Za chvíli bude třeba mít forenzní všechno

Existují oblíbené příklady podvodů s ekonomickými daty či statistikami, které vedly k problémům. Jedním z těch všeobecně známých je kreativní přístup Řecka k výsledkům vlastní země před vstupem do eurozóny.

Finále je slavné. Řecko daleko silnější konkurenci společného trhu, které se nemohlo bránit měnovými opatřeními, prostě neuneslo a spadlo do mimořádné dluhové krize.

Konec konců celý koncept kreativního účetnictví, který vedl ke krachu energetického gigantu Enron, byl svým způsobem podobný. Započítávání příjmů, které ještě nebyly, zároveň rozkládání skutečných výdajů do budoucího času… I my máme podobné příběhy, které skončily neslavně. Třeba když OKD vyplácelo dividendy, na které si půjčilo.

K čemu mířím?

Náš stále sofistikovanější svět působí neobyčejně složitě a okatě dává najevo, jak mnoho energie vydává na zabezpečení správnosti a férovosti informací. Výsledky musí být auditované, země dostávají ratingy, vytváříme složité systémy regulatorních opatření, které jsou extrémně složité a nákladné, ale ve skutečnosti je to trochu efekt „Houdini“. Čím více řetězů a zámků, tím lépe je jenom maskováno, že kouzelník je volný.

Princip podvodů totiž zůstává stále stejný a je stejně jednoduchý. Jediné, co se mění, je ten obal z množství řetězů a zámků, který věc maskuje. Bernard Madoff vylákal na investorech možná až 65 miliard dolarů s principem prachobyčejného letadla. Je to nepochopitelné, ale vydrželo mu to zhruba třicet nebo možná i čtyřicet roků až do přelomu let 2008/2009. Nebýt krize, možná ještě jeho finanční aeroplán stále letí. A to v zemi, kde různé komise a státní orgány mají mimořádné pravomoci k potírání nepravostí.

Se skupinou kolegů nyní připravuji vysokoškolskou učebnici o oblasti due diligence, což je zjednodušeně komplexní prozkoumání stavu podniku. Takže se dotýkáme i tématu forenzního auditu. Je to neobyčejně zajímavá práce, která člověka vede k mnoha úvahám. Mimo jiné i o relativně nové oblasti ekonomických věd, totiž o forenzní ekonomii. Tu a tam se o ni objevují zmínky i v českých médiích. K nim patří i studie Luise Martineze o tom, jak lze ověřovat zveřejněná statistická data pomocí měření světelného smogu a obecně míry osvětlení měst a dalších oblastí na satelitních snímcích. (Článek o tom se objevil i na iDnes ZDE.)

Martinez na základě matematických analytických postupů zpochybňuje některé údaje zveřejňované méně demokratickými státy o růstu jejich HDP, konkrétně jde o Myanmar (dříve Barma), což je vcelku jedno, ale hlavně o Čínu. Autor došel k tomu, že čínský růst v letech 1992 až 2005 nebyl v průměru udávaných 6,2 procenta ročně, ale necelých pět procent. (Text této předběžnou studii je možné nalézt ZDE.) Pokud má Martinez pravdu o relativně vzdálené době, jak můžeme věřit současným čínským údajům? Zvláště, když před jenom pár lety tahali Řekové zbytek Evropy za „fusekli“ a cucali si čísla z prstu?

Rozvoj forenzní ekonomie nepřichází jen tak z čistého nebe. Jako vždycky, i tady jde o reakci na poptávku. Ta se projevuje i rostoucím zájmem o služby, jako je forenzní audit (či forenzní účetnictví). Ale vyvolává ji skutečnost, že přes veškerá regulatorní opatření a přes ohromnou spoustu zákonů je pořád a asi i vždy bude jednoduché podvádět. Když se na řeckém úřadu vlády rozhodli, že do statistik chtějí místo (třeba) 1,5 napsat jiné číslo (dejme tomu 3,8), tak to prostě udělali. A i když mnozí pochybovali a zpochybňovali ta data, většina jim prostě chtěla věřit. Výsledky Madoffových fondů také někteří označovali za nereálné. Ale většina chtěla věřit. Při pohledu na kouzelníka omotaného zámky a řetězy víme, že je to finta. Ale chceme věřit tomu, že není.

Potřeba forenzního přezkoumávání řady ekonomických dat či dokonce statistických údajů je prostě reakcí na to, jak je člověk udělán, z jakého je těsta. Že na jedné straně jedná k svému prospěchu i tehdy, znamená-li to překročení etických či i zákonných bariér, na druhé straně pak, že rád věří důkladnosti regulací a tomu, že nějaký předpis ho dokáže ochránit.

Zatím se nezdá, že by se na tom mělo něco měnit. Takže budoucnost patří forenzním odborníkům. Ti nepřijdou o práci nikdy.