Praha smrdí od Béma

Korupční skandály, nevýhodné nebo podezřele drahé zakázky, dluhy. To je nynější stav hlavního města. Ale tak, jako ryba smrdí od hlavy, tak Praha smrdí od Béma.

Dluh Prahy je asi 32 miliardy korun. Ve srovnání s ekonomickým potenciálem města to není mnoho, ve srovnání s příjmy jejího rozpočtu jde o částku na pováženou. Praha pracuje s rozpočtem kolem 50 miliard korun, dluh tedy představuje více než 60 procent obvyklých ročních příjmů města. Pro představu a ilustraci – dluh vlády a státních institucí České republiky činil na konci loňského roku zhruba 1,82 bilionu korun, příjmy rozpočtu dosáhly 1,08 bilionu korun, tedy rozpočet byl zadlužený na skoro 170 procent svého objemu. Ve srovnání s tím je postavení Prahy na první pohled „pohodové“. Ve skutečnosti samozřejmě není, celý projekt splácení městského dluhu počítá s tím, že kolem roku 2015 bude silná konjunktura a nabíhající poměrně vysoké splátky v objemu několika miliard ročně budou sanovány z růstu příjmů. Pokud se to nestane nebo pokud přijde nějaká výraznější přírodní katastrofa, Praha se dostane do finančních potíží. Za druhé stav rozpočtu říká jednoznačně, že si hlavní město nemůže v příštích letech dovolit žádnou větší infrastrukturní stavbu ani žádnou větší modernizaci například v Dopravním podniku. Prostě noc, co by představovalo výdaje v jednotkách miliard.

Při pohledu zpět je jasné, že za ty půjčené peníze získalo hlavní město nějak málo – už je omleté připomínat tunel Blanka, Opencard a další příběhy. Z těch méně známých je tu informační systém od firmy Gordic. Na konci ledna si protikorupční policie přišla na magistrát pro dokumentaci k obchodům města v oblasti IT.

Václav Klaus před několika dny moderoval diskusi o korupci pořádanou jeho institutem a zastával tam stanovisko, že korupce není v principu problém morální, ale problém systémový. Jako ekonom musím souhlasit, alespoň v podstatě. Korupce vzniká především s přerozdělováním, zvláště pak tam, kde je přerozdělováno ad hoc a kde neplatí jasná pravidla. Má samozřejmě svůj morální rozměr, nemám pocit, že to lze popřít, ale z hospodářského hlediska je tento morální rozměr irelevantní, klíčový je problém institucí a systému. Samo téma vztahu systémových a morálních hledisek v případu korupce je velmi zajímavá, alespoň do chvíle, kdy o marginálnosti morálního aspektu začne z publika mluvit Pavel Bém. Kdo již zapomněl – dlouholetý primátor Prahy, v jehož období vznikly problémy Blanka, Opencard i Gordic. I kdyby dosud žádný morální problém ve spojení korupcí nebyl na stole, v tuto chvíli vzniká.

Tady nejde o to, zda tehdejší primátor nějak profitoval na projektech tunelu, jehož stavba bude delší než životnost, karty Pražana, která pořád neplní ani zdaleka slíbené funkce či IT, kde z objednaných a zaplacených čtyř modulů údajně funguje jenom jeden. Je docela dobře možné, že nikoliv. Ale možná by se měl zdržet příspěvků o morálních aspektech korupce a raději se s námi všemi podělit o svůj názor, proč Praha z dluhu 32 miliardy korun nezískala pro kvalitu života ve městě podstatně více, než stále ještě nefunkční díru v zemi, kartičku na tramvaj a polovičatý software.

Soudruzi z magistrátu totiž někde udělali chybu. Ta chyba je zjevně v systému. Příští pražské volby by možná měly být nikoliv o tom, která strana se dokáže více rozčilovat nad nemorálností korupce, ale která dokáže předložit rozumnější systémovou změnu fungování magistrátu.