Marečku, podejte mi pero - aneb můj návrat do školních lavic

Vždycky mě pobaví zmíněný film, jen jsem netušila, že i já se jednou ocitnu na místě Hujera a dalších..:)

Znáte to. V dospívání jsou rady a názory rodičů naprosto out..:)

Se mnou to naši měli vždycky těžký. Veškerý rady a kázání šly mimo mě - a já se už od patnácti let cejtila strašně dospělá:)

Na střední škole jsem měla "vyšší zájmy" než je nějaká maturita:) , a proto tam můj pobyt - k velké radosti třídní profesorky:) - trval jen dva roky.

Pak jsem se vyučila prodavačkou, v domnění, že to je to ono, čím dobudu svět:) Nebylo..:)

Po letech jsem se konečně "rozhoupala"  k dálkovému studiu. Když mi přišlo oznámení, že jsem byla přijata, vyvolalo to ve mně nebývalé mladické:) nadšení. Stašně jsem se těšila, jak si budu vybírat školní pomůcky a třeba sáček na přezuvky:)

První den jsem se sevřeným žaludkem vešla po x-letech do třídy a nevěděla zda spolužáky pozdravit -ahoj, či - dobrý den..:) Vznikaly komické situace a to nejen mezi námi, ale hlavně ve vztahu učitelů k nám. Když vám o pár let mladší vyučující hrozí pětkou za opisovaní, prostě vám to přijde legrační:)

Nepatřila jsem nikdy k těm, co si opatřují taháky, při mé roztržitosti by mi totiž přinejmenším vypadl přímo před učitelem:) Musím se ale smát, jak člověk  i  v dospělosti zůstává při vynalézání různých pomůcek na vyučování v podstatě pořád dítětem:) Tolik miniaturních, do posledního detailu promyšlených taháků..:) Kdyby to jen viděly naše děti..:)

Prostě je to návrat se vším všudy. Setkání s milými - i s méně milými učiteli, které jsem vždy dělila na ty, co mají pochopení pro "školní neřesti" - a sami nezapomněli na to, že kdysi dávno taky sedávali ve školních lavicích - a na ty, co už to bohužel zapomněli..

Taky si často teď vzpomenu na svůj další oblíbený film - "Vrať se do hrobu..:) Některé hlášky z této komedie teď často ve třídě taky používáme:)

Každopádně doufám, že teď už to k maturitě zdárně "dotáhnu", a že nebudu už potřebovat omluvenky kdysi podepsané vlastní rukou:) když "výlet" za školu byl stokrát důležitější..:)

p.s Věnováno paní profesorce Vedralové, na kterou dodnes ráda vzpomínám.