Většinu lidí to asi hodně překvapí, ale pokud by tato země škrtla najednou všechny platby občanům, které lze alespoň trochu označit za sociální dávky, schodek rozpočtu (aktuální) by se nesnížil ani o polovinu.
Že je to nesmysl, protože přece náš sociální systém je rozdávačný a dává plnými hrstmi peníze na potkání? Tak to skutečně není pravda. Je to přesně to, čemu se říká "mediální bublina".
Asi to chce trochu vysvětlit.
Pokud se mluví o složitých věcech mlhavými pojmy, je z toho bramboračka a končí to údery tupými předměty do oblasti lebeční. Proto třeba vědci mnohdy poněkud otravně vyžadují používání jasných pojmů. Jistě, občas je to strašně protivné. Ale brání to eskalaci odborné debaty do občanské války uvnitř odborné komunity. Alespoň většinou. Bez vcelku přesných pojmů totiž není kultivovaná diskuse možná. Zvláště, pokud jde o trochu složitější témata.
Když někdo říká (a je jedno, zda jde o tiskového mluvčího úřadu, aktivistu, novináře, občana u piva nebo kohokoliv jiného), že největší výdaje rozpočtu této země jsou sociální dávky, tak rozdává krásně připravené kyje přesně padnoucí do ruky. A to není dobře.
Proto je nejprve třeba si ujasnit, co to vlastně je sociální dávka.
Máme v tom totiž docela zmatek. Nejprve si řekněme, jak ten zmatek vzniká. Při každém shrnutí výsledků rozpočtu se ta věta opakuje v novinách a televizích s neúprosnou pravidelnosti: „Nejvíce vydal stát na sociální dávky...“ Což je, bohužel, vlastně doslovná citace z oficiálních tiskových zpráv, kterou bez uzardění přebírají sdělovací prostředky, z nich pak občané, a tak se postupně tento ve skutečnosti naprostý nesmysl stává „pravdou“. Protože to přísloví o stokrát opakované lži přece všichni známe, že.
Není proto divu, že ve společnosti panuje dojem, že Česká republika je oáza pro lidi štítící se práce, jejichž jedinou činností je postávat u dveří Úřadů práce. Samozřejmě se nedá říct, že by takový druh spoluobčanů neexistoval, nesporně existuje. Ale skutečně si rozděluje 40 procent rozpočtu? Ani zdaleka.
Jak je to tedy s těmi „sociálními dávkami“? To je pěkně vidět na tomto obrázku, na kterém je opravdu strašidelné, že pochází z publikace Státní rozpočet 2022 v kostce, kterou vydalo Ministerstvo financí České republiky. Kdo se do něj nezahloubá pečlivěji, má z něj tento dojem: Na sociálních dávkách (což je v představě běžného Čecha to, co od státu dostávají sociálně slabí, „nepřizpůsobiví“ a podobní), se vyplatilo v roce 2022 neuvěřitelných 744,4 miliardy korun.
Jak je to ve skutečnosti?
Jinak.
Ten naprosto dominantní kus kruhu jsou důchody.
Důchody (577 miliard) NEJSOU sociální dávky. Jsou totiž pojistným plněním povinného státem zavedeného a řízeného sociálního pojištění. Tím jsme vyřadili jedním škrtnutím skoro 78 procent celého balíku.
Naprosto v klidu můžeme přidat dalších 6 procent, protože ani dávky nemocenského pojištění (45 miliard) NEJSOU sociální dávky. Platí to stejné: Jde o pojistné plnění z povinného pojištění organizovaného, předepsaného (a dokonce i vynucovaného) státem.
Ale klidně můžeme pokračovat, protože zvláštní dávky ozbrojených sil (11,1 miliardy) také NEJSOU sociální dávky. Je to povinnost státu plynoucí ze smluv tak, jak je uzavřel s určitou skupinou svých zaměstnanců. Neříkám, zda ty smlouvy jsou dobré nebo špatné, ale nemají nic společného se sociálními dávkami. Tím ukrajujeme dalších 1,5 procenta celé sumy.
Dokonce ani podpory v nezaměstnanosti (8,1 miliardy) NEJSOU sociální dávky, protože, světe div se, zase je to plnění z pojištění. Čili mínus 1,1 procenta.
Zůstaly nám dávky státní sociální podpory a dávky pěstounské péče (7,9 procenta, 59 miliard), kde v případě pěstounů také NEJDE o sociální dávky. Takže část bychom odškrtli. A u rodičovského příspěvku jde při zařazení do sociálních dávek o dosti problematický krok hned z několika důvodů. Za prvé není vyplácen na základě sociálního statutu, za druhé ve skutečnosti má spíše charakter podpory porodnosti než sociální podpory.
Dokonce i u části zbytku by se dalo polemizovat o tom, jak moc jde v některých případech výdajů o sociální dávku v pravém smyslu slova, ale to už je asi zbytečné.
Když to celé sečteme, tak s velkým přimhouřením obou očí představují sociální dávky ne skoro 745 miliard, ale něco málo přes 103 miliard (a to v nich ponecháváme i ty nešťastné pěstouny). Navíc z této sumy je pořádný díl spojený s péčí o děti, tedy jde o některou z forem plateb státu rodičům. Což můžeme považovat teoreticky za sociální dávku, přesnější je ale mluvit o určité formě podpory udržitelné demografie.
I když tuto naprosto relevantní výtku pomineme, stejně platí, že sociální dávky, které alespoň nějak snesou toto označení, představovaly v roce 2022 celkem 13,8 procenta z částky, kterou z nějakých nejasných důvodů za sociální dávky označujeme v oficiálních dokumentech, sdělovacích prostředcích a potažmo ve veřejné diskusi. Pro ilustraci: Je to 5,4 procenta z celku rozpočtu České republiky. A když si to postavíme vedle hrubého domácího produktu, který se pohybuje někde kolem 6 bilionů korun... Skutečně to není nijak podstatný díl.
Pokud bychom byli reálnější a ony zmíněné relevantní poznámky započetli, tak za skutečné sociální dávky v pravém smyslu toho slova můžeme označit nanejvýš tak 70 nebo 80 miliard za rok 2022.
Takže: Kdyby existovalo hnutí „Za nulové sociální dávky!“ a kdyby dokonce prosadilo svůj cíl, deficit rozpočtu této země by se snížil (při těch 103 miliardách) ani ne o polovinu svého aktuálního objemu.
Netvrdím, že na opravdových sociálních dávkách nelze ušetřit. Určitě by se to dalo zvládnout. Ale už by bylo dobré přestat si namlouvat, že tam někde létají vzduchem obrovské částky, které čerpají „nemakačenkové“. Je to nesmysl a jenom tím děláme diskusi o nápravě vládních financí nepřehlednou a zmatečnou.
