Madoffové odcházejí, naivita je věčná a regulace nepomohou

Na Bernarda Madoffa se lze podívat dvěma způsoby. Jako podvodníka a zločince, který připravil ohromné množství lidí o peníze a přeneseně vlastního syna o život. Nebo jako na podivné zrcadlo našeho světa.

Na zrcadlo, které nám o nás samotných říká daleko více, než bychom si byli ochotni připustit. Takže věci, které se nám určitě nelíbí.

Ten příběh asi zná každý a komu hned „nenaskočí“, určitě stačí lehce připomenout. Bernard Madoff, aniž vzbudil nějaké větší podezření, oklamal desítky tisíc investorů včetně velkých fondů, nadací a (jaká ironie) také bank, provozoval zhruba od šedesátých let minulého století „letadlo“ – pyramidovou hru maskovanou jako investiční společnost. Říká se tomu také Ponziho schéma a je to obchodní postup zakázaný a trestný v podstatě všude na světě. Nicméně Madoff získal během dlouhých desetiletí pověst velmi váženého finančníka, významné tržní autority, byl ve vedení elektronické burzy NASDAQ. Díky této pověsti také bez větších problémů ustál těch několik okamžiků, kdy alespoň jedinci a nezávislí analytici zpochybnili jeho impérium.

Na přelomu let 2008 – 2009 to prasklo a možná šlo o jediný pozitivní moment velké finanční krize oné doby. Nebýt hlubokého šokového propadu trhu, Bernard Madoff by možná nezemřel před několika dny proklínán množstvím ožebračených nebo vážně poškozených bývalých klientů ve vězení, ale byl by alespoň chvíli, než by došlo k prozření, oplakáván jako největší současný investiční guru. Kdo ví.

A tím se dostáváme k jádru věci. Madoff byl a je prostě zrcadlo naší společnosti, regulované, svázané mnoha restrikcemi, pravidly, zákony a zákazy, ale přesto neuvěřitelně zranitelné. Žijeme v mimořádně složitém světě, který byl vytvořen miliardami více či méně svobodných lidí a biliardami jejich více či méně svobodných rozhodnutí. Vznikl tak komplikovaný systém, že jedinec není schopen získat o něm přehled. A v tomto velkém, neorganizovaném, ale přesto plně funkčním zmatku prostě vyhledáváme jednoduchá, srozumitelná a pochopitelná řešení.

Je to svět jako dělaný pro Madoffy. Vezměme to tak, že neustálý růst regulatorních nařízení, délky zákonů a počtu vyhlášek možná není primárně výsledkem snahy politicky spoutat společnost (tedy nějakého zarputilého extrémního levičáctví), ale snahy ochránit většinu před většími nebo menšími Madoffy a jinými nástrahami. Je to trochu jako onen slavný povinný nápis na kelímcích s kávou, že obsah je horky. No – když si koupím kafe, asi bych měl předpokládat, že bych si ho asi neměl nalít rovnou do krku. Přesto se ono pověstné „hot drink“ prosadilo po celém světě.

Bernard Madoff kdysi, dávno v časech své investorské slávy, utrousil poznámku, že americké finanční trhy jsou tak přeregulované, že na nich prostě nelze podvádět. Po krachu jeho „podnikání“ byla ta věta často zmiňována s tím, že je potřeba naopak ještě větší a rozsáhlejší regulatorní činnost.

Nyní, pár dnů po jeho smrti a více než deset let po odhalení největšího „letadla“ v dějinách, si přiznejme: Regulace, jakkoliv chytré a promyšlené, Madoffy nezastaví. Lidé, třebas stále vzdělanější, budou ve srovnání s nekonečně složitým světem vždycky tak trochu naivní. Nelze vytvořit svět, který bude tak dokonale regulovaný, že bude bezpečný pro všechny.

Nebo možná lze. Ale byl by nesnesitelný a k nežití.