Unie Evropská: ryba k nezaplacení

Kampaň Ryba domácí stála 178 milionů korun, část z fondů Evropské unie, část z rozpočtu ministerstva zemědělství. Měla posloužit ke zvýšení domácí spotřeby českých ryb.

Peníze byly bez milosti utraceny. Nyní ministerstvo zemědělství tvrdí (současný ministr), že výsledkem bylo snížení spotřeby domácích ryb, ještě před dvěma lety to stejné ministerstvo (tehdejší ministr) tvrdilo, že výsledkem je zvýšení spotřeby domácích ryb. Buď tehdejší nebo nynější ministr si vymýšlí, ale to je vlastně jedno, protože nesmysl říkají oba. Zvýšení nebo snížení spotřeby určitě není výsledkem dobrého nebo špatného využití oněch 178 milionů korun.  Opravdu si ještě někdo kromě bruselských úředníků myslí, že pomocí nějakých webů, kulinářských pořadů a návodu jak vykostit kapra se změní stravovací návyky obyvatel? Vždyť je to celé nesmysl za obrovské peníze.

Z materiálů kampaně Ryba domácí se člověk dozví především to, že ryby existují, jsou zdravé, domácí a sladkovodní pak nejzdravější, nejlepší jsou čerstvé, kupte si je přímo u rybáře, zní další doporučení (s adresářem rybářství) a konečně najdeme i nějaké recepty, konec konců pstruh na másle je „mňamina“.  Nejsem žádný specialista na ryby, ale tohle vím taky a nepotřebuji na to 178 milionů korun.

Člověk by si řekl, že na nás musejí v tom Bruselu koukat jako na blázny, když jim něco podobného posíláme k proplacení. Nejvtipnější na tom všem ale je, že lidem z Evropské komise na tom nic divného nepřipadá. No samozřejmě, když jsou ještě horší. Kampaň Ryba domácí začala 1. září 2008. Evropská kampaň „Vyberte si svou rybu“ vypukla na koci roku 2011 – asi se český projekt tak zalíbil, že ho bylo potřeba použít jako inspiraci.

Existují lidé, kteří říkají, že nám byl ty evropské fondy čert dlužen, protože popravdě vedly hlavně ke korupci a pokažené morálce. Něco na tom je. Utratit tak obrovské prostředky, neuvěřitelných 178 milionů korun, na podporu a propagaci českých ryb, to je opravdu demotivující pro každého živnostníka, podnikatele nebo i zaměstnance, kteří žijí bez dotací a co hůře, kteří tyhle dotace platí ze své kapsy. Protože z těch 178 milionů zaplatili češté daňoví poplatníci domácí podíl výdajů a na odvodu do Bruselu další část, takže dejme tomu třetina, ale spíše více, jsou stejně naše peníze.

Pro nás ostatní vede příběh české ryby k nezaplacení k vážnému tématu: nejsou některé z operačních programů a dotačních systému naprosto na nic kromě toho, že pod pláštíkem potřebných věcí vytvářejí bohapusté korupční prostředí a dobré živobytí pro pár lidí od ministra pro majitele dodavatelské firmy?

Celkem bych se nedivil, kdyby výsledkem kampaně Ryba domácí byl opravdu pokles spotřeby. Až budu příště míjet cejna, kapra nebo pstruha a i kdyby to bylo přímo u kádě rybářství, hodně si rozmyslím, zda mám kromě příspěvku ze svých daní podpořit domácí rybáře ještě koupí z jejich chovu. Nějak mám pocit, že by mi ta ryba hořkla na jazyku. Přičemž samozřejmě nepochybuji, že z těch milionů skuteční rybáři neviděli nic nebo jenom drobné, že většina těchto peněz skončila na cestě odnikud nikam. Rybáři jsou v tom nevinně a jejich kapři také. Ale temný stín vyhozených 178 milionů korun je bude ještě nějakou dobu pronásledovat.