V poslední době přibývá žen, které se osobně setkaly s domácím násilím. Současně stoupá počet těch, jež mají odvahu se o svůj příběh podělit. Jednou z nich je nejmenovaná mladá žena z Prahy.
Předem Vám děkuji za čas pro náš rozhovor. Jak začal Váš příběh? Kde jste se seznámila s tehdejším přítelem?
Nemáte zač, alespoň ze sebe shodím tu tunu kamení, která mě tíží. Měla jsem vztah, který byl téměř idylický, ale přítel zemřel při autonehodě. Krátce po této tragické události mě kamarádka seznamovala se zajímavými a perspektivními muži z jejího okolí, protože doufala, že se zamiluji a opět budu žít normálním životem, zbavená depresí. Navštěvovaly jsme společně diskotéky a bary, ale moje srdce bylo stále v minulosti. Přibližně po půl roce mě zlákala nová nabídka mé oblíbené čínské restaurace na oběd. Jelikož tam neprodávali dobré pivo, navštívila jsem poté českou putiku, která byla hned naproti. Ke stolu přišel charismatický číšník s úsměvem na tváři. Zakoktala jsem objednávku a rozpačitě mu úsměv oplatila. Hned mě okouzlil. Byl přesně můj typ - urostlý, tmavovlasý mužský s jiskrou v očích. Při mém odchodu z podniku mi galantně otevřel dveře. Doma jsem celá překvapená četla vzkaz na účtence: ''Stav se zítra zase k nám. Zítra vařím já a zvu tě na svíčkovou.'' Ani ve snu mě tenkrát nenapadlo, kdo se pod maskou sympatií skrývá.
Kdy se u něj poprvé projevily násilnické sklony?
Zpočátku byl velice pozorný a milý. Okolí nás vnímalo jako ideální pár a já si užívala pocit štěstí. Dokonce jsem vůbec netrpěla depresemi. Toto období trvalo asi pět měsíců. Pak nastal zlom. Přítel vypozoroval, že věnuji více času mým přátelům, než jak tomu bylo dříve. Tehdy se u něj začala v našem vztahu projevovat chorobná žárlivost. S tím přišla neustálá potřeba kontrolovat, kam jdu. Také pravidelně pročítal moje textové zprávy v domnění, že tam najde usvědčující důkaz nevěry. Mobil jsem mu jednoho večera vytrhla z ruky. V tu chvíli mě poprvé udeřil.
Jak se Váš vztah vyvíjel dále?
Potom přišel s velkým pugetem červených růží a několikrát se mi omluvil. Dokonce mi složil pár básní a já jsem tenkrát na jeho útok pomalu zapomínala. Zhruba měsíc poté byl klid, ale pak se situace opakovala. Kytici růží jsem však mrskla do koše a přijala nabídku prozatímního spolubydlení (na měsíc), kterou mi dala kamarádka. Zároveň jsem ve skrytu duše doufala, že po mém návratu se vše vrátí do normálu a budu s přítelem opět šťastná. Bohužel se nezměnilo vůbec nic. Naopak. Jeho agrese byla na denním programu a já se uzavřela do sebe. Nakonec jsem skončila v nemocnici s modřinami po celém těle a zlomenou rukou. Ten den jsem ho viděla naposledy.
Co byste vzkázala ženám, které se ocitnou ve stejné situaci jako Vy před lety?
Ať neztrácí odvahu od násilníka odejít. Ani kvůli dětem nemá cenu v takovém vztahu setrvávat. Platí zde pravidlo, že když muž vztáhne na ženu ruku jednou, udělá to dříve či později znovu.
Děkuji Vám ještě jednou za otevřený rozhovor a přeji hodně štěstí ve vztahu se současným partnerem.
