Tři záhadné bukvy, aneb "jak je důležité míti Vladimira"

Když jste milující matka tří dětí, které se navzájem obrovsky a bezlimitně milují, stejně jako se obrovsky a bezlimitně dožírají, tak je vám jasné, že taková nelidská věc, jako tři měsíce prázdnin, jak to mají v Rusku, je buď:

• Pomsta rodičům, protože málo pracují, válejí si šunky doma a tak je třeba jim dát školáky na měsíc domů, k tomu jim nabalit plnou aktovku sešitů a učebnic (v ruštině samozřejmě) a seznam ruské četby dlouhý tři kilometry, anebo
• Ústupek neurotickým učitelům, kteří toho mají za devět krušných měsíců plné zuby a za ty prachy se rozhodně nepředřou a nenechají v té škole zdraví přece! (podotýkám: mluvím o ruské státní instituci-a viděla jsem ji na vlastní oči-učitelku, která se s prázdným pohledem vyhaslých očí proplétala mezi stádem nevyřvaných a nevyběhaných telátek, přičemž hluk desetinásobně přesahoval hranice snesitelnosti. Učitelka si razila cestu s ušima zalepenýma nezájmem, svazek sešitů přiťáplých na prsou používala jako štít, a mířila někam do kabinetu, kde si rychle udělala turka, který ji opět navrátil trochu života do smutných očí. Ano, tak to jsem viděla, prosím, na vlastní oči!).

Takže, když jste milující matka tří dětí a žijete zrovna v Rusku a léto pomalu za sebou zavírá vrátka a listy stromů se vydají na svou smrtelnou pouť, provázenou celou škálou zářivých barev, než definitivně popadají a shnijí, a než je definitivně zakryje koktejl ze sněhu a bláta, tak rozhodně začnete pátrat po zájmových kroužcích, kde by se vaše talentované děti mohly realizovat.

    To, že mají mé děti předpoklady k čemukoliv, je zcela jasné. Není nejmenších pochyb, že po nějakých vzdálených předcích získaly nadání a po otci sebevědomí, což je předurčuje ke skvělé kariéře zpěvačky (v případě té nejstarší), vědkyně (v případě té prostřední) a lékaře ovládajícího bojová umění (v případě toho nejmladšího). Jistě, každá matka má poněkud zkreslené představy o svých dětech, ale jakmile člověk přestane snít a o své sny bojovat, tak je zle!

    Dobrá tedy, zapsat syna do kroužku v rámci školky přece nebude problém, jsem docela inteligentní osoba, kliknout někde na web umím. Jdeme na to. Množství kroužků na výběr mě ohromilo! „Och, tak to nemáme ani u nás, ve staré dobré Evropě!“ pochvalovala jsem si do chvíle, než jsem se doklikala do informace, že kroužek „matjematčeskije stupjeniki“ je pouze pro grupu „vsjemicvetik“. Podobně to bylo i u ostatních kroužků, které slibovaly rozvití schopností mého syna do supermanospajderomanoninjovských výšin. Nebo, že se minimálně naučí trochu počítat a eventuálně rozpozná azbuku. Pro skupinu, ve které prožívá kus dne můj malý syn nezbylo nic, kromě „čuděs“ z písku. „Dobrá, dobrá,“ řekla jsem si natěšeně a optimisticky, „minimálně se ten můj milovaný bordelář naučí používat lopatku a smetáček,“ a chystala jsem se ho do kroužku zapsat. Ze začátku to šlo, smířená s tím, že „Velký Ruský Bratr“ chce vědět, znát a mít přehled o individuích pohybujících se na jeho území, jsem vyplnila své jméno, příjmení, datum narození (ačkoliv doklikat se jen k onomu roku, kdy jsem se narodila, mi zabralo dobrých deset minut…), inu, doba ajťácká…Kde jsou ty časy, kdy jsem v české školce napsala na papír na stolečku: můj syn, tady na karate, prosím, děkuju!

    Pak jsem Velkému Bratru musela napsat odkud jsem. „Ach, já dura, kdybych se jen poctivě učila tu azbuku jak ony ty bukvy jdou za sebou,“ láteřila jsem nad klávesnicí, „nemusela jsem teď patěrjať dalších drahocenných deset minut, které jsem mohla strávit žehlením.“ 

    Nakonec jsem došla k něčemu, co jsem nedokázala zaboga identifikovat! Vypadalo to jako tři velké tiskací bukvy, které mě zablokovaly na delší dobu a možná, že i navždy. „Co teď budu dělat?“ řekla jsem si a nešťastně složila hlavu do dlaní. „Tak nejdříve najdu nějaké pěkné kroužky holčičkám, hlavně aby byly takové trochu pokoutní, undergroundové, jiné, zvláštní…abych se nemusela hlásit do nějakého systému, kde ztroskotám na třech velkých záhadných bukvách! A potom? A potom prosím, o tom napíšu blog, poněvadž takový materiál, to je škoda hned za tepla nezpracovat.

Hezký den!

PS: tři záhadné bukvy po mě chtějí číslo sociálního pojištění, které v Rusku nemám, ale které má můj manžel, který, ovšem, zapomněl heslo do systému, takže...takže, čuděsa z písku jsou zřejmě v...