Ropa problém není, plyn ano

Jak rychle vylétla ropa po zahájení války Ruska proti Ukrajině nahoru, tak rychle se zase pouští střemhlav dolů. Potvrdil se předpoklad, že ropa problém není. Je jí dost a přepravní možnosti jsou značné.

V energetické oblasti zůstává jeden skutečný a obrovský problém – zemní plyn.

Na tom nemění naprosto nic ani prohlášení nesporně přinejmenším mediálně známých analytiků a nezmění na tom nic ani případné další cenové záchvěvy v obchodu s ropou.

Potíž s řadou předpovědí na téma „jak se budou vyvíjet ceny komodity X“ bývá v tom, že autoři vizí jsou mnohdy analytiky finančních skupin či peněžních ústavů. Tedy institucí, které buď na účet vlastní (třebas skrytý jako komoditní fond) s onou komoditou X přímo obchodují nebo obvykleji obchody zprostředkovávají a administrují pro své klienty. Každopádně: Jsou ve střetu zájmů.

Ať už je to sentimentem nebo úmyslem, ty předpovědi zhusta obsahují vedle faktů a analýz také větší nebo menší porci přání, jak „by to mělo být“ (aby to vyhovovalo zaměstnavateli a klientům). To je třeba si opakovat především u předpovědí, že „barel ropy může atakovat i 200 dolarů“. Rezervovaný přístup je ale nutné zaujmout i ke konstatováním, že „ceny plynu se potenciálně mohou i zdvojnásobit“.

Samozřejmě se teoreticky skutečně může ropa dostat tak vysoko a teoreticky se cena plynu může dostat klidně i na trojnásobek úrovně před napadením Ukrajiny, ale nejde o předpovědi založené na seriózních analytických postupech. Stejně dobře můžeme říct, že ropa klesne do měsíce na 50 dolarů a plyn zlevní na čtvrtinu. Protože i to je teoreticky možné. Oba extrémy jsou ale velmi málo pravděpodobné. Tak málo, že ve skutečnosti nemá smysl se o tom reálně bavit – naplnit se mohou pouze tehdy, když se přihodí cosi neočekávaného, když zasáhne externí faktor, který v tuto chvíli neumíme definovat. A předpověď postavená na něčem, co neumíme popsat, není analytická předpověď – to je věštba.

Má to ještě jeden aspekt. Mediální.

Tsunami předpovědí, která se v posledních dnech valí přes naše uši a oči do mozku a která má pronikavost obecního rozhlasu o tiché půlnoci, vyvěrá totiž také z obyčejných lidských obav. Ty má naprosto oprávněně každý, kdo zajel v posledních týdnech nakrmit svoje auto nebo dostal do schránky oznámení o nové výši záloh na plyn. Obavy výborně prodávají. Skoro stejně dobře jako neštěstí.

Média proto mají poptávku po předpovědích. Čím ponuřejší budou, tím lépe.

Proti depresi je dobré postavit fakta. Za prvé je potřeba ještě jednou zopakovat, že ropa není plyn. Problém ropa je A, problém plyn B. Ve skutečnosti by bylo vhodnější napsat malé „a“ a hodně velké „B“.

Ruská produkce ropy je druhá největší na světě a představuje asi 10 procent celkových dodávek na trh. I kdyby však najednou celá ruská těžba odpadla, je ve skutečnosti relativně rychle možné ji nahradit. Světová těžba je již poměrně dlouho uměle snížena společným rozhodnutím OPEC (většiny globálně podstatných producentů) a Ruska o omezení těžby. Pravda je, že již předtím zmizely z trhu těžební kapacity menších a středních těžařů především v USA, protože právě kvůli finanční náročnosti dobývání ropy z břidlic a písků neustály tyto společnosti předchozí vcelku dlouhé období nízkých cen. Řada vrtů (znovu to platí především o USA) byla na to konto uzavřena, řada i velkých těžebních společností omezila investice do hledání a zprovoznění nových kapacit.

Globální produkční potenciál u ropy tedy nesporně klesl. Stál za tím pád cen v době kovidové krize, kdy poklesla poptávka po surovinách. To zrcadlově znamená, že význam Rusa vzrostl – což platí přes fakt, že i Rusko má svou nejlepší těžařskou chvíli nejspíše za sebou.

Nicméně přesto je možné tvrdit, že i kdyby Rusko zmizelo z trhu absolutně (že by tedy nedodávalo ropu ani například Číně nebo Indii), pořád by měly být světové těžební kapacity dostatečné, aby během relativně krátké doby bylo možné potrestané Rusko nahradit.

Zvláště to platí při ceně kolem sto dolarů za barel, ke které trhy míří. To jsou totiž pořád těžařské žně, kdy se (zjednodušeně řečeno) vyplatí těžit naprosto každému. Princip kapitálu nám říká, že na tuto mimořádnou možnost výdělku zareagují producenti maximálně rychle. Zakonzervované vrty začnou být oživovány, produkce mimo Rusko poroste – k tomu ostatně dochází již od jara 2021, kdy se ceny ropy vrátily nad 60 dolarů, tedy do oblasti alespoň trochu nahrávající investicím. A od té doby aktivita těžařů zrychluje. Každý totiž chce prodat barel své ropy, dokud ceny neklesnou a nesníží tím zisky.

Jinými slovy ropu vyřeší trh. Není proč mu nevěřit. Aktuální šílené ceny na pumpách jsou přechodný jev.

Plyn je podstatně horší příběh.

Přeprava ropy je poměrně variabilní. Přeprava plynu je v principu závislá na existující síti plynovodů. Dostat ho do sítě z oblasti mimo tento systém je poměrně drahé a nikoliv flexibilní. Při současných vysokých cenách se otevírá prostor i pro dosud finančně absurdní řešení, jako je dovoz zkapalněného plynu z USA případně z Kataru nebo jiných destinací, ale znamená to zakonzervování ceny poměrně vysoko (nikoliv tak vysoko, jaká je aktuální, ale podstatně výš než byla předkrizová).

Takže pokud dostáváte záchvaty děsu u totemů s cenami pohonných hmot, nechte je trhu – pokud můžete, omezte na nějakou dobu ježdění a tankování, trh vám to za dva, tři týdny vrátí. Kdo by opravdu měl mít obavy, to jsou spotřebitelé plynu. I tento problém bude vyřešen, ale v úplně jiném horizontu. Hovořme o dvou nebo spíše třech letech cenových otřesů. Během nich je potenciál nějakého zásadnějšího poklesu cen velmi malý, riziko dalšího růstu podstatně větší.