Wall Street obchází strašidlo. Strašidlo trestní odpovědnosti. Federal Housing Finance Agency jako regulátor Fannie Mae a Freddie Mac (polovládní a polosoukromé instituce zajišťující hypotéční systém v USA) podala žalobu na sedmnáct bankovních domů.
Americká vláda žaluje banky jako Goldman Sachs, Bank of America či JP Morgan Chase nebo také německou Deutsche Bank. Podle mnohých by ale měl jít do vězení především šéf Federálního rezervního systému Ben Bernanke a jeho slavný předchůdce Alan Greenspan.iDnes - Reuters
Princip je jednoduchý. Podle FHFA tyto banky dobře věděly, že jimi vytvářené balíčky hypotéčních a jiných úvěrů, ke kterým emitují derivátní papíry, mají hodnotu zlámané grešle. Přesto je vytvářely, jejich marketingová oddělení opatřovala tyto produkty velmi nadějnými názvy a po jednáních s ratingovými agenturami (jejichž průběh by byl vrcholem každé komedie z finančního světa) byl na tyto balíčky nalepen nápis AAA, AA+ nebo podobně. Prostě známka nejvyšší nebo skoro nejvyšší kvality. Popsáno takto jednoduše jde o podvod jako vymalovaný. Potíž bude tohle divadlo ukázat jako vědomé a nikoliv jako manažerský omyl.
Na blogu máme tu výhodu, že očividné věci nemusíme dokazovat, ale brát je jako jasné. Čili platí, že v každé bance, která se takto chovala, byl alespoň jeden člověk nebo spíše tým lidí, kteří naprosto přesně chápali neuvěřitelnou podvodnost toho, co se děje. To prostě jinak ani není možné. Faktem je, že další tisíce zaměstnanců nemusely mít ani tušení, že jde o prodej bezcenného balastu vydávaného za nejlepší kvalitu. Jak je to možné? V ekonomice platí, že čím více se něco zamotá a opřede složitými vzorci a nesrozumitelným povídáním, tím spíše lze zamaskovat fakta. Je to jako vystoupení iluzionisty, který uniká z řetězů a složitých pout. Vždycky je to tak, že všechno to kovové a konopné harampádí jenom maskuje jednoduchou skutečnost, že vlastně kouzelník vůbec spoután není. Když na vrata navěsíte hromadu zámků, většina lidí ani nezkusí, zda náhodou není otevřeno.
Co můžeme očekávat od žaloby FHFA , co by mělo být jejím výsledkem a má to nějaký smysl pro Českou republiku a pro nás?
FHFA chce po bankách nahradit alespoň část škody, která vznikla agenturám Fannie Mae a Freddie Mac. To je problematický požadavek – žalované banky nemohou zaplatit nějaké horentní sumy, a pokud ano, bude to znamenat jejich pád. Návrat všech peněz do agentur by tak sice potěšil daňové poplatníky, z jejichž peněz byly tyto agentury sanovány, zároveň by však vytvořil obrovskou díru na druhé straně, v níž by ti stejní poplatníci přišli o další a další obrovské částky. Pokud dojde na odškodnění, tak vzhledem k celkové škodě v řádu bilionů dolarů půjde o pouhé zlomky této sumy.
Z hlediska práv občanů na slušné zacházení ze strany státu a práva na to, aby stát takové zacházení prosadil, je podstatnější něco jiného – najít a odsoudit konkrétní architekty podvodných machinací, jednotlivce, kteří se svým rozhodováním zasadili o uskutečnění celé této obludné akce. To jsou ti, kteří díky vysokým výnosům z prodejů bezcenných půjček dostávali desítky a stovky milionů dolarů na platech a odměnách. To není pomstychtivost nebo krvelačnost. Tyto tresty by byly důkazem, že společenská hygiena funguje, že společnost je schopna se bránit proti nespravedlnosti – možná špatně, možná pozdě, možná nedokonale, ale je.
V tom by byly americké soudní pře důležité i pro Českou republiku. Důkazy toho, že demokratická společnost se umí vyrovnat s útoky proti jejím slabým místům a zneužívání svobod, takové důkazy potřebujeme neustále. Pokud se to povede ve Spojených státech, je to přinejmenším příklad toho, že spravedlnost (i když z pohledu mnohých slepá a bezzubá) není tak úplně k smíchu. A že – pokud se někdy dočkáme slušné správy věcí veřejných – může fungovat i u nás.
