Německý eko-průlom? Nikoliv

Média německá i česká radostně komentují oficiální v podstatě statistickou zprávu o tom, že spotřeba energie u našich západních sousedů byla v prvním pololetí z více než padesáti procent saturována obnovitelnými zdroji.

Objevují se slova jako „průlom“, „mimořádný úspěch“ a podobně.

Kus pravdy na tom je. Jde nesporně o dobrý výsledek (přinejmenším pro klima). Ale určitě to není důvod vyvěsit vlajky a nechat zahrát národní hymny plus Ódu na radost. Střízlivě řečeno: Je to další z již poměrně nemálo zjevných důkazů, že pokud nastanou skoro ideální podmínky a všechno jde tak, jak má, mohou být obnovitelné zdroje skutečně mimořádně výkonné.

Ten problém je, že to platí pořád a znovu v podstatě při těch dobrých podmínkách.

Jenom na okraj – v rámci pololetí již německá produkce z obnovitelných zdrojů dosáhla i vyššího pokrytí spotřeby než tentokrát. Čestně je třeba říct, že to bylo před dvěma lety a část pololetí byla tehdy fatálně ovlivněna koronavirovou krizí spojenou s propadem poptávky po elektřině. Takže letošní číslo je z tohoto pohledu cennější, protože bylo dosaženo v situaci daleko standardnějšího vývoje spotřeby.

Ale nic to nemění na skutečnosti, že v mezidobí jsme zaznamenali naopak časové úseky, kdy obnovitelné zdroje vlivem přírodních překážek selhávaly na celé čáře. Stačí si připomenout rok 2021.

Problém s obnovitelnými zdroji je proto stále stejný a jedno úspěšné pololetí na tom příliš nezmění. Jsou nespolehlivé. Energetický trh je složitý systém, na kterém probíhají velmi mimořádné výkyvy v poptávce. A to jak během pouhého jednoho dne, tak i v rámci konkrétních týdnů. To je dáno poptávkou producentů, ale i domácností. Obojí má svoji zákonitost a zároveň obrovskou volatilitu závislou i na poměrně náhodných okolnostech.

Proti tomu stojí výroba, která je u tradičních zdrojů v podstatě „na jistotu“. Jaderná, uhelná i třeba plynová elektrárna jsou prostě předvídatelné zdroje a role nahodilosti není nijak zásadní. Jediné, co skutečně hrozí problémem, je případ havárie či technické poruchy, zařízení jsou však dlouhodobě vyzkoušená a vysoce spolehlivá. Potíž je u zdrojů obnovitelných. Všichni samozřejmě víme, že počasí se sice dá s nějakou pravděpodobností předpovědět, ale jeho nevyzpytatelnost je ve srovnání s chováním tepelné elektrárny naprosto někde jinde.

Normálně by bylo až krutě banální toto všechno opakovat – nebýt ovšem onoho pololetního úspěchu v Německu a jeho interpretace coby „průlomu“.

Tím vším ale nemíním zásadně zpochybnit, že obnovitelné zdroje jsou skutečně něco, co v nějaké relativně nedaleké budoucnosti přinese reálný odchod od fosilní energetiky a v jisté skutečně vzdálenější budoucnosti i od jádra.

Co si však představit pod tou relativně nedalekou a tou vzdálenější budoucností?

Především to příliš nezáleží na politických rozhodnutích. Těch může padnout mnoho, ale nakonec stejně vždy rozhodne realita a skutečné technologické možnosti. (Konec konců zařazení jádra mezi "čisté" zdroje v tak zvané taxonomii je důkaz nad všechny jiné.)

Nicméně při všem optimismu a víře v lidské inovativní schopnosti se skutečně nezdá, že bychom se bez fosilních paliv dokázali (řeč je o výrobě elektřiny, nikoliv o celé energetické spotřebě) obejít dříve než za nějakých dvacet či třicet let. A co se jádra týká, bavme se realisticky spíše o padesáti letech výstavby a mnoha následujících desítkách let využívání těchto technologií.

Samozřejmě – může přijít opravdový „průlom“, ale ten by musel být technologický a musel by znamenat opravdu skokovou změnu v produkčních možnostech. Pokud nenastane, tak obnovitelné zdroje budou sice posilovat svoje pozice, a to nejen díky regulatorním opatřením, jenže skutečně jen postupně. Jejich kritici pomíjejí skutečnost, že jakkoliv roky platilo, že bez někdy i dost masivní podpory by tyto postupy neměly šanci konkurovat ostatním zdrojům, v současnosti je situace dosti jiná. Obnovitelné zdroje se postupně stávají cenově konkurenceschopnými.

Velmi zajímavý je tento půlhodinový příklad z Británie (viz print screen).  Samozřejmě nemá větší váhu, než právě jen tu odpovídající 30 minutám. Ale při vší rezervovanosti a pochybách, dokonce i při vší nedůvěře ve spolehlivost i při znalosti nespolehlivosti obnovitelných zdrojů a při vědomí složitostí elektrických soustav a nutnosti existence záloh: Tento britský příklad je záblesk budoucnosti. Kdokoliv může obnovitelné zdroje zpochybňovat z finančního i technologického hlediska, a argumenty bude mít dobré. Ale smysl má zpochybňovat rychlost jejich zavádění a míru podpory, že nakonec zvítězí, to je naprostá jistota.