Obecně platí: zvýšením daní nelze řešit krizi

Na stole leží zatím jenom naprosto teoretický předpoklad, že v letošním roce poklesne výkon hospodářství o dvě procenta a tím se sníží také daňové výnosy. Ministerstvo financí přišlo s tezí, že státu bude chybět 30 až 50 miliard korun a aby tedy byl dodržen schodek 105 miliard, jaký je pro rok 2012 plánován, musí vláda vzít podnikům a občanům další a další miliardy. Což se zjevně chystá opravdu udělat.

Zjednodušeně řešeno se Česká republika chystá řešit krizi hospodářství, která zesiluje krizi veřejných financí, zvýšením daňové zátěže. Těžko říci, na základě jaké ekonomické teorie došla tato vláda k představě, že odebrání dalších peněz daňovým poplatníkům napomůže tomu, aby ekonomika překonala obtíže.

Mluví se o sjednocení DPH na 19 nebo 20 procent. Což by znamenalo tlak na oblast potravin a energií. V době, kdy je výhodné jezdit nakupovat do zahraničí, protože v Rakousku nebo v Německu (nemluvě o Polsku) je levněji, nevypadá takový nápad jako dobrý. Stejně tak ve chvíli, kdy obyvatelstvo a podniky platí ročně skoro padesát miliard za energie navíc jenom proto, že tato země bohatýrsky podporuje výrobu elektřiny z tak zvaných obnovitelných zdrojů.

Na stole je i zavedení nových daní na uhlí, topné oleje a pohonné hmoty. Skvělá myšlenka, zvláště v okamžiku, kdy jsou tyto produkty v zemi povětšinou dražší než v zahraničí. Což mimo jiné vedlo k výpadku mnohamiliardových daňových příjmů u nafty, protože její spotřeba klesla. Proč? Kamiony totiž čerpají před hranicemi země a naše území přejíždějí s plnou nádrží – v tak drahé oblasti by tankoval jenom idiot. Což je opravdu dobrý důvod daně ještě zvýšit a naftu dále zdražit.

Je tu i nápad na zvýšení daně z převodu nemovitostí. V době mrtvého realitního trhu, kdy ceny nemovitostí nevykazují žádné známky oživení a poptávka zemřela již před třemi lety, se to také nezdá jako spásná myšlenka.

Osobám samostatně výdělečně činným mají být sníženy výdajové paušály. Dnes se pohybují mezi 40 až 80 procenty, což je opravdu relativně hodně, poklesnout by údajně měly do koridoru 25 až 50 procent. S jistotou lze říci jediné – v takovém případě skokového růstu se podaří vytvořit především tlak na posílení šedé ekonomiky a na podstatné zdokonalení živnostníků v oblasti vytváření fiktivních nákladů.

Postupně bychom mohli strhat další podobné nápady. Co by snad ještě prošlo kritickou analýzou, to by bylo dočasné zavedení druhého zdaňovacího pásma na příjmy nad nějakých 100 tisíc měsíčně. Nikoliv ale z důvodů záchrany vládních financí. Takové opatření by mělo více smysl politický a sociální, šlo by o jakýsi důkaz, že náklady průšvihů této země mají nést všichni podle toho, kolik unesou.

Všimněme si ale dvou aspektů současné situace. První. Žijeme v zemi, kde stát, vláda, její instituce, města i obce žijí velmi pohodlně v tom smyslu, že potíže s úsměvem předávají občanům. Ale pokud vím (tedy přesněji, pokud si myslím), že nedostanu 50 miliard, pak tyto peníze musím především ušetřit, tedy snížit svoje pohodlí. Skutečné výdaje státního rozpočtu v roce 2002 byly necelých 751 miliardy korun. V roce 2006 to bylo již 1,02 bilionu korun, předloni 1,157 bilionu a loni něco nad 1,2 bilionu. Tedy výdaje jsou stále vyšší, i když jejich růst v posledních několika letech není tak dynamický, jako dříve. Jistě, klíčovou roli hrají mandatorní výdaje, tedy především důchody a pak například sociální dávky nebo dluhová služba. Jenže tady se dostáváme do absolutní pasti. Abychom udrželi mandatorní výdaje, bereme lidem více peněz. Takže výsledkem je zvýšení mandatorních výdajů, protože kvůli vyšším cenám musíme valorizovat důchody a dávky. Abychom na tuto valorizaci měli peníze, tak zvýšíme daně. A tak dále…

Druhý aspekt. Zajímavý je samotný předpoklad poklesu produktu o dvě procenta, který několikrát opakoval ministr financí. Ne, že by rok 2012 měl být nějakou procházkou rozkvetlou zahradou, ale stahujeme kalhoty daleko před brodem. S jistou dávkou paranoie musím vyjádřit pocit, že pan ministr si připravuje prostor pro přijetí novelizací zákonů, které mu umožní získat ještě větší vliv. Když si stát naplánuje vyšší příjmy prostřednictvím vyšších daní a když zároveň ekonomika letos nebude klesat, pak se panu ministrovi ve druhé polovině roku otevře prostor pro změnu image. Z přísného účetního, který říká jenom „Nemám, nedám!“ může metamorfozovat na rozšafného výherce v loterii, který pozve voliče k prostřenému stolu a bude jim servírovat ty nejvybranější kombinace dávek a jiných sociálních úplatků.

Autor: Luboš Smrčka | úterý 10.1.2012 9:19 | karma článku: 33,21 | přečteno: 1938x