Jak socialisté káží vodu…

Bohuslav Sobotka, předseda sociálních demokratů, vyzval církve (zvláště tu římsko-katolickou) k chudobě. Připomenul papeže Františka. Je to dobrá myšlenka, ale kdo chce zapalovat, musí hořet. Pan předseda by tedy měl propříště zvážit, zda bude dále navštěvovat svůj oblíbený podnik v hotelu Mandarin Oriental. Neboť ten jistě není typickým místem setkávání skromných.

Uznávám, že je poněkud laciné argumentovat cenou espresa, ale oněch 130 korun za jednu kávu musí řadě voličů sociální demokracie stačit na snídani, oběd i večeři pro celou rodinu. Což by pana předsedu mohlo vést k jistému zamyšlení.

Faktem je, že bývá obtížné vytrhnout se z poněkud bonviánské tradice strany chránící (údajně) práva zaměstnanců, dělníků, rolníků a tak dále, včetně pracující inteligence. Vždyť Sobotkův rival Michal Hašek zase spřádá svoje plány v hotelu Augustine, což vyjde cenově nastejno. A jejich předchůdce Jiří Paroubek nadevše miloval posezení v hotelu Kempinski. Pravda je, že ten je od sídla ČSSD přes ulici, takže to bylo alespoň rozhodnutí ekologické, neboť z Lidového domu se tam nedá jet autem.

Vůdci sociální demokracie mají určitou představu o stylu a kvalitě svých životů. Nepřipadá jim divné, že v jejich kavárnách a hotelových lobby barech se povětšinou nevyskytují ani dělníci, ani rolníci a dokonce obvykle ani ta pracující inteligence. Od toho je nijak neodvádí ani konkurence komunistické strany, která v preferencích ještě nedávno drtivý náskok ČSSD stahuje. Ale proč by odváděla, když k předvolebnímu setkání Bohuslava Sobotky s vedením KSČM došlo (podle tisku) nikoliv v pivnici Pod kaštanem, ale v poměrně exkluzivní restauraci AvantGarde.

Aby nebyla mýlka. Tohle není text o závisti. Ať pan Sobotka, pan Hašek, pan Zaorálek, pan Filip a všichni ostatní utrácejí peníze, kde je napadne. To je jejich věc. Ale jenom do chvíle, dokud nezačnou jiným kázat o skromnosti a potřebě střídmosti. Je vhodné být uměřený.

Také nejsem nadšený z podoby tak zvaných církevních restitucí (které nejsou restitucemi – ale to je vlastně vedlejší). Je však třeba zachovávat vlastní integritu a věrohodnost. Pokud nejsem vzorem skromnosti sám, neměl bych ostatní poučovat o tom, jak má skromnost vypadat.