Čistka! Nemilosrdná likvidace! Nostalgie, smutek, dlouhý a váhavý výběr. Úklid šatníku. Přehlídka minulosti stejně tak silná, jako prohlížení starých fotografií. „Nemám co na sebe, postava se trochu změnila, tohle musí pryč!“
Jedna věc však stále zůstává: zkušební džíny. Možná je máte taky. Jsou to kalhoty, které jste si koupili ve dvaceti. Od dvaceti do třiceti jste je nosili furt, klidně jste v nich udělali kliky i dřepy, vyběhli sem tam nějaký kopeček. Ty džíny poznaly všechny vaše kámoše, učitele i rodinné příslušníky, poznaly vaše oblíbené bary, chodili jste v nich do školy, do první práce. Nejspíš jste v nich absolvovali nějaké to rande. Zkrátka oblíbené džíny, nostalgie. Zůstaly ve skříni, mají tam svou čestnou poličku.
Každou pětiletku fungují lépe než ručička váhy, která může být (a vždycky je) nepřesná. Zkušební džíny nelžou. Pokud se do nich vsoukáte bez problému i po čtyřech pětiletkách a několika dětech, pokud v nich uděláte tři dřepy a pět kliků, pokud je zapnete a knoflík nepinkne a nevystřelí někomu oko a pokud v nich můžete dýchat, tak gratuluji.
Do Ruska své zkušební džíny zásadně nevozím!
Pečenje, konfjety a suchofrukty. Ruské bonbóny a cukrovinky jsou pastvou pro oči, jejich obaly s motivy ruských pohádek lákají k ochutnání. Slibují sladký zážitek. Naštěstí jsou většinou plněny nějakým nepoživatelným likérem. Suchofrukty to ovšem plně vynahradí. Nejvíce jsme si oblíbili sušené mango, pomelo, jablka. Dcerka si ještě nakonec vyprosí chalvu, což jí s radostí dovolím, protože zrovna u chalvy je poměr cukr : výkon naprosto fantastický! Navíc je tak lahodná a sladká, že i malý kousek vám vystačí na několik dní. Ve městě je jeden voňavý obchod, kterému se raději obloukem vyhýbáme. Jmenuje se Karamjelka a je v něm pořád fronta!
Občas si zajdeme v Rusku do restaurace. Pokud jdete na obědové menu (musíte říct byznyslanč, jinak nebudou chápat, co chcete), tak vás možná překvapí množství chodů, které jsou podávány v rámci jednoho oběda. Rozhodně si dejte alespoň tři: polévku, hlavní jídlo, dezert, anebo salát, polévku, hlavní jídlo. Porce jsou totiž tak malinké, že se pohodlně vlezou i na podšálek. Rozhodně se nepřejíte. Vot! Kouzlo štíhlé postavy? Malé porce!
Salát může být například seljodka pod šubou, nebo salát mimóza, nebo červená řepa s vlašskými ořechy. Často, stejně jako klasické české saláty, jsou doplněny majonézou. Salátek se podává jako předkrm, čili zakusek.
Polévka: Kdo by neznal klasický ruský boršč? Ale možná už neznáte soljanku. Je to taková polévka, nerada bych urazila mé ruské přátele, ale je to polévka: „co dům dal“. Osolená voda, ve které plave nějaké maso, kyselé okurky, olivy. Chvíli trvá, než soljance přijdete na chuť. Mně to trvalo několik let a stále si nejsem jistá.
Hlavní chod: Zkuste klasické pelmeně, nebo varjeniky. Nebudu zde nijak fundovaně popisovat rozdíl mezi jedním a druhým, protože jsem jej ještě úplně nepochopila, ale tak zhruba tuším, že pelmeně jsou většinou plněné masem a varjeniky ovocem, nebo bramborem a houbami. Rusové moc dobře ví, že pohanka je zdravá. Pohanku (gréčku) si můžete dát jako přílohu k masu, rybě, karbanátku, pohanku si můžete dát jako kaši, na sladko, na slano. Do gastronomického nebe se s ní sice nedostanete, ale uděláte dobro svému žaludku. Kdybyste si chtěli dát kotletku, tak neříkejte, že chcete katljetu, protože vám přinesou karbanátek. Musíte říct atbivnája. Chcete-li řízek, tak zapátrejte v němčině a řekněte, že chcete šnicjel. Pokud vám někdo nabídne buterbródiki, tak dostanete obložené chlebíčky.
Jako dezert si můžete dát sirniky (tvarohové placičky), blinčiky (palačinky), nebo zapjekanku. Tato jídla také většinou tvoří snídaňové menu. Kupodivu, přestože jsou sladká, tak, hlavně v případě zapékanky a sirniků, jsou celkem výživná, jelikož jejich hlavní ingrediencí je tvaroh.
A jaké je tedy kouzlo ruské štíhlé postavy (kromě malých porcí)? Jsou Rusové a Rusky opravdu tak štíhlí? Je stav obezity národa dán ekonomickou prosperitou, stavem soukromých políček, výskytem zvěře a ryb, MacDonaldů a nákupních center? Jsou obyvatelé jednoho národa historicky předurčeni k tomu být tlustí a nezdraví, více než obyvatelé jiného národa? Anebo je to v době, kdy si na severu v zimě jednoduše pochutnáme na čerstvém ananasu a na jihu bez problému seženeme čerstvého lososa z norských řek, úplně jedno? A jsou obyvatelé studených severských zemí geneticky předurčeni více se obalovat tukem, než obyvatelé teplých jižních krajů?
Nebo jsme si, zkrátka a dobře, všichni rovni před jednoduchým tvrzením: nepřežírat se a hýbat se?
Tak to teda vůbec nevím! Jisté je, že Rusové samozřejmě vůbec nejsou v tělesných proporcích výjimkou, co do porovnání s obyvateli jiných zemí, které jsem měla tu čest navštívit.
Prijatnovo apjetita!
