Před sto lety, 23. února 1923, se narodil Harry (Jindřich) Pollak, český inženýr a ekonom, průkopník řady inovátorských postupů ozdravení podniků, autor několika knih, který (jak charakteristické) prožil většinu života v emigraci.
Na konci třicátých let minulého století unikl před nacisty skutečně „na poslední chvíli“ do Francie. Z té znovu „o chlup“ do Británie. Díky tomu on a strýc z otcovy strany jako jediní z celé rodiny nezahynuli ve vyhlazovacích táborech. Na konci let čtyřicátých po strastiplném dvacetikilometrovém pochodu přes zasněženou Šumavu utekl před komunisty, kteří mu – jako vojákovi československé západní armády a aktivnímu antikomunistovi – znemožnili dokončit studium a bránili vykonávat povolání.
Od začátku let padesátých pak v Británii postupně měnil svůj zájem z inženýrství zaměřeného na elektrotechniku (což byl jeho původně vystudovaný obor) na oblast ozdravení podniků, krizové řízení a to, co dnes nazýváme Turnaround management. Pracoval jako odborník na restrukturalizaci a zvyšování efektivity i pro řadu velkých firem – například IBM či Dunlop, Audi a další.
V Británii, Kanadě, Německu, Belgii, Itálii či ve Švýcarsku pak od padesátých do konce osmdesátých let minulého století zachránil či pomohl zachránit desítky podniků. A to včetně ikonické automobilky Aston Martin, ve které vedl v letech 1972 a 1973 restrukturalizační tým. Díky dohodám s odbory, ředě opatření na zvýšení efektivity a ziskovosti produkce, množství organizačních změn a řadě větších i menších úspor v procesu produkce vozů se podařilo společnost, která vytvářela do té doby v podstatě pouze ztráty, dostat do zisku a nastartovat její další rozvoj.
Harry Pollak byl především praktik. Ostatně to souviselo i s jeho původním vzděláním – člověk, který vystudoval elektrotechniku na Českém vysokém učení technickém (avšak byl mu odepřen diplom) tíhne přirozeně spíše k řešení praktických problémů. Podobně přistupoval i restrukturalizacím, ke krizovému řízení a k hodnotové analýze. Teoretické rámce jsou dobré a potřebné, avšak nakonec je stejně nutné zohlednit situaci v konkrétních podnicích, v konkrétních prodejních a produkčních situacích, hledat prostor pro řešení často intuitivně a na základě dobré znalosti reality. I proto jeho první kroky u nového úkolu obvykle vedly do výrobních hal, kde získával stejně důležité informace o stavu podniku, jaké mu poskytly účetní závěrky a rozvahy.
Nebylo tedy divu, že i když během svého působení v zahraničí napsal několik knih, šlo spíše o praktické příručky, o sbírky doporučení, jak je potřebné se dívat na problematiku nákladů a jejich snižování. Na teoretický výzkum skutečně neměl Harry Pollak čas.
Když pak na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století dokončil restrukturalizační a rozvojový projekt velkých švýcarských papíren a rozhodl se jít „do důchodu“, přerušoval odpočinek jednotlivými nárazovými konzultacemi a zrálo v něm rozhodnutí, zkusit ještě něco nového.
Na počátku našeho století se tak stal zřejmě nejstarším doktorandem v dějinách českého vysokého školství, když po standardním tříletém studiu převzal titul Ph.D. v úctyhodném věku osmdesáti let. Zemřel ve Švýcarsku v roce 2014.
Harry Pollak je nesporně osobnost známá skutečně především specialistům na management a krizové řízení. Ale zároveň je příkladem toho, jaké množství inspirativních a následováníhodných postav máme k dispozici – stačí jen rozhrnout povlak minulosti a najít je, hledat u nic poučení a vzory. Konec konců i proto přijalo vědecké pracoviště Centrum restrukturalizace a insolvence při Vysoké škole ekonomické v Praze do svého názvu již před delším časem jméno Harry Pollaka. A i proto připravuje na tento rok vydání několika jeho dosud nepublikovaných statí.
