Četyrje tarakani a svjerčok

Ruská pracovitost a pořádkumilovnost je pověstná. Člověk by skoro řekl, že takový pořádný ruský stroj, přístroj nebo součástka, jako třeba plynovod nebo nějaké to heblo do jaderné elektrárny je všeobecně skvělá volba!

Že spolupráce s ruským maladcem je ve všech směrech plná radosti a uspokojení. Made in Russia je přece pojem! 

Žít v Rusku a spoléhat na um zdejších technických pracovníků a řemeslníků se však ve své reálné podobě od procházky rozkvetlým sadem velmi liší.

Tohoto léta jsme si naordinovali ozdravnou kúru v podobě prázdninového pobytu v české domovině. Jako obvykle, jsme se poctivě zásobili a doladili naše 4+kk na kolečkách, a vyrazili jsme na dlouhou cestu. Jako obvykle to bylo zajímavé. Pak jsme si plnými doušky užívali normálnost České republiky (ano, prizmatem ruského expata je opravdu Česko úplně normální) a koncem léta jsme se vydali zpět do našeho ruského domova. Někde v Kaliningradě nám volal kamarád, že mu volali z ÚGRK (byťák), že jim volali sousedi z bytu pod námi, že jim tam od nás teče voda. Zkrátka, stará dobrá havárka s vodou, znáte to. Naštěstí se nedělo nic drastického, voda jen kapala, ale nemusí pršet, hlavně, když kape. To asi taky znáte. Takže se sousedům na stropě dělal mokrý flíček a chlapi z ÚGRK přišli do naší koupelny popravit netěsnící ventil. Vše nám barvitě popsal náš kamarád: „Byli tři, jeden to řídil, jeden kontroloval a jeden vzal řezák a rozřezal vám stěnu!“ spráskl ruce. „Všude v bytě jste měli dva centimetry prachu,“ zavrtěl nesouhlasně hlavou. „Vůbec je nenapadlo třeba zavřít dveře od koupelny!“ 

To bylo před měsícem. Někde mezi dnem, kdy nám udělali maladci díru do stupaček v koupelně a dnešním datem, se na díru přišla podívat agentka z ÚGRK, posoudit, jak by se dala taková díra opravit, nejlépe zalepit novými obklady. Držela pod paží složky s důležitými papíry a vešla do koupelny.

„Mno, to nebude tak jednoduché,“ mlaskla ta dobrá žena. „To se budou muset koupit nové obklady.“

„Patrně ano, paní,“ souhlasil manžel, rád, že je ta žena bystrá a pochopila zadání. „Takže?“ vyslovil jemně otázku. Chytrému napověz…znáte to.

„To bude problém, nejspíš si nezapamatuju barvu obkladů.“

„Ech, a nemůžete si je třeba vyfotit? V dnešní době…že ano.“

„Nemám foťák.“

„V mobilu? Třeba?“

Zcela bezpečně víme, že tato vymoženost dorazila dokonce i na ruský venkov.

„Ne!“

Nevadí,“ rezignoval manžel, „můžete vybrat i jinou barvu, nám je to fuk, že jo?“ Obrátil se na mě. Já jsem jen němě přikývla a v duchu jsem schraňovala ruskou slovní zásobu z oblasti instalatérství, zednictví, a slev na nájemném.

Jednoho dne jsem v blahé nevědomosti (nebo spíš v blahé zapomnětlivosti) chtěla ušetřit čas a pustila jsem najednou pračku a myčku na nádobí. Nemusela jsem ani pouštět rychlovarnou konvici, ba ani čekat více než deset minut, abych si vzpomněla, že se elektrický obvod v kuchyni nesmí přetížit! Nahodit pojistky byl pro manžela nadlidský úkol, protože to zkrátka a dobře nešlo. „Asi nějaké ruské finty v tom budou.“ Zhodnotil to manžel a volal na ÚGRK, jehož telefonní nóměr už stál na předních příčkách jeho telefonního seznamu. 

Přišel jeden, vešel do bytu, chvíli se díval na své boty a přemýšlel, jestli si je má vyzout. Vysvětlila jsem mu situaci a čekala jsem, že se zasměje naší neznalosti ruské elektrické sítě, mávne rukou, pak někde něco pomačká a elektrické spojení pro pračku a myčku bude obnoveno. Přísahám při všech svatých, už je nikdy nespustím najednou a síť nepřetížím! Seriozna!

Jenže, situace se ukázala být složitější. Velký ruský elektrikář, říkejme mu třeba Pat, potřeboval kolegu, říkejme mu třeba Mat. Byli nemluvní, stejně jako jejich seriálové předlohy a byli stejně tak šikovní. Zkrátím to, závadu nenašli, natož aby ji odstranili. V kuchyni mám nataženou prodlužku a do ní napojené životně nezbytné přístroje typu myčka a pračka. Ještěže od doby, co mám děti, dokážu s nadhledem ignorovat jakoukoliv věc dlouhodobě ležící na podlaze.

Pat a Mat odešli, a pár hodin nato upadl odpad ze dřezu. Předpokládám, že jde jen o pouhopouhou náhodu, a ne o promyšlenou sabotáž ze strany agentů ÚGRK! Avšak, náhoda je to podezřelá a štěstí je, že netrpím paranoiou ani stihomamem, což se v Rusku velmi hodí!

Ve své pracovně, kde jsem trávila hodiny smysluplnou prací jsem jen občas zaslechla manžela, který již odmítl znova vytočit číslo té proklaté státní organizace, a který se plazil po podlaze v kuchyni a snažil se napojit do dřezu odpad, přičemž se paralelně odpojila hadice od pračky, tudíž se její kapalný obsah po té podlaze rozprostřel, jako jarní mlha nad loukou. Jenže manžel si to neužíval, manžel klel. Česky, rusky, co mu přišlo na jazyk. Kletby sesílal na všechny ruské Paty a Maty, kteří kdy překročili práh našeho bytu.

Když jsme byli v Rusku prvních pár měsíců, chodily mé malé dcerky, mimochodem velmi talentované zpěvačky, do místního pěveckého sboru. První písnička, kterou se tam učily (pokud tam zrovna neusnuly), je taková veselá, skočná, zlidovělá. Jmenuje se „Četyrje tarakani a svjerčok“. 

Písnička je o dědečkovi, který měl doma čtyři tarakany a jednoho cvrčka. Snažil se je z domu vyhnat všemožnými způsoby, vzal si na ně nějaké chemické svinstvo-nic. Zabalil si je do kufru a odjel na dovolenou – pořád nic. Snažil se je přemluvit – nic, tarakani a cvrček si pořád pořádali večírky uprostřed jeho světnice. Dědeček byl zoufalý, a tak šel do obchodu, koupil si tam dynamit a vyhodil svůj domov do vzduchu! Takový nerozum! A přitom stačilo zakrýt všechny díry do stupaček!

PS: nějak cítím, že dnešní vyprávění potřebuje slovníček, vot:

maladěc: borec

tarakan: šváb

popravit: opravit