi pojí s gramodeskami. Jsou to moje a bratrancovy záchvaty dětského smíchu, při poslouchání pánů Šimka a Grossmana.

Je ve mně zkrátka rozpor. Na jednu stranu už chápu, jaká to byla nesvobodná doba a kolik měla negativ. Na druhou stranu, je to ale můj čas dětství. A dětství je až na výjimečné případy - tím nejhezčím vzpomínkovým výletem..