Máme z evropských dotací více prospěchu nebo více užitku? Někdo si možná poklepe na čelo. Vždyť dostáváme peníze, tak je jasné, že užitku. Jenomže urostlý modřín v Jaroměřicích nad Rokytkou už má jasno. Vysazen byl na počest Evropské unie. Po devíti letech ho podřízli. Za peníze Evropské unie.
V podstatě by to mohl být jenom celkem smutný příběh o tom, jak hloupost zvítězila. Místní předák technických služeb prohlásil, že když se kácelo, neměl na sobě modřín cedulku, takže „ho chlapi vzali taky“. Jaroměřice totiž získaly dotaci na obnovu místní zeleně, což rozdovádělo celou obec k horečnatému kácení starého a sázení nového. Bylo potřeba utratit skoro dva miliony, ať to stojí, co to stojí. A do cesty evropské dotaci se připletl onen nešťastný evropský modřín.
Ve skutečnosti je to samozřejmě daleko horší. Dotace jsou přidělovány a jak známo, korumpuje nejenom moc, ale také možnost rozhodovat o penězích. Česká vězení začínají být kvůli dotacím docela plná. Ani to ale není zdaleka všechno. Existují celé seznamy dobře výdělečných hotelů v turisticky přitažlivých oblastech, které získaly zásadní konkurenční výhodu, protože byly opraveny za peníze Evropské unie. Jak k tomu přijdou provozovatelé těch ostatních? Těžko říci, ale z hlediska rovných podmínek na trhu je to prostě zrůdné. Stejně jako firmy, které papírově zaměstnávají desítky lidí s handicapem, ale ve skutečnosti pro ně jenom pořádají nějaká školení a kurzy. Nechají si vyplácet dotace, ale zaměstnání dostanou jenom ti, kdo se upíší ke kurzům, za které nemalou část peněz zase hnedka zaplatí.
Ostatně z podobného kyblíčku je i můj oblíbený příběh obce Úlice na Plzeňsku. Nikdy tam neměli záplavy – dokud na polích nad vesnicí nezačali zemědělci pěstovat rychle rostoucí dřeviny vhodné pro výrobu štěpky. Proč se pěstuje něco, co se dá namlít na biomasu? Protože jsou zde dotace na pěstování biomasy (přesněji na výrobu energie z biomasy) – sice nikoliv přímo evropské, ale z Bruselu ideově pocházejí a část bruselských peněz je v nich také. A proč mají v Úlicích něco, co dosud neměli a o co nestáli (nikdo nechce mít na dvorku půl metru vody a bahna, že)? No protože ty rostliny, které k nám přivály dotace, jsou naprosto nevhodné pro tuto oblast, neudrží ornici pohromadě. Když opravdu hodně zaprší, je zemina z pole spláchnuta dolů do údolí. Kdyby tam byla tráva nebo brambory, nic takového by se nepřihodilo.
A teď k těm penězům, které nám někdo dává. Což je jakoby racionální ospravedlnění toho, že čerpáme dotace. Ale chybí nám vyhodnocení dvou aspektů věci. Za prvé nevíme, kolik vlastně přidáme „z našeho“. K některým programům je to deset procent, k jiným čtyřicet – nicméně obecně můžeme říci, že ke každé miliardě to bude třeba tak 300 milionů z veřejných peněz. To za prvé. A za druhé také něco platíme do Evropského rozpočtu. Což nejsou malé peníze. Přispíváme na mnohé výdaje Unie, které nejsou dotační – třeba platy úředníků nebo obrněná auta pro evropské diplomaty. Ale ve skutečnosti nemalý díl z našeho odvodu ke společnému evropskému štěstí přichází zase zpátky v podobě dotace. Takže si můžeme pracovně a zjednodušeně představit, že z jedné miliardy korun, které protečou dotačními programy, je takových 600 milionů našich vlastních. Za zbytek se porazí modříny v Jaroměřicích nebo se vysoutěží oprava nějakého pěkného zámečku.
Tohle je samozřejmě hodně přímočarý pohled na věc. Ale mohu dodat i naprosto seriózní – příliv peněz, který je použit na specifikované účely v souladu s prioritami dotačních programů Evropské unie znamená, že značná část těchto peněz připlave „navíc“ a promítne se do celkové cenové hladiny, hlavně ve stavebnictví, ale i jinde (viz například elektrická energie). Za druhé pak jsou tyto peníze přelévány na projekty, které sice odpovídají přáním plánovačů v EU a na českých ministerstvech, ale mnohdy nikoli potřebám reálných lidí v reálných místech. Což – jak snad každý uzná – nemůže vést k ničemu dobrému.
Z tradičnějších evropských zemí byly a jsou největšími příjemci dotací Řecko, Portugalsko, Španělsko, Itálie a Francie (v případě italského jihu strukturálních, v případě severu a u Francie jde hlavně o výhody jednotné zemědělské politiky). Všechny tyto státy mají velké rozpočtové problémy. Že by to byla opravdu taková náhoda? Nebo je to tak, že dotace korumpují celý ekonomický systém zemí a tlačí ho směrem k výdajům, které jsou neefektivní a zbytečné nebo přímo ohrožují konkurenční prostředí?
