Zákaz hostesek jako ideologický problém

Pekingský autosalón bude bez „spoře oděných“ hostesek. Pořadatel rozhodl, že málo oblečené dívky vyrušují návštěvníky od toho hlavního, totiž od aut technologií, náhradních dílů a všech ostatních věcí, kvůli kterým přijeli.

Peking není první, podle novinových zpráv to začalo už loni v Šanghaji.

Nepovažuji se v žádném případě za znalce světa automobilových veletrhů, ale vcelku pochybuji o tom, že by někdo chodil na výstavu aut kvůli erotickým zážitkům z pohledu na někdy sice spoře oděné, nicméně zcela nesporně oděné dívky. Možná se najde jeden takový exot mezi deseti tisíci návštěvníků. To je bratru 0,01 procenta. Což není mnoho a těžko říci, zda kvůli tomu má pořadatel veletrhu měnit roky a roky zaběhnuté zvyklosti.

Zákaz nedostatečně oblečených modelek na automobilovém veletrhu je pochopitelně možno považovat za poněkud absurdní úchylku, nad kterou je nejlépe mávnout rukou. Něco jako místní kolorit, pojídání buvolích očí nebo chození po rozžhaveném uhlí. Avšak ďábel se ukrývá v detailech a proto stojí za zamyšlení, co nám vlastně místní činitelé vzkazují.

A ono je to v podstatě docela jasné. Jenom socialisticky smýšlející mozek se může zabývat tím, že „snaha výrobců přitáhnout pozornost pomocí sexy modelek má na automobilový průmysl negativní vliv“. Normálně uvažující člověk to tak nějak přirozeně nechá na samotném automobilovém průmyslu, jestli si chce obestavět na výstavě auta modelkami v bikinách nebo ve velké večerní nebo jestli se spolehne jen a pouze na krásu vlastních výrobků.

Možná by se dalo říci, že čínská ekonomika a to i automobilový průmysl jsou do značné míry postavené stále na státním vlastnictví, takže stát má tendenci regulovat tímto způsobem výdaje manažerů, které považuje za neefektivní. To už by mělo alespoň na první pohled jistou logiku, ale pokud známo, tak zákaz se týká všech vystavujících (ze 14 zemí), navíc není dělán rozdíl mezi soukromými a státními firmami. To za prvé. A za druhé: i tak je to prostě socialistické, hloupě prudérní. Umí si někdo představit, že by ministerstvo zemědělství zakazovalo Budějovickému Budvaru reklamu s hosteskami, i kdyby byly nakrásně v plavkách? Že by to vysvětlilo jako snahu neodpoutávat pozornost zákazníka od piva k „sexy modelkám“? A pokud by to opravdu nějakého úředníka státní správy napadlo, tak že by to opravdu prosadil?

Příběhy s výstavami aut bez méně oblečených dívek má ještě jeden klasický socialistický aspekt, který dobře známe. Samotné nařízení o dostatečném oblečení je vágní a není jasné, co má být zakryto. To bude na vůli samotných úředníků. Prostě „klasika“.

Samozřejmě je příběh se Šanghají a Pekingem v podstatě drobnost. Podobné absurdity se tu a tam přihodí i v lepších rodinách. Zároveň bychom ale takovéto signály neměly přehlížet. Občas se v českém prostředí objevují představy, že čínská ekonomika je vlastně „liberálnější“ nebo „svobodnější“ než jsou poměry u nás. Není to pravda. I když je třeba rozvíjet spolupráci s Čínou, zvláště ekonomickou (ono jakou jinou – z hlediska kultury je pro nás Čína jednou provždy „jiná planeta“ a tak je to i správné), nebylo by dobré zapomínat na fakt, že jde o státem silně regulovanou ekonomiku založenou v podstatě stále na plánování – i když vágním.

Je dobré přijímat i lákat čínské investice. Je dobré investovat v Číně. Ale naprosto podstatné je si při tom pořád uvědomovat, že vztahy se státem extrémně regulovaným ekonomickým prostředím, kde vláda zákona bývá suplována spíše vládou úředníků, má vždycky svoje významná a podstatná rizika.