Politika je umění možného. Například v Česku může vláda přijít během necelých dvou let o historicky nejsilnější podporu v parlamentu a třást se o „stojedničku“. Před týdnem se ukázalo, že není zcela nemožné, aby vládní krizi vyvolaly poněkud exotické punkerky ze skupiny Pussy Riot a dalajláma.
Věnujme se ruským děvčatům, neboť tibetský duchovní vůdce je přece jen někde jinde a za svou celosvětovou proslulost nevděčí vydávání neladných zvuků v kostele, ale myšlenkám a životním postojům.
Vše začalo projevem premiéra Petra Nečase při zahájení Strojírenského veletrhu v Brně. Podle něj podpora ruské skupiny Pussy Riot a dalajlamismus mají špatný vliv na český export. Nevím, kde na to pan premiér přišel. Žijeme totiž v době, kdy v byznysu platí „ukázaná“. Obchodníkům v Rusku či v Číně jsou názory českého premiéra a poněkud výstředního ministra zahraničí na skupinu Pussy Riot nebo dalajlámu zcela lhostejné. Ve skutečnosti je zajímají cena, kvalita, dodací podmínky…
Celá věc by vyšuměla a premiérovi neprospěla, kdyby nepřišla nečekaně razantní reakce a paradoxně zároveň hozený záchranný kruh ze strany Karla Schwarzenberga. Ministr zahraničí, který se otevřeně vyznal k obdivu ruským „kočičím výtržnicím“ (měl by si to někdy poslechnout), reagoval velmi podrážděně. S jeho slovy „je to úlet“, lze nepochybně souhlasit, neboť premiér řekl hloupost – jenom, obávám se, z poněkud jiného důvodu, než měl pan ministr na mysli. Zajímavěji zní knížecí věta, „že pokud má vláda pokračovat v takovém stylu, má z jejího dalšího osudu a vývoje další obavy.“ Pana ministra vzápětí podpořil další obdivovatel ruských dívčin a prezidentský kandidát Jan Fischer. Ve skutečnosti nevím, z čehož tento obdiv pramení. Něco jsem si poslechl na internetu, ale konec konců jsem neobjevil žádné skutečné starší album skupiny. Teď to schválně vyhrotím, ale před pořváváním v kostele znaly dívčiny snad pouze v bezprostřední blízkosti jejich trvalého bydliště, což je na druhou stranu v Moskvě docela dost lidí. (Kritikům rovnou odpovím: Ano, vím, že neznali, protože vždy vystupovaly s tváří zahalenou do barevných úpletů.)
Přiznám se otevřeně. Jako přízemní člověk mám ale větší obavy ze státního deficitu a toho, že přes zvýšení DPH přiteklo do státní kasy ve srovnání s loňskem právě z této daně méně peněz. Stejně tak mám docela strach ze zvyšování cen pohonných hmot a energií. Nebo z toho, že náš vzdělávací systém není ve srovnání s vyspělým světem konkurence schopným. Pussy Riot mne nechávají téměř chladným. Přitom zcela jistě nemám pocit, že dva roky v kriminále natvrdo je odpovídající trest za výtržnost v chrámě, představoval bych si třeba něco jako 300 hodin vytírání podlahy Katedrály Krista Spasitele v Moskvě. Nebo 2000 vyměněných plen starých lidí někde v hospicu.
Jenže onen boj mezi dvěma lety kriminálu a půl rokem „vynucené pokory“ s hadrem v ruce, ten si musejí vybojovat v Rusku. Kníže z Orlíku to za Rusy neudělá, protože i kdyby strašně moc chtěl, stejně nemůže. Ostatně: Jak by asi vypadala před pár lety odezva na podobné vystoupení punkerek protestujících proti zálibě panu Berlusconimu v nezletilých dívkách ve vatikánské Bazilice Svatého Petra? Nebo jak by dopadla kapela, která by se tímto způsobem chovala v posvátné mešitě Al - Aksá a protestovala například proti režimu v Saudské Arábii, proti kterému je Rusko i s Putinem vzorem demokracie?
Avšak vraťme se domů. Po týdnu od knížecího vzepjetí lze především říci, že se jednalo o bouři ve sklenici vody. Karel Schwarzenberg dostal opět možnost sdělit těm, které jeho názory ještě zajímají, že nemá pragmatického vládce Putina, na rozdíl od ultra-pragmatického partajního téměř vládce Miroslava Kalouska, vůbec rád. Dále nám sdělil, že ke kritice Putina není od věci využít místo, ke kterému chovají desítky miliónů lidí posvátnou úctu. V seriálu o krtečkovi je zahradník, který k onomu přírodnímu úkazu v kalhotkách s velkými kapsami chová neskonalou zášť a stále cedí mezi zuby „Zničit krtka“. Naše ministerstvo zahraničí skanduje „Zničit Putina“. No a? Opravdu máme pocit, že nám někdo tak usilovně naslouchá, že si z toho něco vezme?
Je to celé neskonalá pitomina. Ale když ji přesto podtrhneme a sečteme, tak Petr Nečas může mít dobrý pocit z toho, že zaútočil na formálního lídra fakticky vůdčí vládní partaje, která umně rozleptává jeho stranu. Navíc otestoval soudnost své vlády, neboť ministr zahraničí zůstal se svým „pussyriotismem“ víceméně osamocen.
Je ovšem otázkou, zdali by dva vrcholní představitelé naší vlasti neměli konat přece jen cosi záslužnějšího, než provozovat takové jalové diskuse.
Odpověď je jasná:
ANO!!!!!!
