Deník stárnoucí ženy

Jak jsem ze sebe udělala mrzáka a náš pes se musel pod příslovím: Jaký pán, takový pes,opičit. Co se stane v létě, v zimě jako když najdeš a máš o čem psát.

Jak jsem ze sebe udělala mrzáka? Jednoduše.Tak jsem se vám jednoho dne rozhodla, že udělám něco pro své zdraví. Je už na čase, roky ubíhají a já stárnu, "tak přeci něco dělej“…řekla jsem si. Tak jo, šla jsem si koupit kolo. Kolo parádní, dala jsem si práci s výběrem. Tak jsem se těšila na své výlety… a ty kila jak půjdou dolu! No, paráda. Párkrát jsem si vyjela. No, nemá to chybu. Ten pocit, když jedu krajinou, ta svoboda, no to je něco pro mě, konečně jsem našla, co jsem hledala. To je u ženský tedy co říct. Ouha, jen ty silnice, ještě nemám zmáknutý, to se fakt bojím. Tak raději vyjedu jen tam kde jich moc není. A tak jsem si to pěkně růžově barvila. 

 To přeci zvládnu, říkala jsem si, když jsem koukala na příkrý podjezd pod vlakovým nádražím, to bude dobrý, to dáš… Ne, slez z kola a nedělej hrdinu, řvalo na mě něco z mého já. Neposlechla jsem. Pozorovala jsem, jak jiní cyklisté, ten prudší podjezd sjeli a vyjeli, tak proč ne já! Jo, nedala jsem ho. Bylo tam zábradlí, které nevím proč, jakoby mělo chuť rozdrtit mi koleno…Ani nebudu vyprávět, co jsem viděla za všechny svatý a andílky s hvězdami kolem své hlavy…

No, rozdrcený meniskus, utržený přední zkřížený vaz.  Tak a dvě operace… Slova pana doktora, ve smyslu, když jde na ženskou přechod, tak blbne, mě pobavila i když mě do smíchu nebylo. Neřekl to tak doslovně. Řekl “jo, ženský po čtyřicítce, to je vono, těch je plná chirurgie. To je něco popadne, a pořídí si nejlépe - brusle, kolo, nebo začnou lézt po skalách“.

Následovala šňůra událostí, které bych raději nepoznala. A tak ležím a nemůžu  nic, je to čerstvé, bolí to. S našim psím mazlíčkem musí chodit na procházky někdo jiný. Vlastně všechno za mě musí dělat někdo jiný.

 Z jedné procházky se vrátil náš pes, skákající po třech tlapkách. Po hodině kňučel bolestí, nezbývalo nic jiného, než hajdy k zvěrolékaři. (tedy on, nemusel čekat 14 dní na odbornou péči). Našli mu v tlapce žihadlo. Šlápl na vosu, ta ho bodla, dostal alergickou reakci. Vyndali mu žihadlo, dostal antibiotika a prášky na alergii, vitamíny a bůh ví co ještě. Packu mu zabandážovali, aby si ji nekousal. A tak jsme tak leželi vedle sebe. Dva chromajzlíci.   

A tak jsem dosportovala, tedy zatím. Asi tak do roka můžu zase na kolo…