Čím se v Rusku nenakazíte

S matematikou jsem měla vždycky problémy, narodila jsem se přibližně ve stejné době, kdy se v hlavě profesora Hejného rodila koncepce jeho neotřelé metody výuky matematiky hrou.

Pro mě matematika nikdy nebyla hra, spíš záhada, rébus, nesrozumitelná změť, která se zamotávala čím dál víc. 

Když jsme, jako expati v Rusku, museli dohánět učivo české školy, tak první a druhou třídu jsem s dětmi ještě zvládla, od třetí třídy s nimi dělá matematiku manžel. Dcera každou lekci s manželem (která má mimochodem frekvenci zhruba 90 minut co dva měsíce), začíná hrou na schovávanou. Dcera si buď schová sešit, nebo učebnici, nebo pravítko, nebo kružítko, nebo se, pro jistotu, schová celá. 

Naštěstí v přírodě většinou bývá vše spravedlivě vyváženo (pokud do toho nezasahuje element člověk), a tam, kde je jedna půlka slabá, bývá ta druhá silnější. Zaměřila jsem se tedy na posilování v oblasti mých znalostí, kde se dva konce přece jen občas střetnou. Jazyky. Po pravdě, taky to není vždycky úplná sláva a je to posilování na celý život! Nikdy nesmíte nic nechat ochabnout!

V životě jsem se stačila zevrubně seznámit se třemi jazyky. A věřte že každý z nich má své záludnosti!

Francouzštinu jsem se učila klasicky, nudně, přilepená v lavici nad knihou. Nic než dril! Taková nuda se nedá vydržet dlouho, jenže jak se naučit to neskutečné kvantum francouzských sloves? Jak si je zapamatovat a jak je správně používat? Mnohokrát mi ukápla slza na černobílý obrázek „Ajfelovky“…

S angličtinou to bylo podobné, dril nad učebnicí, kterou jsem nenáviděla.

Láska k jazykům se rodila pomalu a těžce. Poprvé v Anglii, ubytování v rodině, v úzkém dvoupatrovém, studeném anglickém domku, kde se spí v tlustém flanelovém pyžamu a hustých vlněných ponožkách, kde krb slouží pouze jako odkládací prostor na fotografie, a světe div se, angličtinou jsem se nenakazila!

Poprvé ve Francii, ubytování v rodině, v luxusní vile s velkou kuchyní a velkým, dubovým jídelním stolem uprostřed a velkými hrnky na kávu s mlékem a velkými sklenicemi na víno. Hostitelé byli naprosto „mignons“ ! Láska k francouzštině se zakořenila. Ale, světe div se, francouzštinou jsem se taky nenakazila, ani když jsem ve Francii byla delší dobu na stáži. 

Poprvé v Rusku, po pás ve sněhu, teplé kulichy, bundy do minus třiceti, kvalitní rukavice. Jinak zemřeš ! Ubytování ve starém paneláku se zalepenými dírami do stupaček, aby do bytu nelozili tarakani od souseda. V bytě přetopeno, absolutní nezávislost na přírodních zdrojích, bezbřehé plýtvání elektřinou, lahodné šampaňské a kaviár.

Jsem v Rusku už několik let a ještě pořád jsem se ruštinou nenakazila! Jak to?! 

Pomalu mi začalo docházet, že jazyk skutečně není mor, koronavirus, chřipka, tyfus ani tuberkulóza. Nelze se mu jen tak vystavit, zavřít oči a čekat, že vám prostoupí tělo a duši. Ne, tak to opravdu není!

Můžete pít „café au lait“ z baculatých hrnků, červené víno z baculatých sklenic, krmit se bagetou, plněným šnekem, kroasanem, plesnivým sýrem (který už z dálky svou vůní odradí všechny nezvané hosty)…Můžete trávit večery v příjemné hospůdce s pintou piva a k tomu si dát „Fish and Chips“, můžete jít do ruské bani, připít si vodkou s ruským vojákem, který zná Československo, protože ho v mládí chránil…inu, co bylo, bylo… Ale jazykem se jen tak nenakazíte. Musíte se ho učit!

Pokud tomu necháte volný průběh a skutečně vás cizí jazyk nějakým způsobem prostoupí, může to samozřejmě stačit, ale dopadne to například takto : v jednom nejmenovaném nákupním centru, v jednom nejmenovaném českém městě, na toaletě na mě křikla paní uklízečka : „děžte!“ a já nic. „Děžte, děžte!“ , rozčilovala se a já jsem pochopila, že říkala „běžte“. Takže, buď je to cizinka, která se nechala prostoupit češtinou, anebo Češka, jejíž rodiče zanedbali logopedickou péči. Jedno písmeno a já nerozumím. Špatná výslovnost a já nerozumím! Jak zničující poznání!

Čekala jsem dlouho a pořád nic…Bez slovíček větu nesestavíš, bez gramatiky větu nesestavíš, bez výslovnosti větu nevyslovíš. Pokud sestavíš a vyslovíš, může to být celé špatně a pokud si myslíš, že tě někdo opraví, tak neopraví. Za jazykovou výuku se dneska platí zlatem! Proč by to někdo dělal zadarmo? Anebo se to prostě nehodí.

Moji dceru, která se rusky naučila velice snadno (u dětí je to trochu jiný příběh, než u dospělých), musím přemlouvat, skoro uplácet, aby mě učila ruštinu. Skvělé! Porodila jsem si vlastní učitelku ruštiny. Život je někdy opravdu zajímavý. 

Ve chvíli, kdy jsem čelila již asi tisícímu nechápavému pohledu prodavačky, učitelky, servírky, číšníka, doktora, doktorky… a ve chvíli, kdy se má ruka opět zasekla, když měla vyplnit nezbytný formulář, jsem si řekla „a dost“! Vytáhla jsem učebnici s obrázkem kopulovitého kostela, papír tužku a driluju! Dva konce jednoho příběhu by se měly s blízkých týdnech, či měsících spojit a já bych měla konečně umět dobře rusky!

Pár tipů pro milovníky cizích jazyků: dnes už ani nemusíte vytáhnout paty z domova a můžete se nechat prostoupit jazykem v pohodlí, na gauči. Proč toho nevyužít? Internet nám nabízí angličtinu, francouzštinu, ruštinu, španělštinu, korejštinu jako na dlani. 

Poslouchejte. Filmy, seriály, zprávy, výuková videa. Výběr je obrovský! Škála je obrovská!

Mluvte. Sami se sebou, nebo se svým psem. Myslete v cizím jazyku. 

Pište. Příběhy, nápady, myšlenky, eseje, esemesky…

Drilujte. Naučte se naprosto perfektně několik vzorových vět a ty si opakujte dokola. Mozek si je zautomatizuje, stejně jako jízdu na kole.

Čtěte. I skladník ve šroubárně může číst Vergilia v originále!