Málokdy hovořili v minulosti ekonomové k vládě tak jednotným hlasem. V podstatě všichni říkají to stejné. Další zvyšování daně z přidané hodnoty na 15 a 21 procent bude kontraproduktivní. Nepomůže nijak ekonomice, naopak povede k prohloubení problémů.
Kabinet premiéra Petra Nečase neposlouchá. Naopak. Přes odpor části ODS chce předseda vlády a ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) prosadit zvýšení zátěže občanů. Co se na to konto může stát?
Za prvé tento krok nepřinese očekávané příjmy. Hlavním problémem české ekonomiky v dané době je slabá domácí poptávka. Tu nelze podpořit zvýšením daní, ale jejich poklesem. Vláda doufala již letos, že lidé nevydrží nenakupovat a že se vrátí k regálům obchodů s větší chutí utrácet svoje peníze. Nestalo se tak. Nyní máme na stole rozhodnutí založené na stejném předpokladu, totiž že dříve nebo později musejí obyvatelé země změnit svoji strategii a podpoří ekonomiku svým utrácením. Albert Einstein řekl, že nelze očekávat jiný výsledek, pokud člověk opakuje stejné věci. Loni vláda prosadila zvýšení DPH s tím, že vzroste výnos daně. Ten nevzrostl, protože růst daně snížil ochotu lidí utrácet. Promítl se do cen, ale hlavní dopad byl v hlavách spotřebitelů. Letos nám vláda podsouvá, že zvýší výnos DPH tím, že ji zase zvýší. Přesto, že kabinet dělá stejnou věc, očekává jiný výsledek. Možná, že se vládě její sen splní – zázraky se totiž občas opravdu dějí. Ale nemůžeme tomu říkat promyšlený ekonomický krok, když jde o strategii gamblera, který v herně hledá ten „správný“ automat, který bude vyplácet pohádkovou výhru.
To je ale jenom jedna strana mince. Je tu totiž velmi důležité “za druhé“. Vláda předpokládá, že „přijetí stabilizačního balíčku umožní sestavit pro příští rok úsporný rozpočet“. To je zajímavá teze a jistě do značné míry pravdivá, protože k projednání se do parlamentu vracejí i zákony, které budou státní kasu šetřit. Těžko ale říci, jak má úspornosti napomoci snaha zvýšit příjmy. Ve skutečnosti totiž výdaje české vlády v posledních letech neklesají, v nejlepším případě ve své nominální hodnotě stagnují, spíše ale rostou. Sice mírně, nicméně rostou. I když stát sáhnul na mnoho sociálních dávek a nyní se dokonce chystá zmrazit do značné míry důchody, tyto úspory nepřinášejí v podstatě žádný efekt.
Důvod je jasný. Přehazují se peníze z kapsy do kapsy. Růst nezaměstnanosti a hlavně dlouhodobá nezaměstnanost vedou k tomu, že se poměrně dynamicky zvyšuje počet lidí, kteří mají nárok na sociální dávky. Takže co se někde ušetří, hned se jinde vydá. Se strukturou rozpočtu se nestalo vlastně nic a ani se nic stát nemohlo. Ve skutečnosti totiž nelze dělat reformu sociálních dávek v době recese, nemá to smysl a není to ani proveditelné. Další věc – samotný stát je velmi drahý, neumí se vyrovnat s korupcí a zbytečnými výdaji. S tím se za celých posledních šest let naprosto nic nestalo a co více, situace se spíše zhoršuje.
Růst sazeb DPH o jeden bod českou ekonomiku samozřejmě nepoloží. Co je ale naprosto zřetelné a na čem se shodují ekonomové napříč politickým spektrem, to je fakt, že tento krok národnímu hospodářství nijak nepomůže, neposune ho vpřed a dokonce ani nepomůže veřejným rozpočtům.
