Posmrtný život

Je to věčné téma. Posmrtný život. Existuje? Pokud chceme vidět duchy, tak je uvidíme, ikdyž tam nejsou. Kdo chce věřit, tak uvěří. Kdo ničemu nevěří, neuvěří. Pro klid duše tohle téma lidé raději moc neprobírají, protože co kdyby

A někteří pro klid své duše věří, že posmrtný život neexistuje. Pokud existuje, co se tam asi děje? Mívám různé příhody a myslím si, že nejsem sama. Existují tedy duchové? Jsou s námi, nebo jsme my s nimi, jak se říká v jiném časoprostoru, tedy v jiné dimenzi. Můžeme obývat stejný prostor?  A teď je otázka, jestli oni ví, že jsou s námi. Tedy, víme o sobě navzájem, pokud ovšem existuje posmrtný život. Posmrtný život je pro lidi téma, které zajímá celé generace po staletí.Tak se někdy i vědci vrhnou na zkoumání tohoto fenoménu.

Proč jsem se pustila do psaní takového tématu? Je to takhle...

Fotila jsem starou televizi, kterou nahradila nová. Z nostalgie jsem si řekla, že si naší stařičkou televizi vyfotím na památku. Tak jsem fotila vypnutou televizi, která je připravená k odvezení na sběrný dvůr, ikdyž bych si ji nejraději schovala do sklepa. Vydržela 32 let a stále je funkční. Jak sem ji vyfotila hned jsem koukla na fotku a zdálo se mi na ní něco divného. Zvětšila jsem si ji. A v odrazu monitoru jsem zahlédla obraz. Zdálo se mi, že vidím hlavu. Jako by tam za mnou na posteli, nebo vedle ní někdo byl. Fotila jsem třikrát a třikrát jsem to viděla. Začala jsem mluvit nahlas a neustále prohlížela místo, kde by mělo něco nebo někdo být. Nikde nic nebylo, ani položená věc, která by se odrážela na vypnuté obrazovce. Na čtvrté fotce, už ten obraz hlavy nebyl. Odešla jsem do jiné místnosti. Raději jsem to pustila z hlavy. Šla jsem na internet a pustila si muziku, kterou poslouchám i u práce, nebo vaření. Najednou se mi na výběru vloudila píseň Daniela Landy, kterou jsem nikdy dřív neslyšela. Běhal mi mráz po zádech. Jak to? Proč?  Nevysvětlitelné? Třeba tu vážně s námi jsou. Mají nás rádi, a jsou vklidu. Tak jsem zasedla k internetu a prohlížela jestli je to možné, jestli se takové věci stávají. Tak jsem narazila na články, které mě zaujali.

Vědci z univerzity v Southamptonu, získali značně velikou dotaci, aby prozkoumali, co a jak se děje s lidmi po smrti. Lidi odnepaměti tato otázka fascinuje. V této studii se podrobili dvě tisícovky lidí, zkoumání stavu po zástavě srdce, která může přivodit klinickou smrt. Vědci došli k závěru, že určitá část lidského vědomí může pokračovat i po zástavě srdce. A teď si představte, že 40% z dvoutisíc lidí mělo zážitky vědomí, i když z hlediska medicíny byli po smrti. Srdce jim přestalo tlouct, tak by měl vypnout i mozek. Současná medicína, která je pokročilá ve všech směrech, dokázala tyto lidi vrátit mezi živé. Určitě je otázkou, jak moc byl mozek a jiné orgány po této události poškozené. Funguje tedy vědomí nezávisle na mozku? Zdá se, že ano.

Lidé, kteří se nikdy neviděli, popisují podobné zážitky. Byli jako pozorovatelé vlastního těla. Cítili klid a lehkost. Pozorovali lékaře, jak se pokoušejí o záchranu jejich života. Někteří dokonce slyšeli hovor lékařů a sester, který pak dokázali vyprávět slovo od slova.

Tedy otázkou je, jestli tento jev je i u umírajících, kteří mají utlumující léky. JESTLI JEJICH MOZEK DOKÁŽET NĚCO VNÍMAT. Jestli i vědomí je utlumené, či ne.

Tak se sice něco zjistilo, ale stejně nic nevíme. Prostě si musíme počkat. A až to budeme vědět, stejně to už nikomu nesdělíme. To je spravedlivé. Máme se tedy bát posledního soudu? Trocha strachu a hodně pokory, to neuškodí, co říkáte? Jen to vědomí, že i kdyby existovalo další pokračování, bude jiné, než život, který máme teď. Možná, že jak rozdílný vedeme život v těle, bude i rozdílný život mimo tělo. Otázka, která je ještě k zamyšlení...hodná duše...hodný duch? Existuje souvislost duše...duch? Mají duchové pamět na svůj život v těle? Je to zajímavé, ale trochu i nebezpečné téma. Jako vyvolávání duchů, které je také pro někoho sporné. Je to možné, nebo je to jen hra s city lidí, kteří milují své mrtvé. Já osobně jsem na tom tak... 70% věřím, že ano a 30% nevěřím. Tak ať jsou tu s námi, či ne, milujeme je pořád.