Vítejme, doufejme, v lepších časech!

Na úvod jednu dobrou zprávu: Horší než v roce 2020 už to být téměř nemůže. Pak přijdou špatné zprávy. Četbu proto doporučuji lidem s pevnými nervy a smyslem pro realitu. Ale konec dobrý, všechno dobré - na závěr je trochu víry.

Po poklesu ekonomické aktivity 2020, který odhaduji na cca 7 až 8 procent, můžeme s celkem jistotou očekávat v roce 2021 růst. Ze dna se totiž lze pouze odrazit. Poslední odhad České národní banky to vidí na dost hanebných 1,7 %.  Z pozice celoživotního optimisty se kloním spíše k nějakým 3 % a možná i 4 procentům. Pokud se vyplní prognóza ČNB, jedná se o tragickou vyhlídku. Pokud to trefím já, pořád je to sice po loňském pádu z hrušky naznak málo, ale těžko chtít od světa zázraky. Navíc, optimista, nerovná se snílek.

Přestože někomu nemusí připadat rozdíl ČNB versus Luboš Smrčka velký, jedná se o rozdíl zásadní. Z pozice již zmiňovaného optimisty předpokládám, že nejhorší ekonomické dopady COVID-19 pominou již během prvního čtvrtletí 2021, v jehož proběhu nás čeká stagnace, možná i pokles. Ve druhém kvartále odhaduji poměrně masivní růst, ve třetím v podstatě znovu stagnaci, aby nás čtvrtý kvartál vrátil k relativně silné růstové křivce. To všechno meziročně, takže pokaždé srovnání se stejným čtvrtletím roku 2020. Použijeme-li řadu, tak nastávající kvartál 2021 bude ve srovnání s posledním 2020 stagnační, možná mírně negativní. V těch dalších počítám s růsty, které budou postupně posilovat, přičemž kladu důraz na slovo postupně.

Existují ovšem i horší věci. Schodek 2020 nebude původně předpokládaných 500 miliard korun, což byl skutečně odhad střelený „od boku“ v čase charakterizovaném totálními zmatky, ale zřejmě necelých 400 miliard (poslední odhady jsou 380 miliard). Jedná se o strašné, leč přece jen, vzhledem k tomu, co se dělo nejen v Česku, ospravedlnitelné číslo. Noční můru mnohonásobně větších rozměrů pro mě ovšem představuje plánovaný schodek na letošní rok ve výši 320 miliard. I přes svůj optimismus totiž odhaduji (vzhledem k daňovému balíčku) jeho navýšení na nějakých 450 miliard, což i z pozice celoživotního stoupence nízkých daní považuji za neospravedlnitelné a neobhajitelné.

Bezpochyby lze říci, že letos zažijeme nepříjemné menší či větší vibrace v oblasti nezaměstnanosti. Co se pak možných úpadků podniků týče, zatím ještě ekonomika stále pulsuje. Děje se tak ale díky podávání steroidů státní podpory, nic ovšem netrvá, zejména s ohledem na schodek státního rozpočtu, věčně. Proto během letoška zažijeme měsíce, kdy obecná míra nezaměstnanosti vystoupá nad 3,5 % a podíl nezaměstnaných osob se přiblíží 5 %. Po letech se tak vrátíme na hodnoty z roku 2016.

Zpomalí či rovnou zastaví se růst mezd. To dopadne především na nízkopříjmové skupiny, což se pro nemálo rodin rovná lapení do dluhové pasti. Možný přínos daňového balíčku (vyšší čistá mzda při stejné mzdě hrubé) totiž minimálně vynulují zaměstnavatelé argumentující ve smyslu: Vzhledem k „snížení“ daní není zvyšování mezd potřeba. Kvůli inflaci a zastavení nominálního růstu si prostřednictvím daňového balíčku reálně nepolepší ani nižší střední třída. Zejména v oblasti hypotečního bankovnictví dojde na problémy s úhradami dluhů.

Extrémní schodek rozpočtu povede k prudkému zdražení obsluhy dluhu. Trhy si nemohou nevšimnout voluntarismu v rozpočtové oblasti a po zásluze tento jev ocení. Vývoj tímto směrem se projeví již během roku 2021, kdy ovšem budou nároky na refinancování dluhu poměrně malé. Zato v dalších letech se ukáže, na jak dlouhodobý problém bylo letošními rozhodnutími (a možná, že mnoho lidí to dělalo skutečně v dobré víře) zaděláno.

Poslem nepříznivých zpráv bych mohl zůstat ještě nějaký čas. Na druhou stranu, vstupujeme do dvanácti měsíců představujících nepopsaný list. A proč po něm hned čmárat černou tuží?

Proto jsem si nakonec nechal skutečně dobrou zprávu nebo spíše víru. Věřím v podnikavost a ve schopnosti českého národa. Věřím v to, že podobně jako mnohokráte v minulosti, i tentokrát se tato podnikavost prosadí a překoná nepřízně osudu a chyby těch, kteří by chybovat neměli.

Jak říkal Albert Einstein, uprostřed každého problému se nachází příležitost. Takže nezbývá, než hledat.